poster

Nim (festivalový název)

  • Velká Británie

    Project Nim

Dokumentární

Velká Británie, 2011, 93 min

Režie:

James Marsh

Předloha:

Elizabeth Hess (kniha)

Střih:

Jinx Godfrey

Scénografie:

Markus Kirschner
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Euchrid
    ****

    Životní cesta jednoho šimpanze, která toho má se zrozením společného až mrazivě příliš. Hlavně to, že z něj zase člověk nevychází zobrazený nejlépe. Projekt Nim začal jako lingvistický výzkum, s cílem odhalit jestli jsou zvířata schopná komunikovat podobně jako člověk. Jako "pokusná opice" posloužil Nim, kterého celou dobu dospívání vychovávali lidé a jako člověka, a o to krutěji pak působí to jak se k němu zachovali. Samo, že je to až moc sugestivní, ale když je to prostě jenom jeho životní příběh, tak co? Navíc toho nabízí k zamyšlení dost a to nejenom o krutosti na zvířatech. A spoustu obrázků roztomilé opičky :D(17.1.2012)

  • neoBlast
    *****

    James Marsh je tvůrcem dokumentů, které přesně odpovídají mému vkusu a trefuje se, podobně jako třeba Errol Morris, do mých kvalitativních požadavků na nonfiction snímky. Samozřejmě vedle nesmírně atraktivního a zajímavého tématu, o historii běžnému Čechovi zatajené, přidává ještě fešný audiovizuální kabátek (podobně jako Morris se Marsh nestydí používat střídmých rekonstrukcí a vlastních přidaných záběrů). Zaměřuje se spíše na lidi, které Nim ovlivnil, je pro ně katalyzátorem a příběhy zainteresovaných osob jsou mnohem zajímavější než dlouhé putování samotného opičáka. Emocemi není Project NIM sice tak napěchovaný jako Marshův předešlý snímek Muž na laně (to ani nešlo, zvířátka mě toliko netankují), ale určitě patří mezi špičku a to nejlepší co se mezi dokumenty v roce 2011 urodilo. 85 %(25.1.2012)

  • Brygmi
    ***

    Z množství nesourodných výpovědí je poskládán poměrně ucelený příběh o tom, kterak byl šimpanz Nim využíván/zneužíván k různým účelům. Jednotlivé postavy dobře reprezentují různé přístupy k Nimovi – Laura je mladá vědkyně, která chce mít ve všem systém, Stephanie bere šimpanze jako dítě, správňák Bob ho má za parťáka, apod. Zároveň se ve filmu prolínají různé tváře 70. a 80. let, kdy na jednu stranu sledujeme zhulené hippisáky starající se o šimpanze a na stranu druhou tu je všeobecný zájem o jazykové systémy. Ostatně jméno Nim Chimpsky odkazuje k Noamu Chomskému, což bohužel v dokumentu nezazní, stejně jako se více nepracuje s lingvistikou, sémiotikou a vůbec vědeckým pozadím projektu. Místo toho tu máme historku o nešťastném roztomilém lidoopovi a také o badateli Herbertu Terraci, který celý výzkumný projekt zastřešoval. Melodramatická životopisná linie je celkem fajn, ale bohužel film ztroskotává na značné argumentační problematice a na roztříštěnosti, kterou sebou logicky nese shromážděný materiál. Nakonec zůstává otázka, co se vlastně snažil ten dokument říct. Že sebrat šimpanzí novorozeně matce je špatné? Že snažit se naučit šimpanze znakovou řeč je zbytečné? Že Terrace používal šimpanze k tomu, aby se mu lépe sváděly studentky? Argumenty se stávají ještě méně přesvědčivé, pokud alespoň trochu znáte debatu ohledně učení lidoopů posunkové řeči, případně poznatky Jane Goodallové a boj proti výzkumu na zvířatech. Osobní rovina pak nemůže fungovat, pokud se zamlčují zcela zásadní otázky typu, proč tenhle výzkum vlastně proběhl a do jakého kontextu spadal. --- Vzkaz pro ostatní komentující: šimpanz fakt není opice.(1.5.2013)

  • sulimo
    **

    They should not be taken away from their mothers in the first place... fakt který víte a nemusíte být vědcem. Nevim, co tim chtěli dokázat, to, že je výchova šimpanze jako domácího mazlíčka bandou hippiesáků nevhodná, se nemusíte dozvídat přes dokument a rozhodně ne tak dlouho, to, že z Nima šimpanze vyroste agresivní opičák víte od začátku, jelikož je to tak trochu nevyhnutelný, ale když vám to řekne pár seriozně se tvářících vědců, asi to zní víc cool. To, že jsou pokusy na opicích hnusný asi taky tušíte, a to, že zavřít ve finále opici samotnou do klece, když je z podstaty tvorem společenskym neni dobrej nápad a na náladě jí to nepřidá, na to stačí nebýt debil, abyste o tom měli tušení. Tohle je zkrátka neuvěřitelně zbytečnej dokument, kterej asi má z diváků dostat co nejvíc slz, osobně než ubrečená jsem z toho byla spíš udivená nad potřebou něco takovýho vůbec točit a zejména to rozvádět do hodiny a půl, když obsah se dal převyprávět s pár obrázky během patnácti minut. Spíš než dokument o jednom chudákovi nepochopeném opičákovi je to dokument o bandě vědců idiotů, kteřý chtěli ohromit svět tím, že na nic převratnýho nepříjdou a místo toho zničí život jedné opice při nepřetržitém udivování se nad rostoucí agresivitou a zjevnou depresivitou tvora samotného. Tohle nemusíte vidět, pusťe si radši Zrození planety opic, příběh opice je podobný, akorát budete mít navíc pocit zadostiučinění, když to vezme do svých rukou, tady to začíná nezodpovědností a končí nezodpovědností, jediný, co mě potěšilo, byl fakt, že zřejmě i na Kolumbijský univerzitě může být zaměstnána parta pitomců plýtvajících granty a časem ve prospěch vědy, aby pak k ničemu nedošli. Nemá smysl vidět.(17.1.2012)

  • Ondracius
    ***

    Reykjavík International Film Festival 2011: Na můj vkus až moc líbivě udělaný. Krásné a roztomilé zaměry malé opičky dokreslené hravou hudbou střídají smutné pohledy se smutnou muzikou. Až mi příjde, že Marsch se snaží člověka dotlačit do určité pózy, přestože divák nechce. Lidé tak neviděli dokument o experimentu Nim, ale dokument o roztomilé opičce, která si hrála s lidmi a nakonec byla zavřená v kleci. Kdo na konci neuronil slzu, nemá rád opičky! :) Myslím ,že by tomu prospěla větší volnost a méně výrázná hudba.(2.10.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace