Generation P

Dokud začátek vypadal jako jistá obdoba ruských Básníků, rozčarovaných novou dobou a nucených se přizpůsobit, docela mne film bavil - ano, nelze přehlédnout všechny ty odkazy, skutečnost, že politika je jen kulisou v televizi na pozadí, protože realita je jiná apod. Jenže pak se objeví zcela nečekaně Babylón, halucinogenní látky, a najednou je z toho vlastně obyčejný příběh o vzestupu a pádu reklamního textaře, jen tak nějak okořeněný trochou mystična a halucinací. Slušná kamera i herci, ale přišlo mi v určité fázi, že film nejenom že klouže po povrchu (podobně jako když u nás mapují současnost čeští filmaři s Hřebejkem v čele), ale dokonce zbytečně některé věci přehání (taky jsem v reklamce dělal, a zas ne všichni jsou tam magoři). Atmosféru má film dobrou, ale prostě na tu dlouhou stopáž neudržel mou pozornost a zájem. (11.11.2016)

Očekával jsem film nesmyslný, nekoherentní, halucinogenní.. a nakonec byl mile překvapen. Přese všechny halucinace a sny má příběh srozumitelný vývoj, spád a hlavně notnou dávku absurdního humoru. Třešničkou pak byly vymyšlené reklamy. PS docela mě překvapil soundtrack, poměrně orchestrální a místy epický. (12.07.2011)

46th KVIFF 2011 - EAST OF THE WEST - FILMS IN COMPETITION - Na Východ od Západu - Soutěžní sekce (Generation P / GENERATION P / Generation P) (14.07.2011)

No uf, já už se začínal bát, že z toho bude jen další feťácká komedie, ve které se veškerá kritika společnosti upozadí natolik, až se v tom všem utopí, ale i přes tu fůru bizarních scén celý ten příběh naštěstí dal smysl a veškerá kritika konzumnosti a ovlivňování lidí skrze reklamy tu naštěstí stále funguje. Jak těch prvních 10 minut začne poměrně nevinně, tak chvíli poté objeví ústřední postava halucinogenní houbičky a drogy obecně a už to celé jede ve spoustě naprosto šílených scén. Šílených scén, které sem tam občas vtipné skutečně jsou (a třeba ze scény vyvolávání Dostojevského jsem málem dostal záchvat smíchu) a i dostatek těch satirických se najde, ale z většiny z nich jsem měl úplně stejný pocit - a to ten, že to sice je dost divné, ale že by to jen díky tomu dokázalo vytvořit silnější atmosféru nebo obhájit dvouhodinovou stopáž, to v žádném případě. Nebráním se možnosti, že mi něco uniklo a že to tím pádem může být hlubší než se zdá - o Ištar vím jen to, že to je nějaký bohyně a víc nic, takže ty odkazy na ni možná v celku nemůžu úplně posoudit, ale vzhledem k tomu, jak vypadá vše ostatní, mám opravdu pocit, že to celé je vlastně jednoduché a ty halucinogenní scény jsou tam hlavně proto, že režisér u natáčení asi fetoval a prostě to celé chtěl podat jako dost podobný zážitek. Tak jako tak, na víc jak tři hvězdy to stejně nevidím, jelikož to ve mě nic moc silnějšího nezanechalo, kvůli tomu, jak moc se to utápí v samoúčelnosti. Ale potěšilo mě, jak to hezky ryje do všech stran, to cením vždycky. 3* (19.12.2022)

Režisér videoklipů Victor Ginzburg natočil svůj celovečerní videoklip. Vytvořil filmovou ilustraci věrnou knižní předloze, s atraktivními ale bezobsažnými obrazy. Režisérova invence se projevuje v krátkých fragmentech, které stejně jako videoklip udrží pozornost jen po dobu několik sekund. Navzdory inteligentní předloze velmi povrchní snímek. (05.07.2011)

Vynikající správně ztřeštěný film, podle neméně dobře zpracované knihy. Tohle jsou ta zákoutí ruské kultury, která západnímu světu chybí, aby se nenechali strhnout jednoznačnou vlnou čiré nenávisti vůči nim. Reklama se tolik neliší od propagandy a reklama formuje každého z nás. To proto se dnes lidé tolik ohání otázkami o svobodném myšlení, protože si uvědomujeme, že naše jednaní z větší míry vůbec nepramení z nás. Vláda, pokud bude chtít, může vlastně celkem snadno ovládat naše choutky. Já během čtení knihy onlajn uviděl po přečtení každé stránky nové reklamy, automaticky si zavádím youtube premium a během koukání na film jsem se zaměřil na plechovku svého Birella a uvědomil jsem si, že vlastně nejspíše piji tekutiny z plechovek právě proto, že mně její otevření a následné zmačkání asociuje nějaké potěšení ze světa reklam. Ono v politice dobrý slogan udělá polovinu práce, stejně tak jako slovo denacifikace alternovala chování miliónů lidí a udělala z Ukrajinců vlastně to, co udělal Hitler se Židami za WWII. Poklona smekám - jsem generace pizděc také. (27.05.2022)

