Režie:
Bruno ŠefrankaScénář:
Bruno ŠefrankaObsahy(1)
Dokument o životě v Praze 60. let, od sobotního rána-ještě pracovního-do nedělního. (oficiální text distributora)
Recenze (13)
Dokument balancující mezi exportní pohlednicí ze středu Evropy plné obrazů broušeného křišťálu, oroseného piva, jedinečných památek a bodrých lidí a montážně nepříliš rafinovaně uchopenou výpovědí o frenetickém životě obyvatel našeho hlavního města. Tam, kde díky častému střídání nálad chybí atmosféra, spolehlivě zapracuje okouzlení náznaky sexuální revoluce, západních vlivů a nočního pražského života. ()
Stroj času s báječnou hudbou ()
Síce veľmi nechápem dokumenty, v ktorých sa nerozpráva ani inak priamo nevyjadruje žiadna myšlienka či názor, ale na druhej strane aspoň nemohla byť pokazená tá skvelá atmosféra miesta a doby. Film "iba" zachycujúci niečo tak vábivé, až by sa dalo povedať, že funguje ako stroj času. Takže už chápem... ()
Důkaz toho, že kdysi v centru Prahy žili lidé. Dokonce obyčejní lidé. Kromě náhodných útržků vět dokument, který vypráví příběh beze slov, a to občas dokonce vtipně (pošťáci, holka čekající na svého kluka, aby mu rukama zakryla oči, bouračka apod.). Příběh o mnoha povoláních, kterými město žilo, plných tramvajích a narvaných vlacích směr Slapy, o tom, že se tehdy kouřilo i v jídelnách, ale hlavně o tom, jak se lidi po práci, která končila v sobotu v poledne, dovedli bavit. Děti jsou venku a hrají v ulicích fotbal, skáčou panáka, přes švihadlo, v parku jezdí na kolobrndách (které tehdy nebyly módní hipsterskou záležitostí). A dospělí, kteří na Slapy neodjeli, poslouchají v rádiu fotbal, zajdou k Flekům nebo ke Tří pštrosům, protože to tehdy nebyly primárně předražené luxusní lokály pro turisty, ale chodili sem obyčejní lidé ze sousedství, jdou si zatancovat, do kina, na kabaret, zatímco starší už sedí doma, hrají karty, pletou, perou, starají se o kytky a koťata... Dokonce i na ty turisty dojde, ale těch tenkrát nebylo až tak tolik, zdá se. Zkoušel jsem si představit ten dokument natočený dnes. Předně by nevznikl, protože by byl prohlášen za sexistický (ženských v plavkách ve Žlutých lázních nebo nedostatečně oděných v kabaretu je tu dost a dost), za druhé - pokud by se točil ještě tak před rokem a půl, by místo Pražanů zobrazoval především čínské, německé a ruské turisty v předražených obchodech, a kdyby se točil nyní, tak by ukazoval prázdné ulice a zavřené restaurants and pizzerias, protože v centru už obyčejní lidé většinou nebydlí. Potěšilo mne, že je tam vidět krom jiných lokalit Braník (a krámky před nádražím) a Strakonická na druhé straně za mostem inteligence. Škoda, že některá města, včetně Prahy, šla cestou vysídlení obyvatel z center, která primárně věnovala bohatým turistům, protože dnes už není nikdo, kdo by stejně jako tehdy ta místa a ulice oživil, a nočními ulicemi se potácejí maximálně party ožralých německých puberťáků. Praha prostě už o to kouzlo přišla. ()
Pro milovníky šedesátek je to dokonalý. Já jsem rád, že žiju teď, i když je všechno zrychlený, mně to nevadí, v klidu jsem se přizpůsobil, i pár pasáží tohoto dokumentu jsem zrychlil přetáčením. A co jako? ()
Snímek, na němž popase se oko nostalgikovo a jeho srdce při zření filmu tohoto zaplesá. Leč i bez mámivých brýlí nostalgie je to moc hezký dokument, který si vystačí s hudbou, zvuky, ruchy a úryvky hovorů, takže se obejde bez dalšího komentáře. Hned je vidět, že v roce 1964 byl jakýkoliv budovatelský étos mrtvý. Film sice začíná až neorealistickými záběry pracovní činnosti, leč odbije dvanáctá a všem odpadne práce od ruky. Davy víkendářů, chalupářů a trampů berou ztečí hromadné dopravní prostředky, autostrády jsou již tehdy přeplněny. Zbytek obyvatelstva pak vyráží do hospod, na koupaliště a k řece, kde množství slečen v odvážných bikinách a výstředních drdolech je opravdu nadkritické. Až idylicky maloměstský pak vypadají záběry z Kampy a Malé Strany. Babičky štrikující na židlích vynesených před domy, kluci hrající čutanou na ulici, kde aut netřeba se ještě obávat, holčičky skákající panáka a přes švihadlo, na parapetech vyhřívající se kočky, kvetoucí muškáty v oknech, lampář zažíhající plynové lampy. A jako protiklad večerní a noční Václavák stylizující se už svými neony do podoby centra západního velkoměsta. Revue s polonahými tanečnicemi, laterna magica, staropražské šantány a podnik, kde rocková mládež tančí hromadně (jak na spartakiádě) na z jukeboxu znějíci dobový hit Do You Love Me od skupiny The Dave Clark Five, za což by byla ještě před pár lety trestána. Praha, kde, jak to z dokumentu vypadá, sladké by bylo žít. ()
