Colorful
Colorful
Režie:
Keiiči HaraScénář:
Miho MaruoKamera:
Kóiči JanaiHrají:
Kumiko Asó, Aoi Mijazaki, Akijoši Nakao, Kacumi Takahaši, Keidži Fudžiwara, Šója Čiba, Šun Mijazato, Maju Obata, Šótaró Uzawa, Naoto Adači, Juzuki Konno (více)Obsahy(2)
Než dojde ke stanici, která vede k definitivní smrti, duše je informována, že má štěstí a dostane další šanci žít. Je umístěna do těla čtrnáctiletého chlapce, Kobayashi Makota, který nedávno spáchal sebevraždu předávkováním a zbývá mu málo času. Proto, když Makoto zemře, dostane duše jeho tělo. Pod dohledem ducha, pravděpodobně anděla, chlapcem jménem Purapura, duše musí odhalit svůj hřích ze svého předešlého života, ještě předtím, než limit, který může strávit v Makotově těle vyprší. Musí však dokončit i jiné povinnosti. Například odhalit a pochopit důvody, které dovedly Makota k sebevraždě a také se naučit, jak si užívat svůj nový život. (Jigvell)
(více)Recenze (11)
Jo. Viděl jsem víceméně to samé co ostatní. Docela zajímavý příběh se spoustou materiálu k zamyšlení. Dost dlouhou stopáž, která mě místy přiváděla k jisté apatii. Slušnou animaci a dobrou hudbu. Ale hlavně - viděl jsem hrdinu, který mi místy přišel k politování a místy jsem měl sto chutí ho profackovat. Bylo to dlouhé, v něčem mě to možná i obohatilo, ale asi mám smůlu, že vždy když narazím na někoho, kdo se jmenuje Makoto, tak mě zpravidla neskutečně naštve... 6/10 ()
Zajímavá základní premisa? Jasně, pěkná animace? Jasně. Dobrá hlavní postava? Ne, a je více méně jedno, jestli se zrovna chová jako cinickej parchant, odosobněnej od všech lidí, nebo pokud si naopak uvědomuje určité pocity, které jím cloumají. Bohužel je scénář v pár věcech poslabší (Secretovi se to podařilo dobře vystihnout) a v nejednom momentu jsem měl nutkání zfackovat obrazovku svého počítače jenom proto, že se hlavní postava chovala jako totální hovado. Taky bych rád věděl, proč mi do háje v školní uniformu (ne)anděl v jednom záběru připadal jako David Tennant. A v těhle věcech ty ostatní zaniknou, takže nic dalšího jaksi nemělo právo na to, uzurpovat si mojí pozornost, přitom by třebas využití maleb, barev a hovorů o nich mohlo být hodně zajímavé a zábavné. I stopáž by mohla být kratší a závěr lepší, průměr, pane továrníku, průměr. ()
Pěkné, velmi pěkné. Dost povedený snímek o trošku natradičním tématu, tedy dostat druhou šanci na život, ač má jít údajně jen o "tréning" zda si ho daný zaslouží. Na úvod bych vypíchnul fajn hudbu, ta se mi velmi líbila a přispívala k hlubšímu prožitku mnoha scén, OST už jsem ulovil, příjemný poslech ústřední melodie i samostatně. Příběh toho poskytne v zajímavém balení opravdu mnoho - nadhodí téma vztahů, hříchů, zodpovědnosti, lásky, přátelství, poučení, školní šikany, trochy nostalgie (zrušená tramvajová linka) a především, téma váhy lidského života a jeho prožívání. Pro mne osobně velmi příjemným bonusem (i motivací ke shlédnutí) byl opravdu velmi povedený dabing jedné ze školaček, o který se postarala výtečným způsobem Miyazaki Aoi - ta holka dokáže fakt hodně i když není na obrazovce :-) 85% ()
