Po rozpadu SSSR se Moskva otevírá zahraničním investorům, udělat kariéru je mnohdy otázka šikovně využité příležitosti. Vavilen Tatarskij začíná jako prodavač v trafice. Setkání s bývalým spolužákem ho zavede do prostředí reklamních společností. Pepsi-Cola, Sprite, cigarety Parliament, to jsou výrobky, které v Rusku potřebují reklamu. Vavilenovi se daří a postupně proniká do prostředí, kde se PR dělá nejen zboží, ale i lidem v jejich společenských funkcích. Vedle této nablýskané stránky úspěchu jej však nepřestává vzrušovat východní mytologie, k níž se dostává prostřednictvím halucinogenních látek. Velkoryse natočená adaptace kultovního postmoderního románu Viktora Pelevina vzbudila po uvedení v ruských kinech zasloužený rozruch. Jeden z recenzentů po jeho zhlédnutí prohlásil: „Tento film vás spolehlivě odrovná.“(MFF Karlovy Vary)
Film natočený podle kultovního románu Viktora Pelevina je z velké části založen na halucinacích - například proslov Che Guevary o tom, proč a jak televize ničí člověka. Skrze změněnou realitu vystupuje pečlivě zrekonstruovaná atmosféra Moskvy v 90. letech, na jejímž pozadí se rozvíjí děj filmu. Vavilen Tatarskij, který zahájil nový život v roli pracovníka reklamní agentury, se zabývá propagací západních značek a jejich adaptací na "ruskou mentalitu". Chytrý a zábavný film se spoustou vizuálních efektů dělá pochopitelným složitý příběh o tom, jak se bývalí pionýři stali služebníky bohyně Ištar a "generace Pepsi" si vybrala Coca-Colu.(Silhouette)
Režisér videoklipů Victor Ginzburg natočil svůj celovečerní videoklip. Vytvořil filmovou ilustraci věrnou knižní předloze, s atraktivními ale bezobsažnými obrazy. Režisérova invence se projevuje v krátkých fragmentech, které stejně jako videoklip udrží pozornost jen po dobu několik sekund. Navzdory inteligentní předloze velmi povrchní snímek.(5.7.2011)
Generace P je nezfilmovatelna predloha, ale tvurci se snazili a nastesti nenatocili jen pozersky "cool filmecek". Nektere pasaze velmi kopiruji knihu (voiceover a k nemu nejake ty obrazky), reziserova invence je tezce ve vleku napaditosti Pelevinovy (vse zajimave bylo uz v knize), genialni pasaz s duchem Che Guevary diktujicim ze zahrobi esej o reklame by bylo lepsi vynechat nez ji zkouset takto zmrzacenou prekoktat, ale celkove to dopadlo nadprumerne. A tedy mozna by nebylo od veci zminit, ze Tatarskij je v predloze neuspesny basnik, to jeho prerodu v copywritera dava srozumitelnejsi kontext.(12.7.2011)
Dynamický a rychle ubíhající halucinogenní trip s velkým množstvím pop-kulturních odkazů, hlavně z ruského prostředí, tak to je Generation P. Akční střih a kamera i efektní vizuální obrazy jen přispívají k velmi pozitivnímu dojmu z Ginzburgova snímku. Základní dějová linka je jasná: hlavní hrdina Vavilen na své cestě z trafiky, přes reklamu až k PR, odkrývá fungování moderního mediálního světa a propadá východní mytologii. A právě až klipová forma a spousta odkazů povyšují film nad průměr. Inteligentní a svižná jízda - já se dobře bavil - a dávám tudíž čtyři hvězdy.(8.7.2011)
Samozřejmě - není to ten nejlepší film. Ani nevím proč se mi tak líbí. Asi proto, že zachycuje devadesátky, dobu, která se už nikdy nebude opakovat a která byla jako "klondike", zlatá horečka. Představuju si, že právě takhle by mohl někdo adaptovat Sestru od Topola. Líbí se mi ten mix nadsázky, reklamkářského samožerství a mezopotámské mytologie. Plus krásná ukázka ruské mentality. "Byl jsi někdy na západě? Ne? To je dobře, protože tam nás ani nepovažují za lidi. Jsme pro ně jen hovna a zvířata".(30.7.2014)
