Café de Flore

Dostalo mě to a jsem si jistá, že po čase si tuhle silnou vůni kávy opět vychutnám. Ač se to všechno může zdát tak vzdálené těmi roky, má to k sobě neuvěřitelně blízko jak jen to je možné. Člověk vše musí vnímat od začátku a nevynechat ani okamžik, aby ke konci pochopil pravý smysl a znal všechny odpovědi. Přiznání, že něco krásné končí, aby něco nové mohlo začít. Každý se s tím vyrovnává po svém. To jsi ty, má spřízněná duše. Na úplném konci filmu mě proběhlo hlavou, škoda že v reálném životě vše pokaždé nekončí tak idylicky jako tady. ... "Věříš na ně? Na spřízněné duše. Že eixstuje někdo, kdo k Tobě patří. Co tě přimělo opustit jednu spřízněnou duši kvůli jiné?." (02.11.2012)

Zajímavý příběh plný momentů k zamyšlení. Propojením životních osudů a problémů v různých časech vzniká neobvyklá kompozice. Film nám ukazuje komplikovanost života, dilemat a cest, kterými se rozhodneme jít. Ač je film svým způsobem originální a herecky kvalitně zvládnutý, nemohu odpustit některé části, které nudily. Drama jako takové bylo obrazem lidského utrpení, lásky, starostí a zoufalství...osobně jsem na podobné téma viděl lépe zpracované filmy a tak dávám 3 hvězdy, jde ale o hodně kvalitní průměr! (29.04.2012)

Krásne podaný smútok o spriaznenosti duší...film je spočiatku ťažko uchopiť ale ak vydržíte a dáte mu šancu tak vás jeho clivá atmosféra pohltí. Je to zručne natočené na to,že je to pomerne komplikované prelínanie sa dvoch dejových rovín. Hudba, dlhá stopáž a nostalgia ktorá nezlezie z obrazovky ani na chvíľku vám nenápadne stratia aj nejednu slzu ako sa to udeje hlavnému hrdinovi na začiatku filmu. Chlapec a jeho handicap je schválne poukázanie na spriaznenosť duší a je jedno či je to materinská oddanosť alebo splynutie dvoch ľudí v láske. Nikdy sa nič už nedá rozpojiť čo bolo spojené bolesťou a radosťou. (03.01.2013)

Přes ten podivný/pomalejší začátek se z toho nakonec vyklubalo drsné/smutné a přesto hřejivé drama. Musím se přiznat, že během první půlky jsem se trochu ztrácela a nemohla jsem najít pointu snímku, nebo snad jen náznak nějaké myšlenky, která to vše vysvětlí- ale druhá polovina mi to celkem vynahradila. Hodně silné tři hvězdičky- taky by se dalo říct, že 3,5. - ----Antoine:" If only it'd been a masterpiece. No. A pleasant little tune. Almost banal, but that makes you want to stop. Look around, seize the moment. That makes you see life the way it should always be. Beautiful. You know? Complete strangers, all smiled at me, like they understood my joy, at seeing life the way I see it, thanks to music." Psychologist: "They smiled because you smiled." Antoine: "Prick my bubble. I wasn't smiling. I mean, I was smiling, thinking about what I was feeling, experiencing, what music brings to my life."---- (20.10.2012)

Dva příběhy, dva životy a tytéž osoby, nebo spíše duše....čisté a křehké, bolestné a přesto tak očišťující. Pravé přijetí je v pochopení a odpuštění....to je poselství. Prý nakonec všichni pochopíme, že ani karma není....asi to bude ještě pár životů trvat, ale už ta cesta....sakra to je taková síla... (09.02.2015)