Inside Hana's Suitcase
Hankin kufor
Obsahy(1)
Na samém počátku tohoto neobyčejného příběhu byl zájem jedné japonské učitelky o holocaust. Vzdálená doba a vzdálené události jí stály za to, aby se ze všech sil vynasnažila získat nejen co nejpodrobnější informace o osudu evropských Židů za druhé světové války, ale také nějakou hmotnou památku, kterou by mohla vystavit v místním skromném muzeu holocaustu. A tak jednoho dne přišel z Evropy ohmataný kufřík, na němž bylo jméno Hanna Brady. Pro paní učitelku a její žáky začalo období horečného pátrání po příběhu tohoto kufříku. Postupně všichni odkrývali tajemství podivných slov, která na své pouti do historie potkávali: Terezín, Osvětim, plynové komory ... Odměnou jim bylo setkání s Haniným bratrem Jiřím, který hrůzy války přežil a nyní žije v Americe. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Naivní dokument, který v Japonsku může samozřejmě působit osvětově (objev dětské oběti holokaustu Hany Bradyové vzešel z Japonska - chápu, že tam o evropských dějinách moc nevědí, ale že jsou ze sebe schopni v dospělém věku dělat ještě hlupáčky vydávající se na cestu do Terezína, kde je zachrání historička Ludmila (moje kolegyně z práce Chládková) tím, že ukáže dotyčné Japonce transportní listiny - to je na mě opravdu příliš), ale mě uráží nejen rádobyautenticky se tvářícími dohrávkami (silvestr 1938 určitě nebyl osvícen ohňostrojem, o Křišťálové noci určitě nikdo tehdy nereferoval v rozhlase stylem dnešní "angažované" publicistiky, mimo jiné), ale faktografickými zkresleními (což pozná více odborník), ale spíše svou didaktickou povahou (české i kanadské děti recitují naučené zjednodušující fráze o šoa). Nejpodnějtnější je výběr hudby (vedle výpovědí pamětníků, nejen bratra Jiřího, ale i kamarádek Hany) - nejen terezínský Pavel Haas a Hans Krása, ale i V+W a Martinů ukazují dobrý vkus režisérův, ale i jeho znalost dobového hudebního kontextu. ()
Je mi celkem jedno jestli Hanin kufřík někomu přijde naivní nebo jako špatně zpracovaný dokument. Já jsem ho zkoukla jedním dechem a se slzami v očích. Ten příběh je neuvěřitelně silný a z představy, že Hana je jedna z mnoha mě jímá nefalšovaná hrůza. Nechápu proč ho ČT dává pozdě v noci, tohle je věc, která se musí pořád připomínat a hlavně Haniným vrstevníkům, kteří svůj postoj k životu a společnosti teprve hledají. Takže ano, dokument se mi hodně líbil, události s ním spojené nikoli... ()
Dobrý, i keď trochu chaotický dokument, občas som v tom mal guláš, ale po čase sa človek vie zorientovať, pričom musí vynaložiť skutočné vypätie síl, lebo rozumiem, čo je pojem Holokaust, tu ide o príbeh istej dievčiny, pôvodom z Českej republiky, ktorá zahynula v koncetračnom tábore Auschwitz-Birkenau + celá jej rodina, ale zachránil sa jej starší brat Jiří Brady, na ktorého natrafí istá japonská učiteľka, ktorá začne v tejto veci pátrať. Začalo to kufrom s nápisom Hanna Brady... V dokumente ide o to pripomenúť jej pamiatku, pričom bolo takto usmrtených 1,5 miliónov obetí z radov židovských detí počas 2. svetovej vojny. Na dievča spomínajú ako v Japonsku, tak aj v Česku, samotný Jiří sa nakoniec stretne s japonskou učiteľkou, taktiež sa k téme prihovárajú české, školou povinné deti. Alebo nás Jiří zavedie do svojho domovu do Kanady, kde má mnohopočetnú rodinu so slzami v očiach spomína na svoju sestru Hanu, ktorá mohla byť na tej istej lodi ako brat, pritom obidvaja prežili Peklo na Zemi. Je strašne veľa takýchto nevypovedaných príbehov, kde ale Jiří má šťastie sa vrátiť do Osvienčimu, chodiť po tých miestach, byť tam so svojou dcérou a vôbec pomyslieť na to, čo sa VTEDY dialo, alebo ako sa tieto zverstvá mohli vôbec na plné obrátky odohrávať ... ! ()