Generace P je nezfilmovatelna predloha, ale tvurci se snazili a nastesti nenatocili jen pozersky "cool filmecek". Nektere pasaze velmi kopiruji knihu (voiceover a k nemu nejake ty obrazky), reziserova invence je tezce ve vleku napaditosti Pelevinovy (vse zajimave bylo uz v knize), genialni pasaz s duchem Che Guevary diktujicim ze zahrobi esej o reklame by bylo lepsi vynechat nez ji zkouset takto zmrzacenou prekoktat, ale celkove to dopadlo nadprumerne. A tedy mozna by nebylo od veci zminit, ze Tatarskij je v predloze neuspesny basnik, to jeho prerodu v copywritera dava srozumitelnejsi kontext. (12.07.2011)

Samozřejmě - není to ten nejlepší film. Ani nevím proč se mi tak líbí. Asi proto, že zachycuje devadesátky, dobu, která se už nikdy nebude opakovat a která byla jako "klondike", zlatá horečka. Představuju si, že právě takhle by mohl někdo adaptovat Sestru od Topola. Líbí se mi ten mix nadsázky, reklamkářského samožerství a mezopotámské mytologie. Plus krásná ukázka ruské mentality. "Byl jsi někdy na západě? Ne? To je dobře, protože tam nás ani nepovažují za lidi. Jsme pro ně jen hovna a zvířata". (30.07.2014)

Režisér před filmem mluvil o tom, jak z něj všichni (včetně ruského prezidenta) mají halucinace. Já halucinace neměla. Ale uznávám, že ten film je docela střelený. Sušené muchomůrky místo chipsů, nedostavěná kontrolní věž jako věž babylonská, kdo tomu všemu velí (o tom nepřemýšlej!), reklama nikoli jako prostředek k prodeji zboží a do toho všeho mýty o Ištar .... Spoustu jsem toho tam nepochopila, místy na mě ten film působil až moc hlučně a zmateně. Dávám tři hvězdičky, nikoli však proto, že by to byl průměrný film (to rozhodně není). Pokud v Generation P objevíte to něco, na co já nepřišla, vaše hodnocení bude možná trochu vyšší. (06.07.2011)

Dynamický a rychle ubíhající halucinogenní trip s velkým množstvím pop-kulturních odkazů, hlavně z ruského prostředí, tak to je Generation P. Akční střih a kamera i efektní vizuální obrazy jen přispívají k velmi pozitivnímu dojmu z Ginzburgova snímku. Základní dějová linka je jasná: hlavní hrdina Vavilen na své cestě z trafiky, přes reklamu až k PR, odkrývá fungování moderního mediálního světa a propadá východní mytologii. A právě až klipová forma a spousta odkazů povyšují film nad průměr. Inteligentní a svižná jízda - já se dobře bavil - a dávám tudíž čtyři hvězdy. (08.07.2011)

Příliš jsem od filmové podoby Pelevinova románu (vyšel před lety i v češtině) nečekala, o to více jsem byla velmi příjemně překvapená. Sžíravě sarkastický snímek je na základě románu přesně vázán na situaci v období totálního jelcinovského rozkladu, avšak díky tomu, že se zatím Rusko během putinovské éry posunulo jinam, získali autoři nejenom prospěšný nadhled (vidí z dálky, vidí lépe), ale dokonce se jim podařilo dotáhnout vývojové tendence, které jsou u Pelevina - logicky vzhledem k historickému omezení - pouze naznačeny. Takže jsme svědky mj. reklamní masmediální "výroby" nového "lidového" politika, v němž není těžké rozeznat právě Putina. Ostatně, zakázková výroba vhodného politického ksichtu není nic nového ani u nás, že ano. Film je neobyčejně pronikavým obrazem společenského chaosu a rozkladu jelcinovského Ruska (včetně scény, kdy dá prezident rozstřílet parlament!), hlavně je však sondou do obludné hry o moc, v níž sice ti, kteří určují uchazeče o trůn, nejsou známi (a je životu nebezpečné je znát), nicméně všechny reklamní a PR agentury pro ně makají, až se od TV obrazovek a billboardů kouří. V tomto smyslu film připomíná americkou sondu do zákulisí moci - Vrtěti psem. V Rusku se však vede válka o moc na vlastním území, což platí i pro Čečnu. Generation P čili Generace Pepsi je výjimečně inteligentním a zároveň neobyčejně (trpce a mrazivě!!!) zábavným dílem, pokud se samozřejmě divák alespoň trochu orientuje v ruských poměrech posledních dvaceti let. Co však pochopí každý, je současná obludná propojenost reklamy a politiky. Od perverzního cynismu reklamních sloganů a šotů lze hladce přejít k masmediální výrobě jakéhokoli politika, hlavně když je to skvěle zaplaceno. A kdo že to platí? Na to se neradno ptát. Ani v Rusku, ani u nás, ani kdekoli jinde. Generation P by měl každý občan povinně vidět vždy před parlamentními volbami. Sice mu to hovno pomůže, avšak alespoň už nebude moci alibisticky lkát, že byl "zase oklamán". Všimněte si, že právě nyní se opět chystá další reklamní volební kampaň a vhodný ksicht, tentokrát to vypadá na ksichtici, už je podle všeho vybrán a zaplacen. (01.06.2011)

