Vinou lásky

Za ukončení musím snižovat. Do té doby celkem slušná jízda, jenomže ten konec byl fakt Šionovsky pošahaný a na to nejsem stavěný. Baví mě trochu jiný styl psychopatů. Jinak zajímavost. když se od nás při návštěvě Japonska odtrhávala jedna parta a jela přespávat jednu noc do Tokia, tak přespávali zrovna v hodinovém hotelu (mysleli si, že to je normální hotel), který je ukázaný i v tomto filmu xD. (26.05.2018)

Kdo viděl film Studená ryba, ten si musí pamatovat luxusní mlíkárny, kterejma se pyšnila manželka přizdisráče, ze kterýho se stal hustej killer. No a jelikož ty mlíkárny byly luxusní, tak proč se na ně nepodívat znovu, víc a nepřidat k tomu i zbytek. Takže zde vidíte, že jsem měla více než dva pádné důvody se podívat na film Vinou lásky. K mlíkárnám už mám i jméno - Megumi Kagurazaka. Milá Megumi hrát možná neumí, ale koho to sere, když má kozy skvělé. Ne jsem zlá umí hrát. Když nahá stála před zrcadlem a říkala - Ochutnejte...Píííčo já bych koštovala celej večer. Jenže její manžel jí prcá (slovně) a Megumi tak nemá na čím kolíku skákat. A to je problém. Netrvá dlouho a z práce, kde nabízí k ochutnávce párečky, začne ochutnávat párečky ona a to moc ráda a navíc za prachy. Za nej kámošku bude mít vysokoškolskou profesorku, která je kurva zkurvená - dá všem jen Megumi ne. No a na konci filmu nám Megumi ukáže, že na to chčije. Co dodat. Hororový to moc nebylo, ale erotický dost, já se u Megumi luxusně udělala, u její kámošky podruhý...takže (u)spokojenost. Díky uživateli Pedross800, že jsem si mohla u filmu zase krásně promasírovat čičinu, máš to u mě ! (12.11.2016)

Film je označován za intelektuální onanii nad mrtvým tělem prostitutky. Ano, Sion Sono těká od bradavky k bradavce, ale vyhřezlé sperma utírá nikoli papírovými kapesníčky, ale stránkami vytrhnutými ze spisů Nietzscheho, Hegela či Schopenhauera. Což vás může přivést k domněnce, že Japonci jsou velmi zvláštní rasa. Krutá, bezcitná, ale tak, tak zajímavá. (04.04.2013)

Thrillerům s přívlastkem "erotický" se vyhýbám obloukem, protože jsou většinou silně dementní. Ale tenhle mě naopak přitáhl jako magnet, jednak jménem svého režiséra Šiona Sona a druhak i hlavní herečkou, která se mi líbila už v jeho předchozím Cumetai nettaigio. A šílení Japonci mě opět nezklamali! Rozjezd byl sice trochu pomalejší až meditativní, ale o to víc mě potom potěšilo až nadchlo hysterické finále. A dokonce to bylo opravdu i trochu erotické, jelikož krásná Megumi Kagurazaka svoje půvaby příliš neskrývala. Ale ještě víc než erotické to bylo estetické, místy až artové - výprava, barvy, hudba... úžasné bylo třeba pomalé dunění japonského bubnu ve zvukovém pozadí některých scén. Jen rozklepaná kamera mi občas vadila, ale zážitek z filmu mi to naštěstí příliš nezkazilo. (18.04.2014)

Filmařsky opět čirá symfonie sladěnosti a vizuální nápaditosti. Ale přece jenom jak už jsem od toho Shiona něco viděl, tak už to není ten wow efekt jako poprvé. Nicméně uznávám, že podobně sugestivně (nebo pouze prasácky explicitně?) by to asi nikdo jiný nenatočil – nebo alespoň v tuhle chvíli mě nikdo nenapadá. Netvrdím, že je to od začátku do konce samoúčelné, tady se určitě nabízí interpretace v duchu sexuální frustrace a toho, co „všechno se může stát“, když dojde k „probuzení“ a až kam může počáteční touha po občasném pichu zajít (navíc, když se Vás ujmou ti správní lidé, že…). Je to diametrálně odlišná tvorba od Evropy či Ameriky, která má vlastní pravidla a vůbec si neláme hlavu s jakýmikoli hranicemi. Vždy mi bylo blízké porušování zavedených postupů, konvencí a samotné umění šokovat či znechutit diváka (ať už přímo vizuálními prostředky nebo pomocí psychologického teroru), leč zde jsem měl občas pocit, že je prostě potřeba šokovat za každou cenu na úkor větší dějové sofistikovanosti či většího přesahu. I tak ale nářez jako sviňa.) (20.07.2013)