Domek z karet - Série 6

Ani bych se nedivil, kdyby Spacey seděl doma a smál se při tom, až se za břicho popadal. #metoo řádí na plné koule, bohužel ale s kontraproduktivním účinkem. Je to jedno velké zklamání, horší finální scénu celého seriálu jsem si snad ani nedokázal představit a mnohem radši bych původně zamýšlenou verzi, ať už byla jakákoliv. (13.11.2018)

"Špatná zpráva, králi, Hamlet se nám zase schoval." Překvapuje mě, jak agresivně vystřihli #meetoo nůžky Spaceyho působení v sérii, že se dokonce báli využít i jeho hlas a to, co by měl divák slyšet je radši tlumočeno postavou se sluchátky. Propad je oproti předchozím sériím propastný, nicméně i tak jsem si nemohl odpustit další a další díl. (04.12.2018)

Co zůstalo při starém, jsou kvalitní herecké výkony, především samozřejmě Robin Wright, Diane Lane a Michael Kelly (Doug) a dále audiovizuál, který opět prezentuje značně desaturované barvy a přiléhavé basové linky příležitostně doplněné klavírem či smyčci. Teď už ale k té nejdůležitější otázce – chybí tady Frank? Chybí, a to hodně. Claire mu byla důstojnou partnerkou, ale sama Dům z karet neutáhne, bolestně tady chybí jejich dialogy. Jejich hádky, jejich shodné i rozdílné ambice a scény společného plánování dvou amorálních spoluviníků (kdyby role byly prohozené, citelně by chyběla i ona). O to všechno jsme ochuzeni a zůstává jen Claire, která tentokrát svou velkou hraje sólo, aniž bychom jí pořádně viděli do hlavy nebo věděli co chce. A nejspíš to pořádně nevěděli ani scenáristé, což je obzvláště vidět na jejích promluvách k divákům, jež tu jsou už spíše jen ze setrvačnosti. Postava Franka Underwooda není ze seriálu vymazána úplně, pořád se o něm hodně mluví a řeší se jeho (zlo)činy, na druhou stranu nikdy neuvidíme jeho tvář a neuslyšíme ani jeho hlas, což by ovšem třeba v podzápletce s jeho nahrávkami dávalo smysl. Ne všechno je samozřejmě vina Spaceyho absence, mnohá negativa poslední řady jsou jen amplifikované chyby již posledních několika sezón, kdy seriál zhruba někdy v době, kdy Frank dosáhl nejvyšší možné politické funkce a již neměl kam dál stoupat, začal stagnovat a postupně upadat. Vcelku zajímavě nová řada pracuje s feministickými tématy, kdy na jednu stranu tepe do představy o prezidentu jako jedině muži (v americké ústavě je to třeba vždycky „on“ (he, his), což u jazyka bez gramatických rodů bije do očí). Na druhou stranu ani nekáže, ale ukazuje i jak Claire feministické ideály tvrdě zneužívá. Vcelku je šestá série kompilací více i méně uvěřitelných a více či méně zábavných (spíše méně) thrillerových linek, v nichž místy poctivě vytahuje ze skříně kostlivce až z dob prvních sérií, zatímco na jiné podzápletky jako kdyby zapomněla a nechá je vyšumět. Posledním hřebíkem do hromádky rozsypaných karet je značně neuspokojivý a otevřený závěr. Ne že by se tady někdo snažil o pootevření vrátek pro pokračování, šlo o záměr, ale k seriálu, který vždycky věci dotahoval důsledně do konce, se to nehodí. Jako zakončení seriálu to paradoxně funguje hůř než konec páté řady a to je zkrátka špatně. (23.04.2020)

Poslední řada vypadá, jako kdyby se scénáristé inspirovali u Johna le Carrého, jen špioni a studená válka jim chybí. Osobně bych opravdu pro trablech se Spaceym nechal pátou řadu poslední a na rozdíl od ostatních uživatelů nevidím tuhle řadu tak kriticky a především - spíš chápu, že s hlavním představitelem už dál pokračovat nešlo. (25.10.2021)

Tak nám zabili Franka Underwooda (ovšem srabáckým způsobem, jako když zemře herec (RIP, Kevin)), přičemž s jeho odkazem se série horko těžko vyrovnávala, neustále ho řešila a sesypalo se jí to pod rukama. Bezcharakterní vypočítavá mrcha Claire brojila zatvrzele proti všem (prý měla plán), furt povýšenecky komentovala do kamery a zcela účelově se vezla na militantně feministické vlně soudobé objednávky (čistě ženská vláda). Jelikož na okamžitý 180stupňový obrat v popularitě jí stačilo jen oznámit těhotenství (aha, plán!), zatímco pomalu každodenní atentáty, vraždy, a nakonec i nedokonaná inicializace jaderného konfliktu s IS (WTF?) jí bez problémů procházely, obnažila se bezradnost scénáristů v celé své nahotě. Robin Wright tuhle stigmatizovanou, ukvapenou a nedopečenou nudu neutáhla (v JEHO stínu ani nemohla), ostatní figurky se jí pak protrápily ještě nedůstojněji až k trapnému závěru (chudák Doug). (24.04.2019)