Domek z karet

Tvrdý a nelítostný pragmatismus. A nemluvím pouze o hlavní postavě, ale i o celém konceptu vybledlého obrazu politických machinací a manipulativních rozhodnutí. Fincher svůj minimalistický styl, který je nejvíce vidět v Social Network, dovedl do krajností a ovlivnil tím celý seriál. Pokud se vám nelíbí znělka a ty neustálé politické kecy, vězte, že po řadě událostí přijde zasloužená odměna. A když ne, postačí Spaceyho promluva s divákem. Odosobněné, cynické a nádherně sarkastické. 1. série = 90% | 2. série = 100% | 3. série = 70% | 4. série = 90% (22.03.2014)

Seznamte se s Francisem Underwoodem, politikem, kterému by za jeho schopnost manipulovat s lidmi a předvídat kroky ostatních složil poklonu nejspíše i Niccolò Machiavelli ve Vladaři. Když totiž Francisovi prezident nedá slíbenou pozici ministra, vydává se ambiciózní kongressman na cestu pomsty, jejíž cíl mi zůstával skrytý tři čtvrtiny série, abych pak mohla jen ohromeně pozorovat, jak pečlivě si hlavní hrdina připravil půdu pro svůj závěrečný tah. Knihu napsanou poradcem Margaret Thatcher jsem nečetla, původní seriál BBC jsem neviděla, ale tahle moderní americká adaptace mě nadchla. I když si ho totiž dovedu představit ještě zhuštěnější podobě (o tři epizody méně by v tomto případě bylo více) a i když mi jeden čin hlavního hrdiny (konec jedenáctého dílu) přišel za hranou i pro člověka, jakým je on, mám vždy ráda dílka z politického prostředí, která se nesnaží o politickou korektnost, a v tomto případě jsem se u závěrečných titulků nikdy nemohla dočkat dalšího dílu. Konec první řady je navíc přesně takový, jaký bych si přála. Jednu významnou kapitolu uzavírající, ale vedlejší linie stále nechávající dostatečně otevřené na to, aby případné pokračování nepůsobilo násilně. 1. řada 100 % | 2. řada 110 % | 3. řada 80 % | 4. řada 100 % | Poznámka: Chcete-li si plně užít House of Cards, je podle mě docela nutné ovládat angličtinu. Prakticky pořád se tu mluví, takže spoléháte-li se na titulky, přijdete o velkou část Spaceyho výrazového herectví. A český dabing, který jsem měla možnost zahlédnout na České televizi, podle mě činí tento seriál naprosto nekoukatelným. (08.04.2013)

|| Scenár: Beau Willimon / Predloha: Michael Dobbs, Andrew Davies | Hudba: Jeff Beal | Distribúcia: Netflix | Štúdio: Media Rights Capital || S01: Tematika a nálada seriálu spôsobuje emočnú neplnokrvnosť, ktorá sa však v daných podmienok nedá obísť - nevadí to, pretože práve tým je House of Cards jedinečný a iný, než všetko ostatné na trhu. Inteligentná scenáristika, s preafektovanu sústredenosťou na vyjadrenie nálady početnými scénami so zábermi na nalievanie chlastu a fajčením -je to totiž expresívnejšie, než by boli zábery bezspánkových nocí strávených nad dokumentmi... S02: Ukážka bezhraničného pokrytectva a nevymysliteľných klamstiev. Celé je to na takej filmárskej úrovni, že je z toho divákovi naozaj zle. Majstrovské dielo, vo svojom zmysle. S03: Málo nových postáv, o to kvalitnejšie prehĺbenie tých pôvodných. S04: Dokonalá demonštrácia toho, že vrcholová politika je tiež tvrdým showbiznisom. Naviac stavia proti sebe staromódnu papierovú dobu a digitálnu sociálne-mediálnu éru. 90% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (19.03.2014)

