Na život a na smrt

Když se začne konečně něco dít, tak se na to kouká samozřejmě hezky. On totiž pan Berg má podobnou akci poměrně v malíčku. Pády jsou dosti nevěrohodné, docela si umím představit jak by ti kluci vypadali po těch pádech na kameny. Black Hawk to není ani náhodou a závěr je dosti nevěrohodný. I přes poměrně solidní kritiku z mé strany a přes fakt že to celé neskutečně moc smrdí ve stylu "my jsme nepřemožitelní Amíci, kdo je víc" se jedná o docela solidní zářez. 65% (29.04.2014)

Peter Berg uvádí: lesní afghánská soutěž ve válení sudů! Navzdory přívlastku "podle skutečných událostí" se doporučuje, nechat raději před odchodem do sálu mozek doma. Wahlbergův geroj totiž zhruba ke konci snímku dostane takovou šlupku o skálu do makovice, že mu rázem klesne inteligenční kvocient na polovinu - anebo jak jinak si lze vysvětlit vojákovy následné hloupé otázky, pohledy a zbrklé činy? SEALs jsou borci, beru. Prostřílejte je ale několika kulkami a shoďte třikrát ze srázu, a ukáže se, že jsme všichni pouze lidé, co jsou paf z jakýchkoliv těžkých zranění (parádní masky!). Jenomže ono se to už po pár hodinách tak krásně rozloží v palici... Berg má akci i sympatické hrdiny pořád v malíku, čtveřice Hirsch, Foster, Kitsch a Marky Mark s M-4kami herecky exceluje. V perfektně ozvučeném kině Lucerna tak nakonec byla tahle akcička v lese zážitkem, který z mé mysli jen tak nevyprchá. Patos odpuštěn. (08.01.2014)

,,MÁM RÁD SVÉ KAMARÁDY, NA KTERÉ SPOLÉHÁM. A BYL BYCH RÁD, ABY I ONI SPOLÉHALI NA MNE.…“ /// Solidní casting a projebanej úvod – toť souhrn prvních cca 35minut. Pak ovšem P.Berg zavzpomínal na Království - tedy akci, která baví a v přímým přenosu přináší utrpení vojáka. Nemá smysl pitvat, co udělali dobře nebo (spíš) špatně. Filmově mě to baví. Taková američtější(?) Speciální jednotka. Všeho je tady víc (kromě příběhu). A protože z toho necáká ani tolik hrdinskýho patosu, za sebe hlásím, že tihle (téměř) nesmrtelní týpci (což už bych vůbec neřešil – prostě U.S. Navy SEAL) a parta vesničanů ctící Pashtunwali, stojej za hřích (warezáckej). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Lone Survivor: The Eyewitness Account of Operation Redwing and the Lost Heroes of Seal Team 10“, kterou v roce 2007 napsal Marcus Luttrell spolu s Patrickem Robinsonem jsem nečetl. 2.) Čumím jen na kousky podle skutečnosti. 3.) Miluju hry, ve kterejch si můžu sejmout svýho Talibánce. 4.) U filmů toho zbytečně moc neřeším. 5.) Thx za titule ,, urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (05.01.2014)

V osmdesátých letech kdekdo vzdychal vzrušením, když v supraimbecilním druhém Rambovi neprůstřelný Stallone ignoroval tisíce kulek vypálených ze dvou metrů, likvidoval záporáky pěkně hezky lukem a ve finále brečel, že by umřel pro Ameriku. Zato dnes, když se čtyřka o skály rozflákaných drsňáků rozhodne zhebnout kdesi v Afghánistánu a před smrtí sejmout něco anonymních strejdů od Talibánu, je to samozřejmě patetická pitomost, lezoucí amerikáncům do řiťky! Kde se to vzalo? Může za to nálepka "podle skutečné události"? Můžou za to protiamerické trendy? Kdo ví. Faktem je, že Peter Berg dokáže natáčet snesitelnější filmy, než většina jeho blockbusteroidní konkurence, jen zpravidla nepoužívá tolik "wow" efektů. Lone Survivor je freytagovsky poctivě odvyprávěn, přičemž všechny jeho části jsou atraktivní a zábavné - od dokumentaristicky pojatého úvodu o tom, že klucí ze SEALs nejsou žádná ořezávátka, až po nezbytné útočné helikoptéry a krvácejícího hrdinu (ovšem ve zcela nehrdinské pozici) na hranici smrti v závěru. Na tohle tálibánské běsnění se prostě kouká hezky a erkový rating je ku prospěchu věci - zejména předsmrtný trip Axelsona (Ben Foster), který se v bolestné agónii potácí lesem s pistolí v ruce, je neobyčejně poutavou a drsnou momentkou. Dojemné objímání se s afghánským chlapečkem si sice mohli tvůrci odpustit, nicméně jinak můžu s chutí říct, že se jedná o slušný zásek v hojně užívané kategorii "výborně odvedené řemeslo". (26.03.2014)

Tuším v tom agitační objednávku ministerstva obrany, která prodává jeden ze svých příběhů z ranečku „based on true story“. Neupírám sílu ději, ani ochotu smeknout před padlými a salutování pozůstalým. Jen mě od půlky hrozně drala Bergova režie, která tlačí z plátna patos hlava nehlava (ve slow-mo tak dlouhém, až je na hraně parodie), přičemž postupně ztrácí kontakt s hrdiny, ze kterých se stávají jenom krvavými šrámy posetá těla padající ze skal. První kontakt, bez hudby a s „predátoří“ kamerou, je bezchybný, jen si nemyslím, že neustálé subjektivní záběry detailů tváří uvaří to správné akční vojenské drama. V závěrečném aktu už mi bylo za tvůrce vyloženě stydno. Funkční leda jako hrané intermezzo pro Medal of Honor. (01.11.2014)