Příliš jsem od filmové podoby Pelevinova románu (vyšel před lety i v češtině) nečekala, o to více jsem byla velmi příjemně překvapená. Sžíravě sarkastický snímek je na základě románu přesně vázán na situaci v období totálního jelcinovského rozkladu, avšak díky tomu, že se zatím Rusko během putinovské éry posunulo jinam, získali autoři nejenom prospěšný nadhled (vidí z dálky, vidí lépe), ale dokonce se jim podařilo dotáhnout vývojové tendence, které jsou u Pelevina - logicky vzhledem k historickému omezení - pouze naznačeny. Takže jsme svědky mj. reklamní masmediální "výroby" nového "lidového" politika, v němž není těžké rozeznat právě Putina. Ostatně, zakázková výroba vhodného politického ksichtu není nic nového ani u nás, že ano. Film je neobyčejně pronikavým obrazem společenského chaosu a rozkladu jelcinovského Ruska (včetně scény, kdy dá prezident rozstřílet parlament!), hlavně je však sondou do obludné hry o moc, v níž sice ti, kteří určují uchazeče o trůn, nejsou známi (a je životu nebezpečné je znát), nicméně všechny reklamní a PR agentury pro ně makají, až se od TV obrazovek a billboardů kouří. V tomto smyslu film připomíná americkou sondu do zákulisí moci - Vrtěti psem. V Rusku se však vede válka o moc na vlastním území, což platí i pro Čečnu. Generation P čili Generace Pepsi je výjimečně inteligentním a zároveň neobyčejně (trpce a mrazivě!!!) zábavným dílem, pokud se samozřejmě divák alespoň trochu orientuje v ruských poměrech posledních dvaceti let. Co však pochopí každý, je současná obludná propojenost reklamy a politiky. Od perverzního cynismu reklamních sloganů a šotů lze hladce přejít k masmediální výrobě jakéhokoli politika, hlavně když je to skvěle zaplaceno. A kdo že to platí? Na to se neradno ptát. Ani v Rusku, ani u nás, ani kdekoli jinde. Generation P by měl každý občan povinně vidět vždy před parlamentními volbami. Sice mu to hovno pomůže, avšak alespoň už nebude moci alibisticky lkát, že byl "zase oklamán". Všimněte si, že právě nyní se opět chystá další reklamní volební kampaň a vhodný ksicht, tentokrát to vypadá na ksichtici, už je podle všeho vybrán a zaplacen.(1.6.2011)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
marvan
Režisér videoklipů Victor Ginzburg natočil svůj celovečerní videoklip. Vytvořil filmovou ilustraci věrnou knižní předloze, s atraktivními ale bezobsažnými obrazy. Režisérova invence se projevuje v krátkých fragmentech, které stejně jako videoklip udrží pozornost jen po dobu několik sekund. Navzdory inteligentní předloze velmi povrchní snímek.(5.7.2011)
r_t_fish
Generace P je nezfilmovatelna predloha, ale tvurci se snazili a nastesti nenatocili jen pozersky "cool filmecek". Nektere pasaze velmi kopiruji knihu (voiceover a k nemu nejake ty obrazky), reziserova invence je tezce ve vleku napaditosti Pelevinovy (vse zajimave bylo uz v knize), genialni pasaz s duchem Che Guevary diktujicim ze zahrobi esej o reklame by bylo lepsi vynechat nez ji zkouset takto zmrzacenou prekoktat, ale celkove to dopadlo nadprumerne. A tedy mozna by nebylo od veci zminit, ze Tatarskij je v predloze neuspesny basnik, to jeho prerodu v copywritera dava srozumitelnejsi kontext.(12.7.2011)
