Bir Zamanlar Anadolu'da
Vtedy v Anatólii
Once Upon a Time in Anatolia
Once Upon a Time in Anatolia
Režie:
Nuri Bilge CeylanKamera:
Gökhan TiryakiHrají:
Muhammet Uzuner, Yılmaz Erdoğan, Taner Birsel, Ahmet Mümtaz Taylan, Fırat Tanış, Nihan Okutucu, Cansu Demirci, Murat Kiliç, Emre Şen, Kubilay Tuncer (více)Obsahy(1)
Nejvýznamnější současný turecký režisér se letos v květnu vrátil do Cannes, aby v tamní soutěži představil svůj nový snímek, netrpělivě očekávaný zejména odbornou veřejností. V extenzivním prologu „metafyzického road movie“ představuje Ceylan skupinu mužů, kteří během tmavé a větrné noci hledají podél opuštěných horských silnic jižní Anatolie zakopanou mrtvolu. Prokurátor Nusret, policejní komisař Naci a dr. Cemal s sebou vlečou Kenana a jeho komplice, kteří snad cestu k ukrytému tělu znají. I ve svém šestém filmu Ceylan potvrzuje, že rozhodně nemá v úmyslu podlézat divákovi, pokud jde o usnadnění vnímání filmového času či řetězení událostí. V neobvyklém krimi, jehož uhrančivá obrazová složka, stejně jako v předchozích Ceylanových fimech, prozrazuje vášeň tureckého tvůrce pro fotografii, provokuje pozornost vnímavého diváka řada zdánlivě bezvýznamných detailů vrhajících tlumené světlo na samotný zločin a motivy, jež vedly k jeho spáchání. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (65)
Temnotou větrné noci se vynořují kužely světla z reflektorů aut. V nich projíždí krajinu turecké Anatolie skupina mužů a cosi usilovně hledají. Příliš se jim to nedaří, jediný, kdo může místo určit, byl předešlou noc opilý a nemůže (nebo možná ani nechce) si vzpomenout. Jeden z vyšetřovatelů myslí na svého nemocného syna, druhého tíží dávná záhada, třetí je příliš znechucený množstvím zla, co za dobu vykonávání svého povolání viděl a těší se na důchod. Každý z nich chce mít již vše za sebou, ale to nejděsivější teprve přijde a neprosvětlí to ani moment krásy starostovy dcery ve světle lampy. Zbytečně pokračující pitva se snaží zmírnit hrůzu brutální vraždy, přičemž se nad vším vznáší otazník o pravosti skutečného viníka. ()
Tak něco takového jsem opravdu nečekal. Je to vlastně docela unikátní film, protože tohle téma tímto doslovným způsobem asi ještě nikdo nenatočil. Je zde několik úžasných momentů, které jsou bohužel, jak píše uživatel Vančura, až příliš rozmělněny do obrovské stopáže, až se nakonec ta celá "metafyzičnost" naprosto vytrácí. Nedá se tedy říct, že by mě to nějak uchvátilo, nebylo to ani tak formálně zajímavé jako Reygadas ani tak tajemné a uhrančivé jako Tarr nebo Zvjagincev, ale něco v tom je. Několik nejlepších fragmentů tohoto filmu - scéna s jablkem, prokurátorův příběh a jeho pohled při jmenování léku, představitel vraha s dokonale ostře řezanou tváří a dialog o jogurtech :). ()
Film, ktorý nemá jednoznačne definovateľný žáner, pretože viac zobrazuje miestne reálie prostredníctvom jednotlivých postáv, ako príbeh vyšetrovania vraždy, resp. hľadania tela, ktorý na prvý pohľad opisuje. V tomto prípade mi však nie je úplne jasné, či je to pridaná hodnota, alebo skôr odobraná. Tieto dve roviny totiž nie sú všetko, čo sa tu navzájom bije. Najväčším prekvapením je prítomnosť zopár vyslovene poetických scén, s dejom priamo nesúvisiacich, a do prostredia nezapadajúcich. Krimi pasáž má pre zmenu niektoré motívy úmyselne nevysvetlené, aby zrejme interpretácia ostala na divákovi. Nakoľko ale každodenný