Obsahy(2)
Šumné stopy volně navazují na již uzavřený cyklus České televize "Šumná města". Po 66 dílech mapujících moderní architekturu měst a městeček Čech, Moravy a Slezska, se pozornost autorské dvojice Lipus - Vávra obrátila k neprávem opomíjenému a zapomínanému odkazu českých architektů ve světě. Český stavitelský, technický i architektonický um zanechal své nesmazatelné a respektované otisky na všech kontinentech. Je dobré si připomenout, že Českou republiku dnes ve světě "nereprezentuje" jen semtex, pervitin či korupční aféry, ale ve sféře umění je to vedle vážné hudby, animovaného filmu či jmen spisovatelů jako jsou Hašek, Havel, Hrabal, Kundera a jiní, především stavby českých architektů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Šumná města jsem vždycky milovala a pan Vávra mi přišel mile potrefený, přesto zábavný. Toužila jsem půjčit si celý komplet a vzdělávat se a bavit se... Dnes jsem usedla k TV, (popkorn a cola a pohoda), a pustila si tento cyklus o našich architektech v zahraničí, konkrétně díl o Zábřehu. Po deseti minutách Vávrova šišlajícího projevu jsem měla pocit, že ještě jedna minuta této exhibice, a začnu řvát, trhat si vlasy a rozbíjet nábytek. Teď, v tom blahodárném tichu, přemýšlím, co je špatně. Zhoršila se Vávrova řečová vada? Došla mu inspirace, smysl pro humor? Nebo se ze mě opravdu stala zapšklá nesnášenlivá babizna? Asi to nevyřeším. Možná to zase někdy zkusím, až zapomenu, jak nepříjemné to bylo. ()
Upřímně řešeno, pokud v Šumných městech byly bláznivé nápady dua Lipus & Vávra příjemným zpestřením, v Šumných stopách už to celé místy i trochu obtěžuje (zvlášť u Bosny a Hercegoviny). Občas by nebylo od věci dupnou na brzdu a říci si, spolu s Miesem van der Rohe, že méně je více... Trochu problematická je ovšem i celá koncepce. V Šumných městech tvůrci šli programově po architektonické kvalitě, zatímco ve stopách sledují národní nit a upřímně řečeno, místy musí prstíčkem hodně hrabat aby vykutali i jen poněkud zajímavější architekturu. Možná by nebylo špatné buďto být poněkud internacionálnější a nemluvit jenom o Češích (právě tam kde se to děje jsou Šumné stopy nejzajímavější) a nebo udělat podstatně užší výběr pojednávaných staveb. Výdyť na počtu dílů by se to projevit nemohlo. Vždyť kde je Rakousko, Francie, Slovensko či Velká Británie... Celkový dojem: 75% ()
Šumná města byl asi nejlepší televizní cyklus, který ČT kdy stvořila. Myšlenka sledovat tentokrát slavné české architekty ve světě, je úžasný nápad. Hned po prvním odvysílaném dílu jsem hodnotil nejvyšším počtem hvězdiček. Ještě geniálnější nápad by byl "cyklus" i o slavných světových architektech - ale snad se jednou dočkám :-) ()
David Vávra opäť hravo učí, tentoraz o budovách v zahraničí, postavených pôvodom Čechmi. Metóda spočíva v užasnuto načahovacom pohľade jeho šušľajúco básnickej kolohnátskej postavy, vystreľujúcej tu hlavou, tu nohami aj rukami po rôznych zasunutých, no často charakteristických znakoch stavieb. Humorne poučeným pohľadom žiakov rýmovane oboznamuje s realizáciami plánov tvarujúcimi dané mesto, občas sa pritom prepravujúc v územne príslušnom, a predsa často bizarnom dopravnom prostriedku. Podáva tak zároveň pohľad na premeny mestskej krajiny posledného storočia. Vďaka tejto metóde, modifikovanej do podoby uleteného jazykového kurzu, som sa už dávnejšie naučil obstojne nemecky. No a ešte dávnejšie ma naučil tancovať polonahé vlnivé kreácie v sprievode Arnoštkovho hitu (nezabudnuteľný Šimon Caban predstavujúci plavovlasého anjelského DJa s hlasom Martina Zbrožeka), ako je to tu všetko fajn, fajnové, keď si na diskotéke dá jeden čaj, druhý kolu a pritom je každý sám a všetci spolu. ()
Tentokrát "žasnoucí architekt" David Vávra diváka neseznamuje s architektonickou krásou měst(eček) českých (moravských a slezských), ale vydávává se po stopách českých architektů ve světě. Dělá to způsobem sobě vlastním, tedy inteligentním, srozumitelným a (v mezích možností) i zábavným. Je to VELMI bohulibý počin a řekněmě si upřímně, už taková smutná skutečnost, že naši přední (nejen) architekti, umělci, lékaři....., kteří dosáhli úspěchů a uznání ve světě, jsou u nás věsměs přehlíženi a nedoceněni. Jedním takovým příkladem za všechny budiž Antonín Raymond, jehož otisk ve světové (americké-viz spolupráce s velikánem Frankem Lloyd Wrightem) a japonské architektuře ( kde Raymondova škola (studio) pokračuje v jeho tradici a náhledu na architekturu jako takovou dodnes) je neoddiskutovatelný. Co říci závěrem: troufám si tvrdit (i díky Davidovi Vávrovi), že tento cyklus se musí líbit nejen "zasvěceným v oboru", ale zejména i širšímu publiku (okrajově se o architekturu zajímající). Děkuji(eme)- 80% ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Reklama