Usagi doroppu
Bunny Drop
Obsahy(1)
Příběh o soužití sedmadvacetiletého, svobodného a pracovně značně vytíženého Daikichiho a šestileté dívenky Rin. Ti dva se poprvé potkají na pohřbu Daikichiho dědečka, kde se Daikichi dozví, že malá Rin je dědečkovo nemanželské dítě - a tedy Daikichiho teta. Otráven přístupem své rodiny, ve které se nikdo nechce o Rin postarat, se Daikichi rozhodne vzít si ji k sobě sám a přes noc se tak vlastně stát svobodným otcem. (Sykon)
(více)Recenze (23)
„NENÍ MI JASNÉ, CO ODE MĚ RIN PŘESNĚ OČEKÁVÁ, ALE PRVNĚ, KDYŽ JSEM JI POTKAL, BYLA SMUTNOU OSAMĚLOU HOLČIČKOU. ALE TEĎ, KDYŽ JI DRŽÍM ZA RUKU, JAKO BY NA NIČEM JINÉM NEZÁLEŽELO, NESTAČÍ TO TAK?“ /// Zemřel dědek. Do hrobu dán, sirota po něm zůstala (nemanželská). Co s ní? Nikdo ji nechce… Teto? Strejdo? Mami? A tak zželelo se dítka mladýmu Daikičimu a parchanta vzal na stravu a na byt. VYCHOVÁVAT DÍTĚ JE DŘINA! A tak klučina trochu tápe, zničehonic se tady vobjeví navondulovaná představa, střihnou si taneček a písničku (děsivej japonskej popík), naštěstí, než se stačím vzpamatovat, je pryč (ta představa. Už sem se lekl, že se Japonci zbláznili po indicku). Ale nakonec to zvládá (Daikiči – jen aby bylo jasno). Životem v poklusu (školka, práce, školka, spánek…tož ten zvláštní japonskej styl života) a už by z toho (po půl hoďce) taky mohlo něco vylízt. Myšlenka třeba. Že parchant je parchant a práce práce, vím. Takže o smyslu života. Ale kurevsky nenápadně! Všichni rodinní typy sem! Nebo vy vosamělí, co jim parchanti můžou zlepšit náladu! A tak si to plyne (jen doufám, že nevymyslej nějakou asijskou pointu) a mateřský city, to ve mně nebudí. Úplně vobyčejně vo matkách a otcích… (bacha! Děti mám rád. Dokonce jsme si jedno vzali letos na vánoce místo kapra!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem sám a přemejšlím vo adopci. 2.) Zjistím, že ve školce se daj potkat dobrý baby (dospělý úchyle!). 3.) Thx za titule „Zíza“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Roztomilý snímek, kde Ken-iči Macujama nehraje nějakýho pošahance, ale normálního hodného člověka, a moc mu to tak slušelo. Přiznám se, že anime jsem neviděla, ani nečetla mangu, ale vůbec mi to nevadí. Film mi bohatě stačí, protože jsem si ho opravdu užila. Velmi přirozeně bylo vykresleno soužití malého děcka a člověka, který doteď nebyl za nikoho zodpovědný. Provázelo to chmury, nepochopení, láska i veselé chvilky. Všechnu tu námahu, radosti i strasti jsem si s nimi prožila a užila. Pozitivně na mě působily i chvilková Daikičiho zasnění, německá hudba, tanec. Nádherné odtržení od reality. Nic náročného, nic zběsilého, nic napínavého to není. Je to obyčejný příběh o dvou lidech, kteří se mají naučit spolu žít pod jednou střechou. Nenudili mě. Lepší 4*. A Titulky... ()
Budu srovnávat s anime, protože jsem se na hranou verzi koukl jen díky tomu, že se mi líbilo. Jedenáctidílné anime má zhruba stejně obsahu jako dvouhodinový film, došlo tedy k jistému zahuštění... Zároveň s ním ke zvážnění a výběru povětšinou serióznějších témat a zreálnění postav (jakkoli třeba sestra byla v anime výrazně zajímavější, ostatní, zejména matka Rin, mi zde přišli uvěřitelnější). Vyprávěné hodnoty jsou stejné, příběh nedoznal proti anime změny, jen se více od povrchního extrémního navozování nálady soustředí na důkladné vysvětlení všech motivací. Paradoxně, protože je to menší náladovka, hodnotím o něco hůře. ()
Matsuyama působil v roli svobodného "otce" roztomile. Vždycky je u něj zajímavé sledovat tu škálu různých rolí, které zvládá, ať už jsou jakkoliv odlišné. Ani se nedivím, že už za své herecké výkony získal tolik cen. Ale tento film kromě hereckého výkonu Matsuyamy stál především na vykreslení vztahu mezi ním a malou Rin, kterou hrála Ashida Mana. To bylo opravdu povedené. Je sice škoda, že už nezbyl žádný prostor pro rozvoj vztahu mezi Daikichim a Yukari (Karina), ale to nakonec v podstatě nevadí, protože tento film byl koneckonců o něčem jiném než o romantické lásce. ~(3,8★)~ ()
