Bir Zamanlar Anadolu'da
Vtedy v Anatólii
Once Upon a Time in Anatolia
Once Upon a Time in Anatolia
Režie:
Nuri Bilge CeylanKamera:
Gökhan TiryakiHrají:
Muhammet Uzuner, Yılmaz Erdoğan, Taner Birsel, Ahmet Mümtaz Taylan, Fırat Tanış, Nihan Okutucu, Cansu Demirci, Murat Kiliç, Emre Şen, Kubilay Tuncer (více)Obsahy(1)
Nejvýznamnější současný turecký režisér se letos v květnu vrátil do Cannes, aby v tamní soutěži představil svůj nový snímek, netrpělivě očekávaný zejména odbornou veřejností. V extenzivním prologu „metafyzického road movie“ představuje Ceylan skupinu mužů, kteří během tmavé a větrné noci hledají podél opuštěných horských silnic jižní Anatolie zakopanou mrtvolu. Prokurátor Nusret, policejní komisař Naci a dr. Cemal s sebou vlečou Kenana a jeho komplice, kteří snad cestu k ukrytému tělu znají. I ve svém šestém filmu Ceylan potvrzuje, že rozhodně nemá v úmyslu podlézat divákovi, pokud jde o usnadnění vnímání filmového času či řetězení událostí. V neobvyklém krimi, jehož uhrančivá obrazová složka, stejně jako v předchozích Ceylanových fimech, prozrazuje vášeň tureckého tvůrce pro fotografii, provokuje pozornost vnímavého diváka řada zdánlivě bezvýznamných detailů vrhajících tlumené světlo na samotný zločin a motivy, jež vedly k jeho spáchání. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (65)
Reykjavík International Film Festival 2011: Nevím, jestli mi brání nějaká kulturní bariéra, nebo nechápu kulutrní kontext, nebo jsem jen kulturní a umělecký ignorat. Ale přijde mi, že to šlo udělat úplně jinak a mnohem lépe. Nebo to nedělat vůbec. Ale oceňuji ty krásný dlouhý záběry. ()
Kde začíná a končí lidskost v policejním vyšetřování? Kriminalistická etika v rozporu s náročností povolání. Je život a smrt, živí a mrtví, a někde mezi tím se pohybují kriminalisté. Není to povolání hodné spíše dokonalé superinteligentní klidné a empatické bytosti než člověka? ()
O všednosti...? ()
Tři hvězdičky max, a to ještě zaokrouhluji nahoru (asi kvůli těm vtípkům o buvolím x nízkotučném jogurtu). Smíchání detektivky, road movie, sociálního dokumentu o tureckém venkově a komedie evidentně potřebovalo ještě sem tam nějaký střih. Takhle jeden neví, co si z toho má vybrat. Parádní režisér si prázdné záběry kamsi po kopcích může dovolit (podobně točil o anatolských horách Elia Kazan v Ameriko, Ameriko - u něj to funguje), Ceylan zjevně ne. Realističnost detektivky a pár vtípků tam ale je. Road movie to taky je, ale ta road je makadamová cesta, a od kvality silnice je odvozena kvalita filmu. Pokud ale máte zbytečně mnoho volného času, stavte se pro velký dürüm kebab, dva kelímky ayranu a plechovku coly a koukněte na to. ()
Moc jsem nevěděl, co od tureckého Tenkrát v Anatolii čekat, nicméně stálo to za to. Jedná se o velice nevšední film s velmi dobře vymyšlenými dialogy. Jsem příjemně překvapen a mít to tak o půl hodiny méně, nebránil bych se maximálnímu hodnocení. ()
Natěšen Zimním spánkem pustil jsem si hned druhý den režisérův předcházející film a jsem poněkud rozpolcen a lehce zklamán. Po skvělé první půlce s nočním road movie, zakončené brzce ranní hostinou u starosty jakési díry u cesty, přišla až nesnesitelně utahaná druhá, denní, půlka. S rozplizlým koncem a hlavně morem všech uměleckých filmů - mnohaminutovými záběry do obličejů aktérů, ze kterých se mi tentokrát nepodařilo vyčíst žádnou nadstavbu. 70% ()
Tenkrát v Anatolii se vlastně vůbec nic zajímavého nestalo a to je na tomhle filmu asi úplně to nejlepší. Nevím, který jiný film mě dokázal tak přenést do samotného naprosto realistického prostředí, kde se řeší jedno klasické vyšetřování a běžné věci tureckého života. A ty scenérie...nádhera! ()
Můj dojem by se dal shrnout jako něco uprostřed mezi hodnocením "Fr" a "Niktoriuse" (viz níže). Rozporuplné dílo. Takže výsledek jsou 3* ()
Zdá se, že cílovou skupinou je pouze hrstka filmových odborníků a festivalových nadšenců. To já nejsem. Oceňuju skvělé vizuálno, atmosféru a některé lehce absurdní zážitky ze všedního venkovského Turecka. Neoceňuju nedostatek gradace a zápletky. Nadšení druhých vystřídalo při a po shlédnutí mé zklamání. 60% ()
