Vodnické zpívánky

Japonský bůh smrti v tangách? Dívka nchápající sílu anální perly ("A co s tou anální perlou budeme dělat")? A jako sladká tečka na konec roztomilá anabáze oživování. Proboha... Tohle bylo fakt moc. Není to ani zábavné, ani líbivé. I ty písničky (a ty mě na tom zaujaly nejvíc) znějí dost zápaďácky. Ale pojďme se všichni tvářit, že to bylo ohromně bláznivé a zábavné a budeme ti správní intektuálové. Brrr. (08.05.2012)

I po pěti dnech odstupu od LFŠ přemýšlím, jak na čsfd ohodnotit film, v němž vodník, kterej vypadá jak Michael Jackson s jarmulkou, hrbem a zobákem, chce obrovským zeleným falusem zprznit dívčinu, která na pustých molech zpívá retardované písně o prospěšnosti žaludečních šťáv... Buď je něco špatně se mnou nebo se světem. Tak či tak to byl zajímavý zážitek. (04.08.2011)

Málo kdy se mi stane, že si přečtu většinu komentářů, ale tady mě fakt zajmalo co lidi napsali. Protože tak ujetý film se asi v Evropě nenatočí. Tenhle film překoná všechna očekávání. A hodnocení bych viděl na průměr, ale za ty scénky, který nikde už neuvidim dám 4 hvězdy. Jestli někdo neví co si pustit za film tak tohle je správná volba. Škoda, že není žebříček ujetých filmů. (18.08.2012)

"Underwater Love" o sobě prohlašuje, že je první pinku muzikál, dokonce toto žánrové vymezení má potřebu konstatovat v úvodním titulku s názvem snímku (úvodní titulky jsou navíc psané na růžovém podkladě, aby i největší tupci pochopili, že toto je pinku). Jenže to není pinku, nýbrž festivalová komerce stavící svůj PR na známosti a lákavosti pinku. Pinku filmy jsou určené primárně pro japonské publikum, promítají se ve speciálních kinech, natáčejí je lidé z branže, mají mizivé rozpočty (v přepočtu cca 600 000 Kč), nepůvodní hudbu, krátkou dobu natáčení a normovanou stopáž okolo 60 minut. Nic z toho "Underwater Love" nesplňuje. Už úvodní titulek, který vysvětluje, co je kappa (zjednodušeně řečeno japonský vodník), naznačuje, že tento film je zamýšlený pro zahraniční diváky. Projekt pochází z hlavy německého nadšence Stephana Holla, který vede distribuční společnost Rapid Eye Movies, jež se specializuje na asijské filmy a na DVD i do kin uvedla několik pinku filmů. Hudbu složilo francouzsko-německé duo Stereo Total a kameru vedl proslulý spolupracovník Wonga Kar Waie Christopher Doyle. "Underwater Love" s festivalovou normovanou stopáží 90 minut tedy striktně řečeno není pinku, nýbrž vysněný projekt evropského fandy pinku filmů, který je primárně určený pro festivaly a zahraniční distribuci (ostatně sales agentem filmu je německá firma Film Boutique, která pase nové filmy Sokurova či Tarra). Stranou kategorizace nabízí "Underwater Love" v rámci tradičního programu filmových festivalů sice vítané povyražení, ale pouze protože se jedná o potrhlý film, který vágně vrší absurdní slapstickové scény a muzikálová i sexuální čísla. Ve srovnání s nabízející se "Chutí melounů" Tsaie Ming-linanga se německo-japonský projekt ukazuje jako naprosto samoúčelná a nekoncepční rozjívenost, kde hudební vložky nemají jakékoli opodstatnění v ději ani nevypovídají nic o postavách či jejich emocích. Také oproti jiným absurdním či burleskním pinku jako "Nádherný život Sačiko Hanai", "Sexuální mašina: Sezona obscenit" či režisérovým předchozím filmem "Uncle’s Paradise" představuje "Underwater Love" pouhou afektovanou taškařici bez jakékoli jiné kvality. Ve jmenovaných snímcích totiž bizarní události a karikaturní postavy představovaly ozvláštnění příběhu či základních myšlenek, ale zde jsou v pozici centrální a jediné atrakce. (04.05.2011)

[MFF 2011, Karlovy Vary] (ZANEDBATEĽNÉ SPOILERY) Lascívna capina, s ktorou triezvy divák rozviaže zmluvu o akceptovateľnom pobaveníčku behom prvého muzikálového čísla a keď nie vtedy, tak skalopevne pri zjavení (v trapáckom prevleku prezlečeného) komparzistu-"Kappu". Ten sa dobrodušne pozdravý pritepleným pridrepnutím a začne opalovať (po rybách páchnucu) tridsiatničku z prímorskej dedinky. Kappa je šéf, bez zbytočného zdržiavania si (to) ho nechá vyhuliť v obyvačke a zákonito neodmietne ani posmrtný orgazmus. Svoju dočasnú milenku uvedie do tajov vodníckych močiarov a objasní jej divotvorné účinky análnej perly. "Onna no kappa" sa na príkladné pinku nechytá, túto trhlú sortu nízkorozpočtových radovánok napozeranú (zatiaľ) nemám, ale kedysi dávno som sa s jedným exemplárom do kontaktu dostal a dosť som sa pri ňom (od smiechu) popukal. Nemal som však pocit, že na mňa niekto chŕli sardonické/samoúčelné absurdity/obscénnosti či ničím nepodopreté netanečné choreografie, ale naopak som si ulietaval na čudesných/karikatúrnych zjavoch, ktoré do pojašeného konceptu zapadali a pokúšavý príbeh s prvkami "soft-porna" príhodne zdobili. Polnočná projekcia však mala svoje čaro-neveriacke výkriky, hýkania, hláškovania ("ty vole, vona si ji tam vopravdu strčila" alebo "hele Honzo, ten kappa je ale pěkná piča, co?") nemali hraníc a ja nemôžem povedať, že by neboli úseky pri ktorých by som sa nesmial-boli, len ich bolo pomenej a veru, neni atrakcia ako atrakcia. (04.07.2011)