Klukanda

Tomboy. Při tomhle slově se mi vybaví malá Freja Erichsen, jak někde v Dánsku kope s klukama fotbal. Ale co říct k filmu? Tomboy si na nic nehraje, předkládá všechno tak, jak je a je jen na nás, jak si to všechno přebereme. Proto i to pomalejší tempo. Jako kdyby to říkalo "takhle to prostě je a je mi jedno, co si o tom myslíte." Je to zvláštní film, takový jiný , ve svém jádře jednoduše prostý, ale hlavně opravdový. A právě ta opravdovost ho povznáší z průměru, kterým by bezesporu jinak byl. Proto ty 4 - pro prostotu a uvěřitelnost. Byť jsou slabší. A nutno říct, že malá Zoé má potenciál. (02.02.2012)

Excelentní sonda do každodenního života dívky / chlapce Laurie (Zoé Héran, jež podala mimořádný herecký výkon) a nenásilné, naprosto civilní představení jejích / jeho problémů a strastí nejen při snahách o etablování se do kolektivu místních dětí. ~ Francouzští filmaři obecně vždy zcela precizně, otevřeně a přirozeně vystihnou všechny aspekty tématu, o kterém točí, snímky se vyznačují propracovanou psychologií postav. Nejinak je tomu i v tomto případě. ~ Film je lidský, citlivý, dobře se na něj kouká, a to i pro skvělou kameru s častými detailními záběry obličejů herců (značícími zájem o člověka coby živou bytost, zájem o jeho nitro). Francouzský art miluju právě kvůli snímkům jako je tento! (19.12.2011)

Tomboy is a charming movie that treats its main subject with warmth and heart. Tomboy is tender and affectionate. Takový milý a hodný film o trans tematice. Jak jen hodný a milý film o tomhle tématu v dětství může být. Takže vlastně vždycky hodný není. Ale opravdový. Takže ho mají rádi i lidi, co nemají rádi „tyhle filmy o transkách“. (Nemají ho rádi jen ti, co nemají rádi migranty, protože ti nemají rádi nikoho.) Protože film je o dětech a rozumí jim, děti působí opravdově, na nic si nehrajou, a porozumění pak mají i diváci a divačky. Tak moc se vžijí, že zapomenou na „rozumné řešení“ situace. A ostatní neví, co rozumné řešení je. Možná stačí nepovažovat desetiletou Lauru za „zmatenou“… Nejlepší scéna byla, když Laura/Mikäel začal/a brát svou malou sestru Jeanne ven s ostatními dětmi. Doma u společného jídla se ukázalo, že Jeanne si s celou situací umí přirozeně poradit a zakomponovat oba světy do jednoho. Doma má sestru Lauru a venku staršího bráchu Mikäela, který s ní dělá všechny ty klukovský věci, brání jí, nosí na zádech a hraje vodní bitvy… Akorát v oficiální verzi pro rodiče je Mikäel kamarád Laury… Možná se stačí zeptat dětí a být otevřen i "nerozumným" řešením... (10.04.2017)

Takový malý nenápadný klenot. A to hlavně kvůli přirozenému civilnímu herectví Zoé Héran i ostatních dětí. Dobře se na ně dívalo. Nebýt toho, že byl film zasazen do současných reálií, myslela bych si, že se příběh odehrává tak někdy před třiceti lety. Desetileté děti tráví celá odpoledne venku, nepoužívají žádné tablety ani mobily a dokonce mohou samy chodit na koupaliště. Taky způsob, jakým Lauřina maminka řešila dceřin problém, jako by nepatřil do naší doby. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women. (10.12.2016)

Trampoty s genderem - téma, o kterém byly napsány stovky knih a natočeny desítky filmů. Co je na Tomboyi tak nové a hlavně tak úžasné, že film hodnotím všemi pěti? Je to civilnost snímku, skvělé herecké výkony (Zoe Héran je opravdu výjimečná a pro tuto roli se snad narodila, ale i ostatní herci se svých rolí zhostili na jedničku), citlivost a citovost, s jakou se o celém tématu ve filmu mluví. Anebo spíš mlčí? Ostatně právě tyto náznaky a nejistoty někdo může snímku Tomboy vytýkat. Podle mého názoru se celá ta zmatenost nejen Laury, ale i jejího okolí stala perfektním zrcadlem celé problematiky. Laura je zmatená a její nejbližší s ní. Hledají správné řešení. Existuje ale něco takového? Stačí si obléct masku universality a všechno bude v pořádku? Tyhle otázky fillm divákovi nabízí a nechává ho, ať o odpovědích přemýšlí sám. Jsem nadšená. Ať žije Festival francouzského filmu. Viva le film francais. (24.11.2011)