Den otců

Těšíte se po přečtení titulu na shledání s Robinem Williamsem a Billym Crystalem v nablblém remaku francouzské komedie Otec a otec (1983)? V tom případě nečtěte dál a běžte do kina! Všechny ostatní uklidníme, že naše dolování žumpy světové kinematografie ještě zdaleka nedosáhlo na dno, abychom se museli uchylovat k méně výhřevným náhražkám. Za názvem Den otců se schovává zřejmě nejšťavnatější snímek tohoto roku; příznačně distribuovaný firmou Troma Entertainment, z jejíž stáje vyběhly takové humorné deformity jako Toxický mstitel (1984) či Terror Firmer (1999). Čestné otcovství připadá kanadskému tvůrčímu spolku Astron-6, který tvoří pětice filmových fandů i profesionálů se zálibou v pokleslých filmech, campu a popové estetice osmdesátých let. Podobně jako nostalgická brakovka Somrák s brokárnou (2011) i tato líbezná óda na mechanické splatter efekty vznikla na motivy traileru na tehdy ještě neexistující film. Mezi oběma tituly bychom našli ještě řadu dalších podobností, ale pro pravověrné otrlce bude nejzásadnější informací, že vedle Dne otců vypadá comeback Rutgera Hauera jako mainstreamový čajíček. Ze začátku se vše tváří jako další záměrně nadsazený retro-grindhouse, kde hodně cáká krev, ženy jsou zásadně nahoře bez a vzduchem létají secesně formulované hlášky, vnitřnosti a kulky (ve všech významech). Ale pak se rozjede divoká horská dráha, kde padají veškerá myslitelná tabu, nevkus se snoubí s burleskou a prolamují se klišé žánrových snímků i normy tradiční kinematografie. Příběh o nelítostném mstiteli, jenž za pomoci kněze, traumatizovaného mladíka a striptérky s motorovou pilou vyráží zlikvidovat krátkozrakého kanibala, který znásilňuje a vraždí otce, se rozbíhá do absurdních směrů, takže obsáhne i animované sekvence či výpravy do Nebe a Pekla. (Festival otrlého diváka)