Brylin
Dynamický a rychle ubíhající halucinogenní trip s velkým množstvím pop-kulturních odkazů, hlavně z ruského prostředí, tak to je Generation P. Akční střih a kamera i efektní vizuální obrazy jen přispívají k velmi pozitivnímu dojmu z Ginzburgova snímku. Základní dějová linka je jasná: hlavní hrdina Vavilen na své cestě z trafiky, přes reklamu až k PR, odkrývá fungování moderního mediálního světa a propadá východní mytologii. A právě až klipová forma a spousta odkazů povyšují film nad průměr. Inteligentní a svižná jízda - já se dobře bavil - a dávám tudíž čtyři hvězdy.(8.7.2011)
zencitizen
Samozřejmě - není to ten nejlepší film. Ani nevím proč se mi tak líbí. Asi proto, že zachycuje devadesátky, dobu, která se už nikdy nebude opakovat a která byla jako "klondike", zlatá horečka. Představuju si, že právě takhle by mohl někdo adaptovat Sestru od Topola. Líbí se mi ten mix nadsázky, reklamkářského samožerství a mezopotámské mytologie. Plus krásná ukázka ruské mentality. "Byl jsi někdy na západě? Ne? To je dobře, protože tam nás ani nepovažují za lidi. Jsme pro ně jen hovna a zvířata".(30.7.2014)
IdaHutt
Příliš jsem od filmové podoby Pelevinova románu (vyšel před lety i v češtině) nečekala, o to více jsem byla velmi příjemně překvapená. Sžíravě sarkastický snímek je na základě románu přesně vázán na situaci v období totálního jelcinovského rozkladu, avšak díky tomu, že se zatím Rusko během putinovské éry posunulo jinam, získali autoři nejenom prospěšný nadhled (vidí z dálky, vidí lépe), ale dokonce se jim podařilo dotáhnout vývojové tendence, které jsou u Pelevina - logicky vzhledem k historickému omezení - pouze naznačeny. Takže jsme svědky mj. reklamní masmediální "výroby" nového "lidového" politika, v němž není těžké rozeznat právě Putina. Ostatně, zakázková výroba vhodného politického ksichtu není nic nového ani u nás, že ano. Film je neobyčejně pronikavým obrazem společenského chaosu a rozkladu jelcinovského Ruska (včetně scény, kdy dá prezident rozstřílet parlament!), hlavně je však sondou do obludné hry o moc, v níž sice ti, kteří určují uchazeče o trůn, nejsou známi (a je životu nebezpečné je znát), nicméně všechny reklamní a PR agentury pro ně makají, až se od TV obrazovek a billboardů kouří. V tomto smyslu film připomíná americkou sondu do zákulisí moci - Vrtěti psem. V Rusku se však vede válka o moc na vlastním území, což platí i pro Čečnu. Generation P čili Generace Pepsi je výjimečně inteligentním a zároveň neobyčejně (trpce a mrazivě!!!) zábavným dílem, pokud se samozřejmě divák alespoň trochu orientuje v ruských poměrech posledních dvaceti let. Co však pochopí každý, je současná obludná propojenost reklamy a politiky. Od perverzního cynismu reklamních sloganů a šotů lze hladce přejít k masmediální výrobě jakéhokoli politika, hlavně když je to skvěle zaplaceno. A kdo že to platí? Na to se neradno ptát. Ani v Rusku, ani u nás, ani kdekoli jinde. Generation P by měl každý občan povinně vidět vždy před parlamentními volbami. Sice mu to hovno pomůže, avšak alespoň už nebude moci alibisticky lkát, že byl "zase oklamán". Všimněte si, že právě nyní se opět chystá další reklamní volební kampaň a vhodný ksicht, tentokrát to vypadá na ksichtici, už je podle všeho vybrán a zaplacen.(1.6.2011)