Sbohem Berlíne

Film má šanci zaujmout především ty, co chtějí vidět Doctora (Who) muchlovat se s mužem, i proto, že Christopher (Isherwood) není v česko-slovenské kotlině asi zrovna nejznámnější. Taková aspoň byla situace pro mě a výmluvný fakt, že si po třech týdnech od shlédnutí nevybavuji žádnou významnější scénu, tomu moc nepomáhá. Z Hitlerova Německa mě jen zákonitě zamrazilo. (29.07.2011)

Po mém soudu zbytečný a nevýrazný televizní projekt, u něhož bych se vsadil, že byl realizován hlavně kvůli (pseudo)skandálnímu puncu Isherwoodovy předlohy - marná sláva, i v 21. století je pro některé lidi homosexualita stále něčím, co neztrácí na kontroverzi. Film na první pohled působí neobyčejně lacině - velikost rozpočtu by jistě neměla být hodnotícím kritériem kvality, ale minimálně u historických filmů, kde je velmi důležité vyvolat iluzi hodnověrné minulosti, hodně bije do očí, když se to moc nedaří. Film u nás běžel na podzim 2011 v rámci queer festivalu Mezipatra, což tak nějak svědčí o tom, že si ho "přivlastnila" cílovka z řad LGBT diváků a lidí, kteří "podobné filmy" (záměrně píšu do uvozovek) vyhledávají, čemuž se asi nelze moc divit - filmů z dob WW2 je nespočet a tento se od nich odlišuje v první řadě právě otevřenou tematizací homosexuální orientace hlavní postavy. Osobně by mi pouze tento fakt sám o sobě nepostačoval k tomu, abych takový film vyhledal, protože se mi už jen z principu příčí dělit filmy podle toho, jakou sexuální orientaci mají jejich postavy (podle mě je zcela dostačující dělit filmy výhradně na dobré a špatné; celý tenhle pseudoproblém dělení filmů na "hetero" a "ten zbytek" mi připomíná můj oblíbený citát z eseje "Sémiotika sexu" od Jeanette Wintersonové: "V jakékoli diskuzi o umění či umělcích je heterosexuální orientace upozaďována, zatímco homosexualita je naopak zdůrazňována. To, s kým člověk šuká, je mnohem důležitější než to, jak píše, což je možná dané tím, že čtení vyžaduje mnohem větší úsilí než sex. Nebo možná tím, že slovo SEX je mnohem víc vzrušující než slovo KNIHA. Nebo snad ne? A nezávisí to náhodou na tom, o jakou knihu a o jaký druh sexu vlastně jde? Osobně z toho mohu pouze vyvodit, že heterosexuální pohlavní styk je tak nudný, že dokonce i knížky jsou pro média atraktivnější."). Herecké výkony představitelů většiny rolí jsou spíše průměrné, a filmu schází nějaký výraznější dramatický moment nebo scéna, která by utkvěla v paměti - mně osobně se tak film nejspíše brzy vykouří z hlavy, protože ve mně nevyvolal žádné emoce ani mě nijak výrazněji nezaujal. Christopher Isherwood je autor, který je u nás literárními překladateli z mně neznámých důvodů dosud pozoruhodně opomíjen - kromě útlé knížečky "Fialka z Prátru" mu zatím nic jiného z jeho početné spisovatelské tvorby česky nevyšlo, a osobně bych mu tedy přál, aby se toto napravilo, a někdo přeložil třeba jeho "The Berlin Stories" (které jsem ostatně před časem už viděl v edičním plánu jednoho českého nakladatelství, z něhož zase nějak záhadně zmizely) - kvalitních překladových titulů není nikdy dost. (16.03.2015)

Asi bych hodnotil výš nebýt toho jalového zpracování a nemastné neslané herečky, která měla ztvárnit nejvýraznější roli šantánové zpěvačky - na Lizu Minnelli opravdu neměla, paradoxně jí chyběla nehorázná afektovanost. Film je až moc polopatistický a má tendenci vysvětlovat (nestačila Davidova hvězda na okně, ještě k tomu musel být záběr na sedmiramenný svícen), což se k dramatům moc nehodí. Chápu, že se jedná o televizní film, a když to srovnám s českými televizními inscenacemi, nad kterými by člověk plakal, tak tleskám, ale přecejen si snímek vzal až moc velké sousto, navíc s legendárním Cabaretem v zádech. Matt Smith se ale do role perfektně hodil a docela odpovídal mé představě o Isherwoodovi. (25.11.2012)

Osobne by som sa nepohnevala, keby to bolo v červenom, ale to je môj problém. Priznám sa, chvíľami som rozmýšľala, o čom to celé ako má byť. Pána Isherwooda som doposiaľ poznala iba z akejsi "povinnosti“, no pochopila som, že tie roky v ktorých nám priblížil značnú časť jeho života, preňho evidentne znamenali veľa (moje stredné meno je dôvtip). A asi sa oňho začnem zaujímať viac, práve vďaka Mattovmu stvárneniu, z ktorého vyplýva moje indi-vindi subjektívne hodnotenie. „This is how I want to die!“ Ja tiež. I know the feeling, bro. (19.11.2013)

Filmařský terno to není, i když ensamble hraje pěkně. Vizuálně je to mix mezi divadelním představením a TV hrou. (Mně se to líbilo, protože jsem trochu posedlej Christopherem Isherwoodem a jeho životním příběhem. Pusťte si s ním třeba nějaký rozhovor a uvidíte a hlavně uslyšíte, že Matt Smith tu odvedl skvělou práci.) (29.04.2021)