Hotový balzám na duši! Neopakovatelná atmosféra, ze které něco zůstalo i do pozdějších let i v Brně, takže jsem to mohla na vlastní kůži zažít. Moc bych chtěla tento dokument vidět znovu a pořádně si ho vychutnat. Podrobnosti si moc nepamatuji, spíš pár jednotlivostí, ale tu atmosféru nikdy nezapomenu. ()
Doba, kdy se ještě v sobotu dopoledne chodilo do práce a po Karlově mostě jezdily auta. Zajímavý sled záběrů s dobrou hudbou J. Šusta. ()
Kvalitní dokument s dobrým hudebním podkresem. Hodnocení: 75 % ()
Skromná lahůdka pro milovníky stylu let šedesátých. Obzvláště plusové body za zachycení písně "Do you love me?" a 5 sekundové mihnutí Edity Štaubertové; mínusové body za použití zmodernizované "I could have danced all night" pro kabaretní vystoupení. ()
idylka, ale prej to takový fakt dost bylo :).....bohužel je to černobílé. Jinak tam docela vidět, jak se Praha za těch 47! let promněnila, na Staromáku se jezdilo autem, plynový lampy nebo co..no, dokument bez komentáře(nic světaborného, vlastně skoro o ničem..), jen sled jakože hezkých idylických záběrů z víkendu v Praze, lidé odjíždějí na chaty, chalupy či k vodě, zbytek venčí pejsky a velký kočáry po parcích, pije se pivo, jezdí se po Vltavě na lodičkách a šlapadlech(no, prej se dalo někde i koupat ve Vltavě...ikdyž v dokumentu sem si nikoho nevšim), chodí se tancovat - tu a tam se dokonce trsá na západní hudbu - myslim, že tam hrajou v 64 zrovínka aktuální Beatles, různé generace se baví různě, překvapivě i ukázka takového jakéhosi kabaretu - tanečnice ve spodním prádle. Nikdy ani trocha z politiky, srpu a kladiva sem nevšim, naprosto neutrální záležitost....... :) Si řikám, že by docela stálo za to natočit Praha ze soboty na neděli po 47 letech....možná i černobíle....ale myslim, že by to, ikdybych se snažili to pojmout fakt ze široka a bez "cenzury"(jakože točit vše, co nám přijde typické a tu a tam i zajímavost, něco, co stojí za to zachytit, protože to bude určitě za pár let jinak....:) ), tak myslim, že by vyznělo zase jako pohoda a idylka....PS: mi došlo po určitý době, že je to vlastně těžce inspirovaný artovym dokumentem z roku 27, Berlin - symfonie velkoměsta.............. ()
Dobové záběry Prahy a pražanů z roku 1964 jsou sice krásné a dokumentující město a jeho ruch, ale jsou i zavádějícím poselstvím o nikdy neexistujícím luxusu a úrovně zábavy o víkendu. Zde uvedené podniky byly určeny pro turisty ze západu popř. pro pár vyvolených čechů, kteří si socialistický luxus mohli dovolit. ()
Na tomto filmečku jsem si smlsnul. Je to prosté, obraz podlořený hudbou a ruchy-zvuky- děje. Vše vytváří dojem, že se s kamerou, naprosto nahodile natáčelo, kde se dalo. Propracovanost záměru zdánlivě zastiňuje plejáda prostředí, kamera, hudba a zvuk jako takový, střih. Vše citlivě propletené. Co bych vyzdvihl s ohledem na dnešek je, kolik film zachytil civilních činností. Číšníci, vrchní, závozníci piva, mléka, policajt, hrající si děti, obchody, početnická stanice, hudebníci, a posezení s živou hudbou v různých rovinách zábavy, tanečnice, balet, večerní taneční setkání mládeže, bary. Všichni něco dělají-jsou v práci, a pak se baví. Chodí do práce, a pak se setkávají po práci, brázdí Vltavu na plachetnicích, jedou do přírody. Žijí. Jak by vypadal film z dnešní Prahy???? Na to raději nepomyslet. Proč? To si každý doplní sám. Až se mne zeptají vnoučata na to, jak jsem žil, tak jim tuhle černobílou parádu pustím a neodejdou, dokud nebude konec!!! Pět hvězd s plnou parádou. ()