život v Anatólii nepoznám, neviem vlastne ani posúdiť, či v tom celom ide o realitu, alebo dystopické videnie spoločnosti, prípadne satiru na pomedzí týchto dvoch spektier. Svojím spôsobom je to ako taká smrteľne vážna Tarantinovka z konca sveta. Všetky postavy dostávajú priestor, aby sme sa zoznámili s nuansami, ktoré ich odlišujú od ostatných. Čo znie logicky, pretože aj pri takom vyšetrovaní vraždy musia predsa ľudia močiť, jesť, fajčiť, rozprávať o banalitách a podobne. Všetci sme rovnakí, keď nám skrčia a zviažu nohy, lepšie sa zmestíme do kufra auta! _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Lyricko-epické vyšetřování mrtvoly tam, kde chcíp pes. Žít byste tam nejspíš nechtěli. Poklona patří režii, malým velkým hercům, jejichž výkony vykreslily realistickou a působivou atmosféru a především panu kameramanovi. Parádní práce s kamerou, se záběry, s portrétováním, s šerosvitem. ()
Putovanie jablka, rozprava o nepravdepodobnej smrti ako leitmotív, vnútorná odcudzenosť postáv voči svetu v ktorom sa nachádzajú, Tiryakiho kamera zaostrujúca na smutné pohľady a zachytávajúca banálne rozhovory policajných vyšetrovateľov, krásna dcéra nepekného otca pôsobiaca ako zjavenie z iného sveta a dážď dopadajúci na okná auta počas jazdy krásnou a pustou krajinou Anatólie. Ceylan opustil vzťahy svojich hrdinov ako ich poznáme z jeho predchádzajúcej tvorby a vybral sa inou cestou naratívnych postupov a vizuálnych štylizácií. Príbeh je stále komorný ale zbavený akejkoľvek drámy. Všetky skutočnosti a motivácie sú tu prezentované len v náznakoch a nikdy nie sú explicitne vypovedané. Celý čas tu vnímame len akúsi banálnosť rozhovor, ktorá nám ale dopomáha spoznať postavy trochu z iného uhľa. Nie je to esencia nudy, ale systematicky budovaný realizmus. V rámci súčasnej autorskej tvorby je Ceylan neprekonateľný a s výrazným osobitým rukopisom. A aj keď sa možno nejedná o jeho najlepšie dielo, Anatólia a jej príbeh má na to rezonovať ešte pekne dlho v mysli diváka. Či už ho príjme pozitívne, alebo nie. ()
První dojem byl silný, krásné statické záběry na ponurou krajinu a v pozadí se odkrývá rutinní vyšetřování a jeho aktéři, kteří prožívají běžné problémy v turecké společnosti. Vizuál je skutečně působivý (kvůli té noční scéně na prašné silnici si film možná pustím časem znovu), ale obsahově mě film nedokázal pohltit, a to jsem se opravdu snažil přijmout režisérův rukopis a dost pomalé tempo filmu. Možná budu po druhé projekci časem moudřejší. Nutno podotknout, že to byl asi můj úplně první turecký film (určitě jeden z prvních). P.S.: Rád bych také zmínil úžasnou práci se zvukem (bouřka, pitva). ()
Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy u filmu viděl takhle výtečně propojenou a zároveň vzájemně vyrovnanou formální a stylistickou složku. Vyprávění neustále odsunuje jakékoliv větší pídění se po motivu kriminálního činu, nehledají se stopy, nejsou podávána hlášení, není tu perfekcionistická touha ukazovat policejní práci. Pátrací linií prostupují jednotlivé kontemplativní dialogy (o ženě, která věděla, kdy zemře) a kromobyčejné diskuze (večeře ve vesnici), a to i když jsou jakkoliv vůči sobě kontrastní, zapadají do sebe. Film vytváří specifický mikrokosmos znásobený „nehudební“ atmosféričností, kde všechno nahrazuje síla obrazu, spočívající v jemném, ale nikoli přehnaném užití detailů a neustálém přehledu kamery o všech osobách na place. Příkladná ukázka toho, co vše je možné vytěžit z vlastně úplně obyčejného příběhu. ()