Vizuálně krásné anime se zajímavým (ne)dějem o uvědomění si krásy života a toho, že člověk není osamělý ostrov a jeho činy a nálady ovlivňují nejenom jeho samotného, ale že je důležitý i pro lidi kolem (rodina, spolužáci). Sice obsahuje pár hlušších míst (poetická výprava po zrušené trase první tramvaje mne moc neoslovila) a toho uslzeného pochopení v druhé polovině bylo až příliš, nicméně pointa a vyznění posunuly výsledný dojem hodně do plusu. A asi opravdu pouze v Japonsku může vzniknout takto civilní dvouhodinový animovaný film ze života (nadpřirozené prvky reprezentuje jeden chlapec v obleku (což má být jako anděl), který ale žádné triky nepředvede), působící naprosto reálně a "obyčejně" (pozadí často vypadají jako upravené fotografie). ()
Námět byl od začátku velmi zajímavý, duch se dostane do jiného těla a postupně poznává život a charakter "dárce" této tělesné schránky. Pravda, moc jsem nechápal, že se v tomto těle měl ten duch "vyleštit", užívat si, že měl udělat něco, co nebylo blíže specifikované, aby dostal novou šanci a mohl se znovuzrodit. Mimochodem, mně znovuzrození připadá jako jeden z největších trestů, osobně budu rád, když mě nic takového po smrti nepotká. Postupem času mi to přišlo nějak nelogické (ten duch evidentně nemohl být dospělý, musel zemřít taky jako malý chlapec, proč se choval zle ke své "matce", se kterou neměl nic společného, kvůli její nevěře, proč tak hladově skočil po přátelství se spolužákem atd.), ale konec vše zcela vysvětlil. Taky mě to mohlo napadnout. Jinak je zajímavé, jak na konci musel ten kluk zapomenout, co nadpřirozeného se mu přihodilo. Jak to, že se nevrátil ke svému předchozímu způsobu života? Asi proto, že svůj život "vyleštil" a našel si kamarádi. ()
Líbla se mi myšlenka, provedení, i těch pár vteřin hudby... Jenže to ve mě nevyvolalo ty emoce které mělo. Secretův přístup chápu, ale až tak černě to opravdu nevidím. ()
Přemýšleli jste někdy nád názvem pestrobarevný? Jak je ve filmu vysvětleno jedná se o škálu barev, různorodost. Máme zde odcizení, šikanu, prostituci, ošklivost, souznění, umění, uvědomění atd. Tento film není pro všechny, protože někdo dokáže ohodnotit pouze jednu linii bez toho aby vnímal ostatní křivky...Hudební doprovod byl zajiímavý (to, že vám to připomíná Křemílka není důvod k tomu to znehodnotit, jelikož Japonci těžko tento večerníček znají). Řemeslná stránka byla vynikající už při první scéně, kdy duše není vidět a pouze odpovídá přenosem myšlenek vyjádřeným textem, toť vše doprovazeno pohyby obrazu, například při přitakávání. Jedinou věc bych přesto vytknul a to je konec, jelikož už od poloviny je celkem jasná hlavní zápletka a tedy i závěr...Nicméně, přesto stojí za shlédnutí, pokuď jste schopni vnímat smutek jednotlivých postav tohoto barvytého příběhu.. ()
hmm, je to složitý, malej kluk se zabije a pak zase vrátí a zjišťuje proč to udělal, přičemž jeho život je komplikovanej, rodina, "přátelé", holka co spí s dědulama a tak, přitom je to trochu romantický, zahloubaný do sebe a tak. I tak je to hodně poutavá podívaná. ()
Nedějové civilní anime o druhé šanci pro sebevraha, rodině a přátelích. Vyloženě líné tempo a brnkání na city mi připomíná příběhy Makoto Shinkaie a shodou náhod i hlavní hrdina filmu se jmenuje Makoto. Povedená neobvyklá animace je třešnička na dortu. Rozhodně to není film pro každého - neobsahuje žádné akční scény, není to horor, nadpřirozené prvky jsou naprosto minoritní a už vůbec to není pohádka. ()
