Víkend

Civilní, citlivé a realistické drama s příchutí lehounké romantiky přistupující k tématu s lehkostí, která se jen tak nevidí. Závěrečné rozuzlení sofistikovaným způsobem boří veškeré hranice mezi realističností a filmem jako takovým a na místo toho tvoří vlastní pravidla na která pokud nepřistoupíte, budete nevěřícně vrtět hlavou. Obrovské festivalové překvapení. (22.09.2012)

----"Well, what happens is, while you're projecting who you want to be, this gap opens up between who you want to be and who you really are, and in that gap, it shows you what's stopping you becoming who you want to be."----Jednoduše detailní snímek, který popisuje všední záležitosti s náležitými detaily, takže je všechno maximálně živé, opravdové a realistické. Ne každému tenhle z velké části konverzační, po akční stránce zaostávající a dějově celkem prostý snímek postavený víceméně na výkonu dvou lidí sedne. A plně chápu, že ani tematika nebude pro každého. Osobně se přiznávám, že v kontextu celého příběhu a děje pro mě nebyl fakt, že se jedná o "homosexuální" film to nejmarkantnější i když to samozřejmě dělá celé dílo tím, čím je. Tím chci říct, že přestože je tenhle film o homosexuálech, dal by se příběh (tedy jeho kostra a celkové sdělení)přenést na osoby jakéhokoli pohlaví/sexuální orientace/rasy a s trochou nadsázky i věku a pořád by vše dávalo smysl i když je pravda, že by potom snímek možná neměl tolik originální atmosféru. Herecké výkony jsou skvělé, netroufám si odhadovat, jak by film dopadl bez nich. Po dlouhé době jsem narazila na film, kde jsou dialogy, které stojí za povšimnutí a v kombinaci s herci je to opravdu vydařené. ----"I'm not saying people shouldn't forge relationships, all I'm saying is that we don't need someone to sanction it,- to make it legitimate, to make us respectable. Yeah, heaven forbid. And don't tell me that people get married because of love. People get married for the same reason that they buy a house or buy a dog, to tie them down so that they go:, "Oh, no, we couldn't possibly go away this weekend." "Who'd look after Buster? Couldn't possibly leave Buster alone."---- (22.03.2014)

Namlsán některými komentáři, pustil jsem si tenhle film. Výsledek je ten, že se mi dostalo bezesporu nejlepšího tématu s homosexuální tématikou, jaký jsem kdy viděl. Ústřední dvojice je vykreslena, jako normální, milující pár, plný citů a ne, jako uchyláci, kteří by se snad za svou sexuální orientaci měli skrývat nebo stydět. Když vezmu v potaz výborné herecké výkony a brilantní dialogy, nemůže být moje hodnocení nižší ani náhodou. Víkend není možná překrásný, pro mě je jen krásný a je to bezesporu jeden z filmů, který se mi letos vryl hluboko do paměti. (11.11.2015)

Syrovější variace na Before Sunrise. Chystal jsem se k tomu docela dlouho a nakonec jsem nelitoval. Režisér Andrew Haigh umí perfektně zachytit atmosféru města (zde Nottingham) a herci jsou příjemně civilní. Skvělé dialogy zachycené ze života. Pod povrchem banálních epizod se skrývá emotivní (ovšem nepatetická) výpověď jednoho víkendového vztahu. (10.02.2014)

(2x) My dva a čas. Film, který poodhaluje a citlivě interpretuje nejintimnější sféry života gayů na pozadí syrově banálního příběhu náhodného setkání dvou mužů. Vtip. Melancholie. Magické fluidum prvních dní. Zranitelnost vlastního já. Nevyrovnanost se sebou samým. Vášeň. Strach z rozloučení, které musí přijít. Rozhovor, pojatý jako detailní analýza pocitů hlavních hrdinů, funguje svým způsobem jako dokumentární vhled do současného queer světa a hloubkou svého významu výrazně překračuje hranice běžného vnímání reality. Pokládá si zásadní existenciální otázky, k nimž nabízí několik variant řešení, ale přitom nesklouzává k znechucujícímu opovržení okolním prostředím. Pohrává si s protiklady a vlastně divákovi podvědomě vzkazuje, že homosexualita je zcela normální součást lidského života. Se všemi bolestmi i radostmi, které láska přináší. #Mezipatra 2011 (12.11.2011)