Café de Flore

Meganarez! Audiovizualna provokacia v dvoch prepletenych casovych liniach. Intelektualny strih, atypicka sosovka, skvely soundtrack vytvaraju v diele prijemne eroticke dusno, nevolnost na dusi a zrovnanie organov. A kto si to uziva a pyta sa, dozvie sa neskor v ramci vysypania pointy, ktora mna milo prekvapila a co som necakal. Asi neni som az tak chytry. Pre niekoho predvidatelne, pre mna velkolepa Valleho vianocka. (18.12.2017)

Ani som pred pozeraním nevedel, že to je môj druhý film od Jeana -Marca Vallého a opäť za plný počet?! Hmmm, náhoda...?! V podstate presne to, čo som napísal na jeho film C.R.A.Z.Y. platí aj pre Café de Flore. Film, ktorý nie je bezchybný a keby som chcel na ňom nájsť slabšie miesta, prípadne "nelogickosti" tak ich silou mocou nájdem. Čo z toho, keď som pozeral ako prikovaný a emócie prebili rácio. Film, ktorý je citlivo napísaný, s poriadnou dávkou kreativity zrežírovaný (+nesmiem zabudnúť na strih, kameru a znovu parádnu hudbu -PF a Sigur Ros) a skvelo zahratý všetkými zúčastnenými. Malý veľký film, ktorý musí byť istou autorovou projekciou a terapiou(?), pretože jeho osobný vklad a zanietenie z filmu priam trčí. Film, ktorý ma dostal a tu sú slová, analýzy, komenty a všetko okolo vlastne zbytočné.. ...a pozdravujem svoju spriaznenú dušu:) (22.10.2012)

Zajímavě natočený (mix dvou časoprostorových rovin z nichž je dokonce jedna retrospektivní, vizuálně pěkné snové scény,...) dramatický film o lásce a životní předurčenosti, který nelze nedoporučit. 80% P.S. Vidím, že je můj komentář poněkud strohý (na mě až nebývalé stručný - přece jenom Café de Flore patří k filmům, které snadno prožijete ale těžko se o nich mluví), ale zážitek z filmu u mnohých z Vás, tak strohý respektive odměřený nebude. (20.09.2012)

Jeden z těch filmů, při jehož sledování vaše smysly zbystří a mozkové buňky pracují naplno, protože nechcete aby vám cokoliv z té nádhery a jejího smyslu uniklo........a stejně to nedokážete pobrat a vstřebat vše naráz a víte, že ten film budete sledovat podruhé, potřetí a stále vás v něm něco nové zaujme, překvapí a dá tomu nový smysl, novou pointu. Tak takový je to film!! Film o spřízněných duších, o lásce která dává ale i bere a o tom jak se s tím vším (ne)dokážeme vyrovnávat. Je to mix ryzích citů jdoucích až za hranice lidského chápání a také mix dvou světů které zdánlivě nemá co propojit.....a milující matka postiženého synka v podání Vanessy Paradis, wau ta dáma fakt umí hrát!!. (02.09.2014)

Zlatý minimalizmus! Toľko hudby a násilných strihov v dráme (!) som veru ešte nevidel. Režisér ukájajúci sa na zbesilej forme po celý čas odpútava divákovu pozornosť od dvojpríbehu, ktorý by sa dal zhrnúť jednou vetou, a neustále sa tvári, že ide o niečo nesmierne hlboké, ibaže ten príbeh je natoľko jednoduchý, že ani opakované na seba skladanie (miestami) zdanlivo nesúvislých časových rovín nezmaže dojem, že minimálne polovica deja je vo filme proste navyše. To je na tom paradoxne najlepšie; tá pointa - akokoľvek je samoúčelná, filmu rozhodne pridáva. Horšie je to ale s nudou. Nekonečnou a bolestivou. Režisérov zámer mal na mňa presne opačný účinok. Prečo som sa vlastne na Café de Flore tešil?? Edit: Odstup šesť rokov, Vallée práve boduje so Sharp objects a páči sa mi na nich presne to, čo tu kritizujem. Možno to chce druhú projekciu. (30.01.2013)