Na nete som veľa trailerov na tento film nevidela... Obsah ma zaujal a tak som si povedala, že tomu skúsim dať šancu... Neoľutovala som :) Zaujímavý námet: Dostať druhú šancu. Byť v tele cudzieho človeka a začať žiť jeho život. A nesie posolstvo aj o tom, aký je život odporný a zároveň krásny. Myslím, že stojí za pozretie. Aj ked, podľa mňa je fesťácky drsný :D akože sorry- načape mamu, že podviedla otca, potom zistí, že baba, ktorú miluje, je prostitútka a nakoniec spácha samovraždu :D sila no. Ale tak, v Japonsku je asi možné všetko :/ ()
Zaslouží si někdo druhou šanci? Touto myšlenkou film začíná. A během zbývající stopáže si celou dobu budete říkat, že možná si někdo druhou šanci zaslouží, ale rozhodně to neměl být ten bastard, co je zde hlavní postavou. Snad vůči ŽÁDNÉ jiné postavě v anime (a zřejmě i hraném filmu) jsem necítil takovou vlnu nenávisti, jako vůči tomu zmr... individuu tady. Z celého srdce jsem mu přál, ať se po zbytek věčnosti smaží v pekle. Ne, není to antihrdina, pro ty mám slabost, tohle je prachprostý přizdisráč. Pocity znechucení a nasranosti z hlavní postavy pohřbily cokoliv jiného z tohohle anime. Nápad podprůměrný, "poselství" příliš průhledné, řemeslná stránka ušla, leč to je tak jediné pozitivní (a hlavní hudební motiv zněl první 4 vteřiny jako motiv z Křemílka a Vochomůrky). ----------------------------UPDATE----------------------------, po přečtení komentáře od Kontraktora a po časovém odstupu (=vychladnutí): Pestrobarevný, význam názvu Vám vysvětlí samotná hlavní postava, po svém (pro mě naprosto nepochopeném) duševním vývoji a uvědomění si odpovědi na otázku ohledně života (vesmíru a tak vůbec). Odkud tahle proměna přišla, je mi záhadou. Lidé se mění po externích či interních (dlouhodobějším zpracovávání externích) prožitcích. Externí by byly, ale on je naprosto ignoruje… aby se naplnila emocionální hráz a pak záměrně praskla? C’mon! Celý tento film selhává na hlavní postavě. Jak už jsem napsal dříve, je velmi nesympatický. Ale navíc i nepochopitelný a neuvěřitelný – např. proč cítit zášť vůči matce cizího propůjčeného těla a mstít se jí i když sám deklaroval, že je mu život svého obalu ukradený, omlouvajíce své chování tím, že je mu život svého obalu ukradený? Tahle do očí bijící kontradikce ničí celý zážitek z potencionální konfrontace tělo x duše. Po dvou minutách už bylo naprosto jasné, o co půjde. Což by vadit nemuselo, kdyby výplň mezi začátkem a koncem (naprosto předvídatelným) „pohnula srdíčkem a potěšila duši“, což ANI ZDALEKA neudělá. O čem tenhle film vlastně je? O pocitech ztracenosti a úniku? Na to nepasuje odosobněná rovina cizího těla i jasný viník. O andělech? Kteří řeknou, že nic neprozradí, aby následně vyzradili do detailu všechny události před smrtí? Proč tam ten anděl vůbec byl? O tom, že „sebevražda je špatná, áááno“? Protože čumění na obraz je fajn. O druhých šancích? Ale prosím… Příběh špatný (nebo jen strašně špatně podaný, což je totéž), emoce nula, řemeslná stránka by zasloužila pochvalu, ale který z dnes vznikajících animovaných filmů má bídně odvedenou animaci? Tady navíc byla „reálná“ animace, normální kulisy evokující fotky, žádné vybuchující planety, žádná stylizace => proč to sakra vůbec bylo animované? Hudba nebyla špatná, Japonci Křemílka neznají, ale mi i přes tuhle vědomost cukaly koutky, což dost pohřbívalo už i tak emoce pohybující se u bodu mrazu. Těžko hodnotit, i po týdnu mi vzpomínka na toho spratka vaří krev, ale tohle asi nebylo záměrem tvůrců. Jednu hvězdičku bych asi dal, ale nechám odpad jako varování pro ty, co budou přemýšlet nad tím, jestli přijít s tímhle filmem do styku. () (méně) (více)