Vodnické zpívánky

Japonskej softporno muzikal s vodnikem. Tezkej ulet ale moc ftipny. Ke sledovani doporucen alkohol a jiné latky podobneho charakteru. (Pokud bych bral v ohledu atmosferu, kde vetsina salu prijde vyzbrojena alkoholem a sve nadseni se neboji dat najevo, pripocetl bych jeste jednu hvezdicku. Ale takovyhle projekce - kdo zvas to ma!) (12.07.2011)

[MFF 2011, Karlovy Vary] (ZANEDBATEĽNÉ SPOILERY) Lascívna capina, s ktorou triezvy divák rozviaže zmluvu o akceptovateľnom pobaveníčku behom prvého muzikálového čísla a keď nie vtedy, tak skalopevne pri zjavení (v trapáckom prevleku prezlečeného) komparzistu-"Kappu". Ten sa dobrodušne pozdravý pritepleným pridrepnutím a začne opalovať (po rybách páchnucu) tridsiatničku z prímorskej dedinky. Kappa je šéf, bez zbytočného zdržiavania si (to) ho nechá vyhuliť v obyvačke a zákonito neodmietne ani posmrtný orgazmus. Svoju dočasnú milenku uvedie do tajov vodníckych močiarov a objasní jej divotvorné účinky análnej perly. "Onna no kappa" sa na príkladné pinku nechytá, túto trhlú sortu nízkorozpočtových radovánok napozeranú (zatiaľ) nemám, ale kedysi dávno som sa s jedným exemplárom do kontaktu dostal a dosť som sa pri ňom (od smiechu) popukal. Nemal som však pocit, že na mňa niekto chŕli sardonické/samoúčelné absurdity/obscénnosti či ničím nepodopreté netanečné choreografie, ale naopak som si ulietaval na čudesných/karikatúrnych zjavoch, ktoré do pojašeného konceptu zapadali a pokúšavý príbeh s prvkami "soft-porna" príhodne zdobili. Polnočná projekcia však mala svoje čaro-neveriacke výkriky, hýkania, hláškovania ("ty vole, vona si ji tam vopravdu strčila" alebo "hele Honzo, ten kappa je ale pěkná piča, co?") nemali hraníc a ja nemôžem povedať, že by neboli úseky pri ktorých by som sa nesmial-boli, len ich bolo pomenej a veru, neni atrakcia ako atrakcia. (04.07.2011)

Uáááá!!! Tomu musím dát 5*, protože jsem se smíchy válela od začátku do konce. Nejeden by řekl "trapnost nad trapnost", avšak já v tom nacházím jakési kouzlo. Perverznost se snoubí s pohádkovým námětem, příšerná choreografie tance k příšernému zpěvu s totálně blbými slovy jsou vcelku snad ještě dobré proti erotickým scénám. Film je tak blbý, až je snad dobrý. Můj život nemohl být šťastný, dokud jsem neuviděla toto dílo! (01.08.2011)

Asi takhle: Jsem velký fanda braků, úchyláren, béčkových hororů, midnightů i pinku filmů... Viděl jsem jich už spoustu, ale přísahám, že něco takového ještě ne. Už od prvního záběru, kdy se ve vodě mezi lopuchy objeví chlápek, má umělý zobák, krunýř a chroupe okurku, je jasné, že tohle bude nezapomenutelný zážitek. A taky že ano. Dalším střihem se dostáváme do továrny na zpracování ryb, kde mladá dělnice v kopě mrtvých ryb objeví jednu živou, zazpívá song o tom, jak je to skvělé a že ji musí zachránit, načež ji odnese k řece. Tam ale potká vodníka... A to ani nemluvím o zhuleném hippie Smrtonošovi, anální perle, otřesně veselých písničkách, superbizarních choreografiích, ujetých erotických scénách s půlmetrovým zeleným vodnickým přirozením a dalších věcech, které, chtě nechtě, dělají z Vodnických zpívánek můj nezamilovanější brak. (10.08.2011)

Jak neuchopitelné! Možná to je jádrem této "aqua poezie" svého druhu - nemožnost jakkoliv stanovit, co je vlastně film zač a z koho si filmaři tropí žerty či naopak, čím sami trpí. Tři jsou hezké z několika důvodů... Dávají tvůrcům šanci za jejich počin jako olbřímě "svérázný" film. Zároveň také jako pošťouchnutí - Zpívánky pozvolna vadly i přese všechny ty přisprostlé kulišárny. A také něco co odráží levou, pravou půlku a něco navíc, co se mezi nimi leskne jako zrcadlo! (01.08.2011)