Příjemný snímek o mladíkovi, který se shodou nepříjemných okolností, musí starat o svou šestiletou tetu. Oba herci příjemní, stejně tak i pozitivní atmosféra. ()
Pro profi plačku, jako jsem já, to je naprosto ideální záležitost. Další z mých balzámů na duši a film, který uvidím nejednou. Celou dobu jsem se tu culila jak měsíček na hnůj, až se mi z toho culení sem tam zarosily oči. Ale možná to ani nebyly oči ale brýle. Žádné složité řešení vztahů, nic nemuselo být hned, protože čas prostě musí uzrát, aby do sebe události zapadly jako dílky puzzle. A i když má všechno svoje úskalí, tak není třeba hned všechno lámat přes koleno. Někdy stačí, když to necháte plynout. Tím vším pro mě tahle milá záležitost je. No a jako bonus byly taneční etudy hlavních dospělých hrdinů. O to víc, že tanečnicí byla Karina, která se pomalu ale jistě stala mojí nejmilejší japonskou herečkou. :^) ()
Extrémně dobře zasloužené čtyři hvězdičky. Díky extrémně úžasné holčičce a velmi přirozeným ostatním postavám, jeden z nejhezčích počinů žánru "dětský film". ■ Píseň v němčině, která zazní ve fantazijní scéně, se jmenuje Die Konkurrenz a je od německé skupiny Wir sind Helden ("My jsme hrdinové" nebo "My jsme zachránci"). Skupina vznikla v roce 2000, konec oznámila v dubnu 2012, skladba o konkurenci, která "nespí", je z roku 2008. ■ Po třetím vidění přidávám jednu hvězdičku. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=GHmRtRj_0V0 ()
Prijemny pohodovy film o spoluziti slobodneho mladika Daikiciho so sestrocnym dievcatkom Rin bez nejakych citovo vydierackych scen, kedze tu nikto nezomiera a ani sa pribeh nijak necakane neskomplikuje. Dokonca aj linia s biologickou matkou Rin je odbavena dost narychlo. Slabsi mi pripadal uvod, kedze sa v nom riesila hlavne prakticka stranka spoluzitia Daikiciho a Rin, namiesto ich postupneho zblizovania, ktore prebehlo tak nejak automaticky od prvej chvile, ked sa stretli. A tiez ma mrzelo, ze väcsi priestor nedostala romanticka linia medzi Daikicim a vdovou s ktorou sa zoznami behom filmu. Ale chapem, ze film mal byt hlavne o Daikicim a Rin a o tom ake tazke je samostatne vychovavat dieta. Je to evidentne riadna drina, ktora ale stoji za to. 7/10. ()
Na to, že sa ústredná mužská postava o nikoho predtým nestaral, tak sa zhostil úlohy opatrovníka veľmi zodpovedne. Sfilmovaná verzia sa mi páči viac než anime. Kenichi dodal Daikichimu čaro a vdýchol emócie. V anime mi chýbali tie scény, ktoré ma vo filme rozosmiali či dojali. Patria tam napr. strasti pri hľadaní škôlky, dlhšia konverzácia s malou, či keď si písal s biologickou matkou. Rovnako aj, keď ho dojalo počuť, že malá ho vníma pozitívne, tak ma to tiež dojalo. Taktiež, cítiť tú bezradnosť pri zápletke, čo je skoro na konci, je tiež to, čo mi v anime chýbalo. A ukázal emocionálnu zrelosť, keď na ňu nekričal ani nepotrestal a len bol rád, že je v bezpečí a objal ju. ()
Moc hezký film. Málo kdy se mi stane, že se při posledních vteřinách nekontrolovatelně směju. ()
Velmi dojemný a ukrutně milý příběh o vztahu mladíka k cizí holčičce Rin. Snímek zábavnou i vážnější formou skvěle nadhazuje téma konfliktu výchovy prcka s náročnou prácí, mimo to i přístup okolí a zejména rodiny k celé situaci - nepochopení a nedůvěra ve schopnost nového "otce" postarat se o dívenku je obrovské a trvá dlouho, než se situace stabilizuje. Upřímně mi ve filmu dost vadily ty snové sekvence, ale celkově jde o velmi příjemný kousek vhodný zejména pro jedince jež mají slabost pro roztomilé malé caparty. No řekněte, jak byste se zachovali vy v dané situaci? Já bych pravděpodobně té roztomilé holčině taky neodolal a učinil to samé, ač je otázka, jak by to celé dopadlo :-) ()
