Sorgente dell'amore, La
La Source des femmes
Režie:
Radu MihăileanuKamera:
Glynn SpeeckaertHudba:
Armand AmarHrají:
Hafsia Herzi, Leïla Bekhti, Sabrina Ouazani, Zinedine Soualem, Hiam Abbass, Mohamed Majd, Biyouna, Saleh Bakri, Malek Akhmiss, Karim Leklou, Mohamed Tsouli (více)Obsahy(1)
Děj příběhu nás zavádí do malé vesničky kdesi mezi severní Afrikou a Blízkým východem. Ženy zde chodí pro vodu k prameni, který se nachází až vysoko v horách. Tuto nerovnou tradici hodlá zlomit mladá Leila, jež navrhne ostatním ženám zahájit "sexuální stávku". Dokud se muži o vodu nepostarají, nebudou moci počítat se žádným mazlením a něžnostmi... (claudel)
(více)Videa (2)
Recenze (12)
Prameň žien je remakom Helmerovho filmu Absurdistan. A ten je remakom ešte starších filmov. Problém remaku je, že je to vždy lotéria a diváci ho konfrontujú s jeho predchodcom. Tento bol menej vtipný ako Helmerov, aspoň podľa mňa. Mihaileanu bol pre mňa až dodnes posledným režisérom, "ktorý nenatočil nudný film." Neviem, čím ho táto látka tak zaujala, hoci je pravda, že sila a praktickosť ženy je dosť častým, aj keď okrajovím motívom jeho tvorby. Dúfam, že tento film nesignalizuje, že mu dochádza para. ()
Celkem zrucne natocene a ta marocka kultura ma cosi do sebe. Potiz je, ze se na ni autori divaji ponekud schematicky a ponekud zvrchu, takze avizovanou pohadku nahrazuje kolonialni pohled se vsim vsudy. Ten mel Helmer v Absurdistanu taky, ale alespon mel nejakou stylizaci okolo a obcas vtip. Byl bych zvedav, co by si Mihaileanu pomyslel, kdyby nejaky Francouz vzal toho Lysistrata a natocil ho mezi rumunskymi "burany" v horach, no anebo rovnou nejaky American ve francouzskych Pyrenejich? ()
Rozprávka, fikcia, veselohra, schematická konštrukcia s rolami, kladnými a zápornými postavami, kde si európski tvorcovia dovolili všetko, ale v žiadnom prípade si nedovolili kritizovať náboženstvo a "dielo proroka". Lebo to si už v Európe asi nikto politicky korektný "nelajzne". Takže všetko je super a na dobré sa obráti a budú sa tie srnky s tigrami bozkávať, ako na obrázkoch v Strážnej veži. ()
Krásné, se špetkou humoru, teskné a nakonec pěkné... Bála jsem se jak to může dopadnout, ale nakonec jsem byla spokojená... Mimo jiné se mi líbil výklad koránu mezi ženami a imamem. (Pochopitelně v rámci možností. Svět se dívá na Korán zlovolně, ale není i Bible plná násilí? Osobně je mi to fuk, jsem ateistka.) Nakonec jde vždy jen o konkrétního člověka, co má v sobě. Někdo ženu uhodí a někdo by to nikdy neudělal a není to otázka náboženství. To se nám krásně popisuje vztah Leily s jejím manželem a oproti tomu jeho bratr a žena. Ale celkově mi příběh vdechl příjemné ženské zadostiučinění. A jen tak ze zajímavosti, podle krajiny se jedná o vesnici v horách Atlasu, tedy Maroko a jazyk ve filmu používaný je darija (čti dariža), což je neoficiální jazyk, který nemá ani svá pravidla pravopisu... Takže dávám plný počet za krásné zpracování a za návrat do země, kde jsem nechala kus svého srdce... ()
Katalyzátor deju filmu je v podstate triviálny, no určite mal parádny potenciál na spoločenskú drámu s mierne feministickým podtónom. Bohužiaľ, scenár bol až príliš jednotvárny, bez poriadneho spádu, takže ja osobne som sa pri tomto filme celkom nudil a akosi márne som čakal, kým sa to celé rozbehne. Mám pocit, akoby to celé bolo neustále v tom istom kolotoči. Pekné scenérie, aj výprava, ale po epickej stránke to bolo dosť biedne. Ani dialógy neboli žiadne terno. Záhadou pre mňa zostáva, ako to môže mať tak vysoké hodnotenie. ()
Reklama