poster

Usagi Drop

  • japonský

    Usagi doroppu

  • japonský

    うさぎドロップ

  • anglický

    Bunny Drop

Komedie

Japonsko, 2011, 114 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tyckin
    ****

    Velmi dojemný a ukrutně milý příběh o vztahu mladíka k cizí holčičce Rin. Snímek zábavnou i vážnější formou skvěle nadhazuje téma konfliktu výchovy prcka s náročnou prácí, mimo to i přístup okolí a zejména rodiny k celé situaci - nepochopení a nedůvěra ve schopnost nového "otce" postarat se o dívenku je obrovské a trvá dlouho, než se situace stabilizuje. Upřímně mi ve filmu dost vadily ty snové sekvence, ale celkově jde o velmi příjemný kousek vhodný zejména pro jedince jež mají slabost pro roztomilé malé caparty. No řekněte, jak byste se zachovali vy v dané situaci? Já bych pravděpodobně té roztomilé holčině taky neodolal a učinil to samé, ač je otázka, jak by to celé dopadlo :-)(22.2.2020)

  • Lacike
    ****

    Prijemny pohodovy film o spoluziti slobodneho mladika Daikiciho so sestrocnym dievcatkom Rin bez nejakych citovo vydierackych scen, kedze tu nikto nezomiera a ani sa pribeh nijak necakane neskomplikuje. Dokonca aj linia s biologickou matkou Rin je odbavena dost narychlo. Slabsi mi pripadal uvod, kedze sa v nom riesila hlavne prakticka stranka spoluzitia Daikiciho a Rin, namiesto ich postupneho zblizovania, ktore prebehlo tak nejak automaticky od prvej chvile, ked sa stretli. A tiez ma mrzelo, ze väcsi priestor nedostala romanticka linia medzi Daikicim a vdovou s ktorou sa zoznami behom filmu. Ale chapem, ze film mal byt hlavne o Daikicim a Rin a o tom ake tazke je samostatne vychovavat dieta. Je to evidentne riadna drina, ktora ale stoji za to. 7/10.(20.8.2017)

  • Dlubal David
    ****

    ■ Původně jsem se chtěl vyhnout srovnávání s anime seriálem a brát tento film jako samotnou kapitolu, ale nakonec se mi to nepodařilo. ■ Jsem už holt taková nátura a často srovnávám. A někdy zkrátka srovnávám nesrovnatelné. ■ Původně jsem dal filmu ***** a v podstatě jediné, co se mi ve filmu nelíbilo, byla ta taneční (snová) scéna a ruku na srdce, kdy naposled jsi v japonském filmu slyšel německou píseň(?), já asi tak před dvěma lety... Pak jsem si to nechal uležet v hlavě a začal porovnávat s dříve natočeným anime a ejhle, anime z toho vyšlo jako jasný vítěz a hraný film o celý řád níže. Ale věc se má tak, že nakonec jsem dospěl k tomu, co bylo sice již patrné na počátku, ale jaksi mi to nedocházelo nebo jsem si to jen nechtěl zatvrzele připustit... ■ Po rozmluvách se svým lepším já tomuto filmu 5 hvězdiček uteklo o prsa japonské plavkyně. ■ Ken'ichi mi díky této filmové adaptaci utekl ze škatulky "gakusei" a mohl jsem sám uznat, že se z něj už konečně stal dospělý sebevědomý herec. Nějakou dobu jsem koukal na Rin a přemýšlel jsem, kde jsem ji viděl a kde mě tato roztomilá holčička zaujala, v polovině filmu už jsem měl tušení, ale až na konci mi docvaklo, že je to Mana a zaujala mě v doramatu Haha. ■ Kdybych měl popsat největší rozdíly mezi anime a filmem, zajisté pouze mým pohledem, pak anime je více optimistické, film je pojat daleko realističtěji a dá se říci, že i více pochmurněji, ale zase uvěřitelněji. ■ Film je spíše zkratkovitý a zaměřujě se víc na čtyři velká témata. Kdežto seriál se zaobírá více malými tématy a ta velká jsou upozaděna. ■ Podtrženo sečteno: seriál je takový hodně optimistický a vnáší do mysli dobrou náladu. Film se daleko striktněji drží reality a dlužno říci, že je hodně realistický. Ovšem, jak jsem již psal výše, rozhodl jsem se, jak jsem se rozhodl. ■ [Viděno poprvé: 95/100](26.1.2013)

  • Fr
    ***

    „NENÍ MI JASNÉ, CO ODE MĚ RIN PŘESNĚ OČEKÁVÁ, ALE PRVNĚ, KDYŽ JSEM JI POTKAL, BYLA SMUTNOU OSAMĚLOU HOLČIČKOU. ALE TEĎ, KDYŽ JI DRŽÍM ZA RUKU, JAKO BY NA NIČEM JINÉM NEZÁLEŽELO, NESTAČÍ TO TAK?“ /// Zemřel dědek. Do hrobu dán, sirota po něm zůstala (nemanželská). Co s ní? Nikdo ji nechce… Teto? Strejdo? Mami? A tak zželelo se dítka mladýmu Daikičimu a parchanta vzal na stravu a na byt. VYCHOVÁVAT DÍTĚ JE DŘINA! A tak klučina trochu tápe, zničehonic se tady vobjeví navondulovaná představa, střihnou si taneček a písničku (děsivej japonskej popík), naštěstí, než se stačím vzpamatovat, je pryč (ta představa. Už sem se lekl, že se Japonci zbláznili po indicku). Ale nakonec to zvládá (Daikiči – jen aby bylo jasno). Životem v poklusu (školka, práce, školka, spánek…tož ten zvláštní japonskej styl života) a už by z toho (po půl hoďce) taky mohlo něco vylízt. Myšlenka třeba. Že parchant je parchant a práce práce, vím. Takže o smyslu života. Ale kurevsky nenápadně! Všichni rodinní typy sem! Nebo vy vosamělí, co jim parchanti můžou zlepšit náladu! A tak si to plyne (jen doufám, že nevymyslej nějakou asijskou pointu) a mateřský city, to ve mně nebudí. Úplně vobyčejně vo matkách a otcích… (bacha! Děti mám rád. Dokonce jsme si jedno vzali letos na vánoce místo kapra!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem sám a přemejšlím vo adopci. 2.) Zjistím, že ve školce se daj potkat dobrý baby (dospělý úchyle!). 3.) Thx za titule „Zíza“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *(14.2.2016)

  • Zíza
    ****

    Roztomilý snímek, kde Ken-iči Macujama nehraje nějakýho pošahance, ale normálního hodného člověka, a moc mu to tak slušelo. Přiznám se, že anime jsem neviděla, ani nečetla mangu, ale vůbec mi to nevadí. Film mi bohatě stačí, protože jsem si ho opravdu užila. Velmi přirozeně bylo vykresleno soužití malého děcka a člověka, který doteď nebyl za nikoho zodpovědný. Provázelo to chmury, nepochopení, láska i veselé chvilky. Všechnu tu námahu, radosti i strasti jsem si s nimi prožila a užila. Pozitivně na mě působily i chvilková Daikičiho zasnění, německá hudba, tanec. Nádherné odtržení od reality. Nic náročného, nic zběsilého, nic napínavého to není. Je to obyčejný příběh o dvou lidech, kteří se mají naučit spolu žít pod jednou střechou. Nenudili mě. Lepší 4*. A Titulky...(17.10.2012)