Podobně jako knížka i film sleduje Bradyovy ve 30. letech a za protektorátu a současné japonské děti, které díky Fumioko Išioka dál šíří poselství Hannina kufříku. Divák, který nezná knižní předlohu, může tápat. Recitace dětí napříč kontinenty je dojmná. ()
Nemohu jinak. V naší rodině je Hana Brady jednou z osob v našem rodokmenu a už z tohoto důvodu dávám tolik kolik dávám. A ano, velice se mi pojetí tohoto dokumentu líbilo. Prvně viděn při speciální projekci v Třeboni při odhalování Stolpersteine. Procentuální hodnocení výjimečně (z výše uvedeného důvodu) neudávám. ()
Mimořádně propracované dokudrama. Nejde ukázat celou šíři holocaustu, ale často lze přiblížit jednotlivé příběhy, které těm přemýšlivým napoví, naznačí, vzbudí zamyšlení o jeho zrůdnosti a dopadech na jednotlivce, jejich blízké, nejbližší. Z jednotlivců se ale skládají tisíce i miliony ... Nevášním se zde moc často a ještě méně veřejně, ale nyní musím. I třeba s rizikem, že dostanu BAN, či něco podobného. Jen bych chtěl poprosit adminy, aby si tento pořad nejprve prohlédli a pak případně posuzovali to, co musím napsat. Pokud tu někdo u pořadu, který je věnován památce obětí holocaustu, zadá ODPAD, jako např. Dulda78 a yamk5, tak to snad může mít jen dva důvody. Buď to je nukleární hovado, nebo zatracený zmetek. Možná kříženec obojího. ()
Obsahem mezinárodní dětský školní projekt na téma holokaustu, který tv dramaturgové uvádějí v nočních časech obvyklých pro téma, ale nesmyslných pro cílovou skupinu. Formálně atraktivní zpracování, citlivý výběr hudby. ()
Dech berouci, za srdce chytajici! A musim se pochvalit - dostal jsem film do cervenych cisel! ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2008. ()
Vzpomínám, když jsme si to pouštěli v dějepisu. Dlouho jsme to probírali a dlouho jsem hledala název tohoto "dokumentu". Film je skvěle propracovaný a stojí za shlédnutí. ()
Už pôvod /Kanada/ mi naznačil možnú kvalitu dokumentu. A tvorcovia nesklamali. Akonáhle som videl frázujúce deti mal som dosť.. ()
Silný příběh, silné poselství, ale ten film je prostě objektivně špatný. Jak říkal před projekcí Daniel Herman, ten film není určen pro českého diváka. Naučené recitace ze strany dětí působí trapně, celá japonská linka je neskutečně naivní a špatně natočená. Dotočené pohledy do minulosti jsou naprosto zkreslující (ten ohňostroj! panebože...). Absolutně bych si nedovolil zpochybnit utrpení kohokoliv, kdo si prošel koncentračním táborem, ale toto mi nepřipadá jako důstojné uctění památky. ()
Původní záměr je samozřejmě chválihodný a některé pasáže (výpovědi Jiřího, bratra Hany) člověka i občas zasáhnou. Ale celé naivní ztvárnění a japonské a české děti, které před kamerou říkají naučené fráze, které by mnohdy nedal dohromady ani obyčejný dospělý, tento "dokument" dost potápí. ()
Silný osobný príbeh Hany Bradyovej a jej rodiny počas holokaustu ako projekt japonského detského krúžku. Zasadenie príbehu do japonského rámca rozširuje historickú líniu filmu o subjektívny detský pohľad z úplne iného kultúrneho pohľadu. Po filmárskej stránke nie je dokumentu čo vytknúť. ()
Nevím, jak spoustu dokumentů, podle skutečných událostí podobného námětu ohodnotit. Já jsem hodnotila hlavně podle námětu a taky to, že byl někdo schopný ukázat lidem, co se vlastně dělo. Na hodnocení ztvárnění jsem moc nehleděla. Líbily se mi ilustrační záběry zachycující tehdejší dobu. ()