Jeden z tych temne existencnych kuziel s coenovskymi miestami a scorsesovymi postavami. Neskora vecera u starostu, vypadok elektriny a scena s krasnou dcerou s lampasom su nezabudnutelne momentky. Film, ktory sa pozera dlhsie, no o to dlhsie zostava..masterpiece cinematography!! ()
****1/2 ()
No některé scény trochu naivní a některé postavy lehce schematické, ale celkově velmi dobrý film. Obzvlášť úvodní scéna putování kolony vozů noční krajinou na mě zapůsobila.. ()
Nádherná kamera,civilní příběh a minimalistická forma vyprávění. 90% ()
Tenkrat v Anatolii se nic nestalo :D na muj vkus vyborne realisticky skrz casove pojet - nikdy jsem nic takovehho predtim nevidela. Prve jsem pila pak spala, nezaujalo me to dost abych udrzela pozornost.Jedine co to zachranilo na hvezdu je to pojti casu jak v realite plud doporuceni od kamarada z Turecka. ()
[CINEMA MUNDI 2012] My cup of tea. Zatímco při loňském ročníku festivalu mi učaroval ruský režisér Aleksei Popogrebsky se svým snímkem Jak jsem dopadl tohle léto s jednoduchým příběhem a krásně dlouhými záběry, letos je jedničkou Nuri Bilge Ceylan, který ale prvně jmenovaného dalece překonává ve vrstevnatosti, uhrančivosti a kontemplaci. Turecký autor zprostředkovává všechny otázky, lapálie a mystéria života i smrti způsobem, aby je divák vnímal co nejintenzivněji. Hluboký dojem na mě udělaly hloubavé dialogy (proč člověk páchá sebevraždu?), úžasně nasnímaná anatolská krajina (ideální film na velké plátno), pečlivě prokreslené charaktery i obdivuhodný smysl pro humor. Nádherné jsou všechny scény, ale pravou třešničkou na dortu je závěrečné dějství v pitevně, kdy jsem při poslechu zvukové stopy pitvání stěží potlačoval úsměv. V duchu dojmů z ostatních dvouapůlhodinových experimentů pozřených (nejen) během letošního festivalu mi nezbývá než dodat, že mám Ceylana a další agilní hravé tvůrce mnohem raději než chmurné veterány, kteří už nevědí, čím by zaujali. ()
Vynikající atmosféra, přirozené herectví, zajímavá zápletka, bohužel navzdory tomu všemu neúměrná stopáž, kvůli které tento film podruhé asi neuvidím. ()
Jedna hvězda za nevídaně dlouhé brilantní filmové záběry, druhá za efektní práci se světlem. Jinak moc dlouhé, plytké a co do scenáristické stránky nevyvážené a nedotažené. ()
Nádherný film, který mě zasáhl jak svou vizuální krásou, tak silným příběhem. Práce kamery je skvělá a záběry strohé anatolské krajiny s prostými dominantami (cesta, strom, pramen) často působí jako samostatné obrazy. Bloudění postav, v této krásné, ale odtažité a občas matoucí scenérii (snaží se najít určité místo, ale všechny křižovatky, prameny a stromy vypadají podobně) souzní s podobně náhodným a neukotveným během jejich životních osudů, které film pomalu a jen v náznacích rozkrývá v proudu banálních situací a nezávazných rozhovorů (který může připomenout Čechova). Film působí velmi prostě až banálně, ale je v něm vše pečlivě uspořádáno do působivé a přitom civilní kompozice symboliky a realistických obrazů, které vypovídají o osudech hrdinů filmu i o životě obecně. ()
Z Hollywoodu jsme zasypáni dramaty a akčními kriminálkami, kde se to emocemi jenom hemží. Turecký režisér Nuri Bilge Ceylan se na policejní práci dívá jiným pohledem. Hledání mrtvého těla namísto napětí přináší nudu, která by se dala doslova krájet. Táhlé záběry na vzhledově ne příliš odlišné krajiny přerušované občasně náhodně prohozeným slovem, výměnou pár vět, nevyvolají vzrušující napětí, přesně naopak. Divák se prostě nebaví, ale nebaví se společně s hrdiny filmu, což je přesně důvod, proč je Tenkrát v Anatolii tak dobrým filmem. Vtahuje nás přesně do toho, čím policejní a detektivní práce je, ukazuje nám život ve své surové, nikoli zromantizované podobě. Není to film, na který se člověk podívá dvakrát, ale je to film, který ho pohltí přesně těmi emocemi, které k příběhu patří. ()
Rejžův Zimní spánek se mi líbil malinko víc, ale ty dlouhé detailní záběry kamery i tady - sakra to mě baví a je poznat Nuriho styl "vyprávění"..........tak nějak po turecku:-)) (nic pro vyznavače Babovřesk:-) ()