Vrtěti psem, Obchodník se smrtí a jistě mnoho dalších "inspirací". Režisér mluvil téměř o undergroundovém filmu, o halucinogením a nezávyslím a společensko kritickém určitě. Mno, pokud chce někdo natočit komerčně úspěšný snímek pro dnešní třicátníky na východ od západu, tak ten mainstreemek by měl vypadat asi nějak takhle. Ale koukat se na to dá a člověk se i pobaví... (08.07.2011)

Novodobé ruské filmy mi zkrátka nějak sednou :-) (18.01.2012)

Generation P je nejočekávanější ruský film letoška, neboť je založen na tvorbě populárního a velmi uznávaného současného spisovatele Viktora Pelevina (dokonce se mluví o jeho "kultovnosti"). Pelevin je ironický mystifikátor (sám se médiím a vůbec zveřejňování své osoby důsledně vyhýbá), intelektuál hojně odkazující na kulturní symboly, klasický post-moderní autor interpretiující současný svět jako společnost spektáklu. Svět je podle něj důkladně skryt před našimi zraky závojem PR technologií, kulturně-mediální manipulace a cynického klamu. Jak dalece tento klam sahá v Generaci P je opravdu bizarní a vtipné. Děj je zasazen do barvitých kulis 90. let minulého století v Rusku, kde zrovna probíhá bolestivá ekonomická a politická transformace, hledání nové národní ideje po pádu komunismu. Hlavní postava se dostane do reklamního byznysu, jenž je vhodným symbolem manipulativní "zombifikace" obyvatelstva. Po shlédnutí literárních ekranizací mám téměř pokaždé pocit, že by se filmy podle knižních předloh měly zakázat. Je to zbytečné - jakkoli se tvůrci snaží, nikdy film nedosáhne hloubky smyslu zprostředkovaného knihou. Navíc z výše uvedeného stručného popisu knihy Pelevina se může zdát, že jeho dílo je zásadně nezfilmovatelné. Nicméně musím uznat, že Viktoru Ginzburgovi a jeho štabu se skutečně povedlo nemožné - film je nečekaně dobrý, dokonce se jim podařilo poměrně přesvědčivě převést na plátno pelevinovský specifický humor, duch knihy a její myšlenku. Líbí se mi herecká hra, vtipný střih. Film obsahuje řadu naprosto killer-scén, například ... pozor! logo mekáče na babylonském basreliéfu :). Když si to představíte, získáte poměrně přesnou představu o atmosféře Generation P. Namístě je varování, že pro člověka, který není důsledně seznámen s post-sovětskými reáliemi, se nemalá část významových konotací ztratí. Dále mám podezření, že pro diváky neseznámené s knižní předlohou, film může být trochu nesrozumitelným. (05.05.2011)

Nejočekávanější letoštní ruský film, podle knihy Viktora Pelevina. Režisér Victor Ginzburg dal dohromady nejznámější herce ruské filmové scény a dobře vystihuje atmosféru chaosu tehdejšího Ruska po pádu SSSR, otevření se zahraničním investorům a tím pádem i invaze masové reklamy. Efektní jsou i pasáže kdy se hlavní hrdina snaží na chvíly uniknout ze všeho chaosu každodenního života, a oddává se Babylonské mytologii a tripu na houbičkách či lsd. Film byl oceněný na filmovém festivalu v Karlových Varech. (11.11.2011)

Zajímavé doplnění k československým filmům z konce 80. a 90. let. Určitá (byť halucinogenní) výpověď o změně ve společnosti. Zábavné, byť na konci možná trochu příliš "amerikanizující". (11.07.2011)

Pre znalcov Pelevinovej predlohy nevyhnutnosť. Dávam 3 hviezdy, ale iba kvoli pokazeným titulkom. Kedy sa dočkáme Čapajeva, vlkodlakov a líškodlakov, Omon Ra a Helmy? (27.10.2011)