Příjemný úsměvný (tzn. žádná přestřelená chláma) film na naledění dobré nálady. ()
Úsměvně, trochu melodramaticky podané, ale celkem příjemně. Trochu jsem nepochopil ty japonský reálie, jako že cizí dítě může si vzít někdo příbuzný a co matka, otec to předtím řešil jak? Matka prostě dceru nechce. Ok.Úřady nic? To jsem se nedozvěděl. Ale holčička je vážně roztomilá a strasti novopečeného rodiče jsou zábavné. ()
■ Původně jsem se chtěl vyhnout srovnávání s anime seriálem a brát tento film jako samotnou kapitolu, ale nakonec se mi to nepodařilo. ■ Jsem už holt taková nátura a často srovnávám. A někdy zkrátka srovnávám nesrovnatelné. ■ Původně jsem dal filmu ***** a v podstatě jediné, co se mi ve filmu nelíbilo, byla ta taneční (snová) scéna a ruku na srdce, kdy naposled jsi v japonském filmu slyšel německou píseň(?), já asi tak před dvěma lety... Pak jsem si to nechal uležet v hlavě a začal porovnávat s dříve natočeným anime a ejhle, anime z toho vyšlo jako jasný vítěz a hraný film o celý řád níže. Ale věc se má tak, že nakonec jsem dospěl k tomu, co bylo sice již patrné na počátku, ale jaksi mi to nedocházelo nebo jsem si to jen nechtěl zatvrzele připustit... ■ Po rozmluvách se svým lepším já tomuto filmu 5 hvězdiček uteklo o prsa japonské plavkyně. ■ Ken'ichi mi díky této filmové adaptaci utekl ze škatulky "gakusei" a mohl jsem sám uznat, že se z něj už konečně stal dospělý sebevědomý herec. Nějakou dobu jsem koukal na Rin a přemýšlel jsem, kde jsem ji viděl a kde mě tato roztomilá holčička zaujala, v polovině filmu už jsem měl tušení, ale až na konci mi docvaklo, že je to Mana a zaujala mě v doramatu Haha. ■ Kdybych měl popsat největší rozdíly mezi anime a filmem, zajisté pouze mým pohledem, pak anime je více optimistické, film je pojat daleko realističtěji a dá se říci, že i více pochmurněji, ale zase uvěřitelněji. ■ Film je spíše zkratkovitý a zaměřujě se víc na čtyři velká témata. Kdežto seriál se zaobírá více malými tématy a ta velká jsou upozaděna. ■ Podtrženo sečteno: seriál je takový hodně optimistický a vnáší do mysli dobrou náladu. Film se daleko striktněji drží reality a dlužno říci, že je hodně realistický. Ovšem, jak jsem již psal výše, rozhodl jsem se, jak jsem se rozhodl. ■ [Viděno poprvé: 95/100] ()
Celý film je zaměřený hlavně na dívky a trošku delší, než by mi bylo milé, ale dětští představitelé předvedli neuvěřitelné výkony... Dát jim za to Oskara by bylo málo. ()
Pozerá sa na to dobre, príbeh odsýpa, hluché miesta tu nie sú... Na rozdiel od seriálu mi tu však chýbal, hlavne po tých Daikichilo fantáziách na začiatku, trochu romantickejší koniec... Ak by som nepoznal anime, z toho ako tu tie vzťahy vykreslili, asi by som si neurobil až taký dobrý dojem a preto "iba" 3* ()
Už mě začínají unavovat filmy, které mě mermomocí chtějí podojit. ()
Není to třeskutá komedie, u které se budete hlasitě řehtat od první do poslední minuty. Na vtipné momenty sice také dojde, síla tohoto snímku ovšem leží v příjemné nenucenosti a přirozenosti, se kterou oba hrdinové hledají cestu nejen k tomu druhému, ale také k vyrovnání se s minulostí. Velmi milý film, jehož skouknutí nemůže uškodit. ()
Film viděn 31.12.2012 těsně před půlnocí. Zároveň je to můj jubilejní 1000-tý ohodnocený film zde na ČSFD. Bylo to opravdu krásné citové vydírání. Téma filmu jako by mělo být mým Mementem Mori pro následující rok. Ashida Mana je opravdu kouzelná a je právem dětskou hvězdou č.1 současnosti v Japonsku. ()
Scéna, kde děti pláčí nad hrobem, je opravdu silná. ()