Kde Sir Humphrey končí, tam Frank Underwood začíná. Úvod seriálu je schválně krotší, aby se v posledních dílech proměnil v doslova politický (i skutečný herecký) boj o holý život. Pro Kevina Spaceyho skvěle padnoucí (nad poprvé skutečně záporná role a jak vidno, dal do ní hodně ze sebe). A na fantastickou Robin Wright nesmím zapomenout, i když její postava má v poslední řadě na svědomí poněkud samoúčelné dějové zvraty. Přes všechny peripetie, kterými prošel, ale stále HoC zůstává nadprůměrnou, napínavou zábavou, jedním z mnoha dobře rozjetých projektů páně Finchera, který má na svědomí Netflix, snad nejlepší VOD platforma současnosti. Jen ty konce jsou bohužel trochu marnější... (08.01.2015)

Poslední dobou se objevilo množství seriálů, které se točí o tom, jak si získat/udržet moc. Game Of Thrones, Boss, teď i House Of Cards. V jeho středu stojí charismatický politik Frank Underwood (Kevin Spacey), který se po jedné křivdě a letech relativně poctivého šplhu po politickém žebříčku moci rozhodne hrát nefér, zkrátka a dobře ten stávající domek z karet záměrně položit, a postavit si nový, dle vlastních představ. V tom mu hojně pomáhá jeho za všech okolností stylová manželka á la lady Macbeth, Claire. House of Cards má několik příslovečných es v rukávě, v první řadě je poutavý a jednoduše se chápe, což je vzhledem k tématu nutné ocenit, málokdy byla politika tak srozumitelná a zábavná (snad jen facka Rathovi vytane na mysli jako zábavnější). Herecké obsazení je vynikající, především ústřední pár Spacey/Wright, i krásná Kate Mara v roli ambiciózní reportérky Zoe, ale nikdo vyloženě nezaostává. Nechybí navíc humor, většinou prostřednictvím bonmotů hlavního (anti)hrdiny, které divákům suše sděluje přímo do kamery. Tím ovšem výčet plusů končí, bohužel. Scénář nedovoluje žádné vedlejší postavě se rozvinout v dostatečně zajímavý životný charakter, zároveň přitom zbytečně roztahuje hned několik postranních příběhových linek, které nikam nevedou. Frankovi chybí jakýkoli vyrovnaný oponent, lidé, kteří by teoreticky měli být stejně schopní a zkušení, se nechávají manipulovat, jako by se nechumelilo, a ač je to pořád zábavné sledovat, jaksi to už není vůbec uvěřitelné (obzvlášť v případě prezidenta a první dámy). Tím spíš, že s přibývajícím časem se ze samotného Franka stává řadový psychopat, následky jeho činů potom na diváky nemají ve většině případů žádný emocionální dopad, protože nevidíme, jaký dopad mají na onen fikční svět seriálu. HoC proto jako celek zaostává jak za Trůny (co do vykreslení charakterů), tak za Bossem (co do uvěřitelnosti), byť je divácky mnohem přístupnější (a občas i zábavnější). Je to škoda, protože za těmi dokonale vycizelovanými dialogy, řemeslně precizní prací a vším skvělým herectvím je v podstatě jenom nabubřelé nic. Žádný jiný seriál tak moc netlačí na pilu ve snaze být cool (což se nedaří), proto ovšem House of Cards tragicky selhává, stává se nekonečně povrchním, a je jednoznačně nejnadhodnocenějším seriálem csfd současnosti. P.S: 1. série 4*, 2. série 2*, 3. série 3,5* (trojka měla potenciál být nejlepší sezónou, důkazem budiž dost možná nejlepší díl seriálu 3x11, to by ovšem tvůrci museli mít nějaké koule a ne vždycky ze všeho vycouvat), 4. série 3*, 5. série 3,5* (překvapivě fajn série, Particia Clarkson si povodila a svým magickým herectvím vykřesala fascinující konfrontace i ze společných scén s vysávačem zábavy Dougem) (12.03.2014)