Láska s vůní čokolády

Solidní romantická komedie o dvou nesmělých lidech v pozadí továrny na čokoládu. Benoít Poelvoorde opět perfektní a role mu byla šitá na míru ( scéna v restauraci highlight). " Můj otec měl strach ze všeho- Z daňových poplatníků, z nukleární války, z globální situace ve světě, ze zákazníků, z nemocí i jejích léčení !!!) Pro fanoušky Francie povinnost. 80% (07.05.2019)

,,MYSLÍM... MYSLÍM, ŽE VÁS MILUJI.“ … ,,KRÁSA. TEDA, MOC DĚKUJI.“ … ,,NEMÁTE ZAČ.“ … ,,JÁ TAKY CÍTÍM... JAKO VY. TO STEJNÉ.“ … ,,DĚKUJI.“ … ,,NEMÁTE ZAČ.“...... /// Může vztah – my normální tomu říkáme láska, porazit pocit úzkosti? Tak jednoduchý! Pár lidiček (který všechno děsí), trocha čokolády a co z toho může vzniknout. Neuvěřitelná schopnost vytvořit z maličkostí příjemnou a romantickou (!) atmosféru. To by dnešní čtrnáctky nepobraly. Možná i kvůli stopáži. Vždyť říct všechno za hodinu a čtvrt a bez esemesek… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Se starou se doma (před sebou) schováváme do skříní. 2.) Miluju čokoládu. 3.) Thx za titule ,,Loupi“ a ,,z.o.diac“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR **** AKCE ne NAPĚTÍ ne (05.06.2013)

Tahle láska zřejmě hodně opisovala od Pierra Richarda a jeho filmu Jsem nesmělý, ale léčím se. To, co tady s nesmělostí předváděl Benoit Poelvoorde a vysloveně roztomilá Isabelle Carré, nebralo konce. Komediální Francie, jak má být. K dokonalosti snad chybí jenom to, že sem tam byl film hlušší. A to i přesto, že má něco málo přes sedmdesát minut. (14.03.2016)

Frankofonní příspěvek do žánru romantických "uťápnutých" komedií; tentokrát o stydlivé chocolatiérce (ehm, existuje vůbec takové slovo?) a ještě stydlivějším výrobci čokolád. A výsledný film sice není čokoláda z té nejkvalitnější odrůdy kakaových bobů, která by vám navždy odrovnala chuťové buňky (v pozitivním slova smyslu), ale nejde ani o žádnou tukovou náhražku čokolády, která by vám odrovnala chuťové buňky (v negativním slova smyslu). Nejvíce ovšem zamrzí, že ta čokoládová linie nakonec vyzní poněkud do ztracena a prim hraje (ne)smělé tokání. (08.02.2013)

Společný večeře Jeana s Angelikou jsou velechechtavý, ale on i celej zbytek příběh ze nese v zábavně romantickém duchu. Krátší stopáž nevpouští do příběhu žádnou nudu a i kdyby si chtěla ohřát ve filmu jen jeden prstíček, tak nemá kde. Z benoita mám radost v každým filmu, protože co role to paráda. Isabelle zatím moc nezmám, ale právě její pojetí Angeliky dalo příběhu správný legračně zamilovaný ulítlo. (15.11.2014)