Velmi dobrá ukázka turecké kinematografie. ()
Moc dlouhé, ale od prvních okamžiků bylo jasné, že kamera bude úžasná, a byla. Herci skvělí, vlastně to byl pro mne velmi rozporuplný film, ve kterém musíte brát v potaz i náboženství. O vině, nevinně, zbabělosti... o životě v chudém kraji v Anatolii. ()
Má to děsně monotónní rytmus, hodinu a půl se to tváří jako expozice k dalšímu dění, pak se něco stane, ale i tu další hodinu se jede na stejný vlně jako předtím. Ve výsledku je tenhle film vlastně takový pozorování vyšetřovací jednotky v tureckém zapadákově. Na druhou stranu to stylisticky není pojato nikterak dokumentárně, spíše jako statičtější, ale pečlivě komponované obrazy. Život tomu tak dodávají plastický a uvěřitelný postavy... Je to taky docela zajímavý jako netradiční detektivka, protože už na začátku má tým pachatele a hledá se tělo a příčina smrti. Nicméně vzhledem k absenci dramatický zápletky a monotónnímu rytmu celkově spíše za 3*. ()
Rozmýšľam a rozmýšľam kedy som videl naposledy dobrý Turecký film. Turkish Star Wars, Turkish E.T, Turkish Jaws... asi som pravdepodobne žiadny nevidel, keďže ma napadajú iba ich najhoršie filmy.. Ale to sa práve zmenilo touto snímkou. Kriminálna dráma vyluhovaná v Art house marináde zachytáva jednu dlhú noc v ktorej sa partia policajtov, prokurátor a doktor snažia nájsť spolu s vrahmi zakopané telo muža ktorého zavraždili. Obvinený však majú menší problém, že si nepamätajú presné miesto kam mŕtvolu zakopali a tak celý konvoj áut s nimi blúdi po vyprahnutých Tureckých pláňach a hľadajú to správne miesto pri ceste no každá zákruta sa podobá tej predošlej. Veľmi silná bola aj záverečná scénka pitvy. Kamera nezachytila prácu so skalpelom ani na sekundu. Zachytávala všetko ostatné len nie to. O nechutnosť sa postarali zvukári. Človek by si mohol povedať, že zvuková stopa nedokáže vyvolať tak nechutné emócie ako pri vizuálnej stránke. Ale opak je pravdou. ()
Vytříbená, precizně natočená existenciální / metafyzická záležitost schovaná za detektivní žánr, jelikož samo vyšetřování kriminálního činu je v podstatě odsunuto na druhou kolej a důraz je kladen na naprosto (v dobrém slova smyslu) obyčejné / všední DIALOGY účastníků vyšetřování (komisař, prokurátor, doktor…) a jakési mikropříběhy, jejichž střípky divák průběžně skládá k sobě a utváří si povědomí o minulosti i charakteru těchto skvěle napsaných figur. Vše je neuvěřitelně reálné. Zároveň po tři čtvrtiny stopáže netypická road movie, navíc se sociálním akcentem (nejen díky pasážím z tureckého venkova). Své místo má specifický humor. ~ Vymazlená vizuální stránka bohatě nahrazuje absentující hudbu, z mnohých záběrů se tají dech (celky – anatolská krajina / detaily – mimika), nasvícení nočních scén… Klidné tempo. Civilní herectví. ~ Rafinovaná, ve všech směrech dokonalá práce. ~ ~ Co se stane, vždycky nakonec odnesou děti. Každý platí za to, co sám udělá. Ale děti, ty platí za to, co udělají dospělí. ()
Zvláštní snímek tahle Anatolie, která není pro starý. I špetka poetična jakoby z Tarkovského Stalkera na mne dýchla. Ostatně... i vlak tam byl. ()
