Saitai

Viděl jsem již řadu filmů, kde jsem měl sto chutí idiotsky se chovající postavy proplesknout, ale při sledování japonské těhotenské "Nebezpečné známosti" nazvané "Birtright" bych nejradši profackoval rovnou i komplet štáb. Možná to bude znít jízlivě a ošklivě, když o filmu řeknu, že celý sestává ze nekonečných záběrů, kde buďto někdo nepřítomně civí mimo kameru nebo afektovaně hysterčí, ale film bohužel takový opravdu je. Dlouhý záběr na nic neříkající tvář či scénu prostě není výpověď, ale jen průhledná touha dodat zvolenému tématu „uměleckost“. Současně mám pocit, že původně měl vzniknout středometrážní snímek, ale pak se tvůrci rozhodli ho natáhnout na celovečerní stopáž čistě tím, že nechají záběry trvat o to déle. Ve své podstatě představuje "Birtright" odpudivou moralitku, která s exploatační přímočarostí říká, že se děti nemají odkládat, protože se pak vrátí a budou se chtít rodičům pomstít. (04.05.2011)