Arirang

Glum Ki-Duk bydlí tři roky ve venkovské chajdě, povídá si sám se sebou, v pravidelných intervalech mučí všechny živé bytosti v okruhu několika km svým zpěvem, a točí film o tom, jak už nedokáže točit filmy (plus ukázka z filmu "Somrák s revolverem"). A já v tom nevidím zpověď, ale kalkul. Kalkul někoho, kdo má tvůrčí blok a hledá cokoli, čím by mohl nějak zaujmout. A tak Glum 1 ve filmu popíše Glumovi 2 svou dosavadní kariéru, nehodu z natáčení filmu Sen a své psychické problémy, aby i nezaujatý divák pochopil, o co mu jde (jako kdyby takový divák měl nějaký důvod na film koukat). Takhle si spontánní upřímnou zpověď nepředstavuji. Kime, na tvůj další opravdový film se podívám rád, ale až si příště budeš chtít vylít srdíčko, založ si kanál na Youtube. www.youtube.com, neznáš? Velmi příjemné. (08.07.2011)

[MFF 2011, Karlovy Vary] Kim-Ki-duk si na opustenom vŕšku stavia stan uprostred schátralej chatky, majstruje v dielni (kávovar, revolver), konzumuje rezance, pije roztavený sneh, spieva, strieľa, plače-premýšľa. Natáča/spovedá/pozoruje sám seba a (s pravidelnými prestrihmi na plagáty svojich diel) formou "diary of my professional and private life" sa väčšmi obzerá dozadu, sčasti aj dopredu-teda rekapituluje historky z (aj mimo) brandže, v ktorých nešetrí negatívnymi výrokmi na adresu bývalých kolegov, expresívnymi povzdychmi nad kulminujúcim vnútorným nepokojom, nezdráhavou samochválou+signalizuje, že novoutvorené podnety v hlave má a s režírovaním prestať nehodlá. Šmahom ruky odpálkovať toto dôverné "home-video" plné priznaní, obvinení, poľutovaní zvládne snáď každé jelito-aj "Fero zo stanice". Nikomu neberiem a rešpektujem vlastný, argumentačne podložený názor (viď. JFL), ale čo sa týka rozhrešovania prípadu "očitý kalkul" alebo "samovoľná otvorenosť" som osobne zdržanlivejší. Z "Arirangu" možno intenzívne sálajú príznaky narcizmu, ublíženosti, egoizmu, ale v rovnakej kadencii badať aj žičlivé úmysly okrajovo naplnené vôľou ísť s kožou na trh, nehanblivosťou byť sám sebou a inherentnym presvedčením. Naozaj nedokážem presne posúdiť do akej miery sa jedná o nachystanú "búdu" cez ktorú si pánko ventiluje komplexy či oroduje za mohutné potlesky a do akej miery sa dá hovoriť o jeho nezištných intenciách. Mám to 50 na 50-uvidíme časom, ostatne Kim-Ki-duka si ako osožného auteura vážim a ak sa k niečomu dokope, určite sa na to rád pozriem, ALE (!) pieseň Arirang v jeho podaní už najbližších 100 r. počuť nechcem. (03.07.2011)

Je fajn vidět Kima Ki-duka po překonání autorské krize jako vyrovnaného člověka, ale to film nenabízí. Ideál režisérského bloku zde dostává podobu sebestředného blogu, kde mimo jiné doslova zazní, že autor moc chce další cenu, což vrhá pochybnosti na adekvátnost ocenění v Cannes. V zásadě se tu pro potěšení kritiků, diváků, ale především jiných tvůrců (kteří zpravidla zasedají v porotách festivalů) zpřítomňuje hned několik mýtů a ideálů vázaných k autorství - vedle zmiňovaného tvůrčího bloku např. také zpovídající se tvůrce a v obecnějším měřítku také ideál, že uznávaný filmař má co říct k filmu i světu obecně. Navíc snímek až nepříjemně připomíná v českém filmu nedávno aktuální tendenci "osobností" vydávajících se na cesty z města. "Arirang" je filmová variace na deníky filmařů, které vlastně neměly být nikým čteny/viděny - podobně jako třeba v Deníku Andreje Tarkovského se i zde mísí úvahy nad tvorbou s emocionálními výlevy a každodenními potřebami. Je hezké vidět, že Kim je zručný kutil a umí si sám vyrobit kávovar či revolver, zato rozpačité reakce vyvolávají sekvence, kde sám sobě říká, že lidé čekají na jeho další film (Opravdu?) a jeho vyštěkávaná ublíženost nad tím, že někteří jeho spolupracovníci začali točit v hlavním proudu. Nemluvě o sekvenci, kde Kim kouká na vlastní film "Jaro, léto..." a evidentně ze sebe tlačí slzy, aby následně sebral energii a po vzoru exploatačních hrdinů jel vystřílet domnělé původce své mizérie. "Arirang" je absolutním vrcholem festivalového filmu a ideálu auteura - samohana na kameru, jež posléze ukojí tvůrcovu závislost na potlesku (a že byl na MFFKV mohutný). Kdyby se jednalo o uzavření kariéry, bylo by to de facto velkolepé, ale Kimův po projekci vyřčený plán, že teď už zase bude točit po jednom filmu ročně, spíš skýtá negativní vyhlídky. (07.07.2011)

Pokud nemáte dalších otázek, zazpívám vám ještě Arirang [mohutný aplaus]. Kim Ki-duk ze sebe vypustil na plátno zřejmě všechny své problémy a démony, kteří ho v posledních letech pronásledovali. Jeho zpověď je upřímná, bolestivá, ale taky nečekaně otevřená. Na jednu stranu je to sice do sebe zahleděné až hanba, ovšem na straně druhé se to tluče s Kimovým skromně působícím vystupováním. Jedno z toho musí být zákonitě póza. Rád bych věřil, že právě Arirang. Můžu vás ubezpečit, že ode mne opět můžete očekávat jeden film ročně. 65% (06.07.2011)

Chtělo by se použít buranské fráze: "To dokážu taky,,," - Tohle je ublížený homevideo, kde Kim Ki-duk, obnažuje svojí zranitelnou dušičku a zároveň se stylizuje do hlubokého umělce, který se sebou vede dialogy. Já v tom vidím především neuvěřitelně narcistické pozérství. Možná, že Kim Ki-duk chtěl ukázat, že je vlastně velmi jednoduchej. Ale mě je to jedno. Ať se klidně stylizuje do ubrečený holky, ale očekávám, že co vypustí z pusy bude mít alespoň hloubku. Banální a patetický tu bylo všechno, včetně různejch metafor a příšerného závěru. Od Kim Ki-duka jsem toho viděl maličko a je to dlouho, nebyl jsem nespokojený, ale tohle mě docela odradilo od toho se pouštět do nějakého hlubšího zkoumání jeho tvorby. Nečekám, že by to vypadalo takhle, ale autor mě štve. (09.07.2011)