Na tenhle film se chci podívat už dlouho, ale jeho zhlédnutí jsem neustále odkládal, protože mi bylo jasné, že se jedná o film skutečně náročný, na který si člověk musí udělat čas a navíc má 2 a půl hodiny. Dneska jsem se k tomu ale už konečně dostal a rozhodně nelituji. Hodinu a půl je to skutečně skvělé. Hodně to tedy stojí na úžasné kameře, která tvoří nádherné a často i podmanivé záběry po celý film a fakt jsem si užíval, ale naštěstí to není jen o formě, protože i obsah je dostatečně hutný - zápletka mě zaujala, postavy policistů mají zajímavé mikropříběhy a jsou i dobře vymyšlené, dialogy jsou chytře a uvěřitelně napsané a má to i nejednu zajímavou myšlenku (hlavně celá ta scéna, kde vesničan mluví o zániku vesnic mě velmi zaujala). A líbilo se mi i to, že emoce se zde vypráví především obrazem a stejně tak někdy i psychologie postav. A ještě úžasnou práci se zvukem musím zmínit (po filmařské stránce je ten film vůbec povedený). Škoda jen, že ta zbývající hodina sice pořád má co do sebe a pořád je chytře napsaná, ale je v ní už vidět zbytečná utahanost scén a nedotaženost všeho, co je zde rozehrané (obzvlášť ten konec je poněkud divný). Taky mi vadilo, že o vrahovi jsem se nakonec nic nedozvěděl (kromě toho, že svého činu asi lituje) a o jeho komplici taky ne. Stejně tak i ti ostatní policisté, co jsou tam jen do počtu, ale za dvě a půl hodiny by šlo nějak představit i je. Takový Cristi Puiu by to dokázal určitě (viz. Smrt pana Lazaresca nebo Sierranevada). Vlastně mi to stylem, jakým je Tenkrát v Anatolii natočena, Puiuovy filmy trochu připomnělo, i když ve finále by ten styl byl spíš hybridem jeho a Reygadase. Bohužel kvůli té poslední hodině nemůžu být z filmu nadšený. A co mi vlastně vadilo úplně nejvíc je to, že tomu chybí nějaká celistvá myšlenka. Je tu více témat, ale kromě obrazu turecké společnosti není žádná výraznější. 4* ()
I v minimalnim prostoru vynikne oku lahodici Tiryakiho kamera. Anatolie nabidne i par zajimavych postav a urcite napeti, co se dal bude odehravat..., to se bohuzel postupem casu rozplyne v nekonecnou nudu a divakovu beznadej. Ja vydrzel do konce, ale radost jsem z toho moc nemel. Film pouze pro odpocate festivalove divaky, tohle se siroke verejnosti v Turecku nemohlo libit. ()
Přesně, jak se píše v úvodu, režisér to nedává divákovi zadarmo. Tak jako ve všech svých filmech. Šest hvězdiček. ()
Atmosférické natolik, že je rozvláčnost pozitivem. Celistvě smutné a přitom obsahující velice černý humor (Clark Gable). Místy je to až dokonalé, kompaktní, magické. Poslední rozhovor doktora s prokurátorem, to bylo něco, na co se nezapomíná. Taner Birsel dostal opravdu nádhernou roli. Tohle je herectví vyšší, než to, za něž se rozdělují Oscary. Děkuji uživateli Fr za bezvýhradně negativní komentář k filmu. Hned jsem věděl, že se mi to bude líbit. Nic ve zlém, koment byl vtipný a nebýt ho, přišel bych o jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Takových je pár za život. 100% ()
Asi sa opijem, ked pride ten den, kedy ja zacnem chapat viac ako dvojhodinove Turecke dramy, v ktorych sa nic, ale vooobec nic nedeje. ()
Kontrast formy a obsahu tak silný, až místy sám sebe dusí. Ale opravdu jenom místy. Co mi vadilo více byl poněkud korálkovitý narativ jednotlivých mikroportrétů, kdy - ačkoliv se snaží takto nepůsobit - se ukazují všechny osudy pěkně jeden po druhém bez větších vzájemných otřesů. ()
Ta úžasná vizuální stránku filmu za zhlédnutí rozhodně stojí... trocha road movie, trocha krimi, hodně originality. Jediné mínus je ta dlouhá stopáž. 80 % ()