Kličko

Moc prima životopisný film o dvou sympatických bratrech a nesympatickém boxu. To, co jsem viděla, je opravdu někdy na hraně života a ty rozmlácené obličeje toho byly dokladem. Nedivím se mamce, že její mateřský pud jí pomohl v jejím rozhodnutí nic nevidět, ale hlavně slyšet, že to přežili. Celá ta rodina na mě působila, že si prožili své a přes ideje té doby, která jim byla všude vnucovaná si udrželi kluci zdravý rozum. A Coca cola v USA pak s nimi zamávala, ten strašlivý kapitalistický svět..........ale mňam, to byl jeden z momentů, kdy jsem se musela smát. Myslím, že i Černobyl otevřel oči jejich taťkovi, když slyšel, co se říká v médiích, ale sám byl svědkem něčeho zcela odlišného a jsem přesvědčená, že nebýt vyboxovaných peněz, tak už kluci tátu nemají. Ale to se musí vidět. Jak nemám box ráda, tak tenhle film mně sednul. A kluky jsem si pletla každou chvíli, jak si byli podobní:-) (21.12.2015)

S boxem to mám asi tak: Naživo, případně z televizního záznamu by mě tyhle otloukací zápasy nejspíš děsně nudily a neviděl bych v nich nic jiného, než že se jeden hromotluk snaží toho druhého naklepat jako řízek. Chyběl by mi v tom zkrátka příběh, jakákoliv motivace, nějaký "cíl" (a pozor, "cíl" neznamená jen "vítězství"), ke kterému se chce boxer promlátit. Když ale vidím příběhy z ringu ve filmu (Zuřící býk, Rocky, Million Dollar Baby, Někdo tam nahoře mě má rád, Boxer a smrť...) či v dokumentu, jakým je právě Kličko, kde ten příběh je, jsem rázem spokojený. Co se týče tohoto snímku, ten má výhodu především v obou hlavních protagonistech, nesmírně sympatických bratrech Kličkových, a pak v tom, že jej natočili Němci, kteří jsou na "jejich" Ukrajince právem hrdí. Některé záběry se vryly do paměti (ano, hlavně Vitalijův zápas s roztrženým okem), chválím citlivě natočenou rodinnou minulost a minimum sentimentu. Čtyři a kus. (29.06.2012)

Současnou neporazitelnost těch dvou ukrajinských izotopů opravdu nechápu, neb já bych je zmydlil ve třech kolech a možná i oba najednou. Létal bych jak motýl, bodal jako včela. Byl bych tak rychlý, že den před zápasem bych šel zhasnout hlavní světlo v ložnici a než by byla tma, už bych ležel v posteli. Poslední tři slova, co by ti dva na podlaze ringu slyšeli, by byla „osm, devět, deset“, samozřejmě za předpokladu, že by byli při vědomí. Akorát mám podmínku, aby byli v jiném ringu, možná pro jistotu v úplně jiné aréně. Pak by platilo další velkohubé prohlášení, že jejich pěsti nemohou zasáhnout to, co neuvidí.. Ohledně dokumentu, oceňuji dvě věci. Neúctu k šedovlasému stojanu na zlaté řetězy známému též jako Don Král, co peníze bral a široký prostor kritickým momentům kariéry (porážky, zranění, neshody), které v kontextu s jejich současnou nadvládou potvrdily teorii Maxe Schmelinga o nutnosti umět se opakovaně zvednout ze dna (což se samozřejmě týká nejen oblasti sportu). A jestli by bylo pro box dobré zjistit, kdo z nich je vlastně nejlepší? Asi ne, maminky se mají poslouchat a stejně by to bylo, jako by Muhammad Ali boxoval s Cassiusem Clayem.. (02.08.2013)

Rešpekt a pokora! Slová, ktoré vyjadrujú môj obdiv k filmu, o ktorom som mal predstavu, že sa bude niesť v duchu glorifikácie týchto slávnych bratov. Mýlil som sa, je to ukážkový dokument, ktorý treba vidieť! Tie dve slová zároveň znejú ako motto, či životná filozofia týchto výnimočných osobností. Odteraz sa už na ich zápasy pozerám z úplne inej perspektívy a úprimne im držím palce vo všetkých sférach života. 90%. (17.11.2014)

Oba bouchající bratři, jejichž buňky evidentně byly příznivě ovlivněny černobylskou radioaktivitou, jsou mi celkem sympatičtí, ale tento dokument nikoli. Na můj vkus se totiž málo boxovalo, moc se zpomalovaly záběry poletujících pěstiček a příliš prostoru dostalo tlachání nezajímavých lidí, kolem kterých Kličkovci někdy v životě prošli. Asi jsem potřeboval přímočařejší direkt mezi oči. (02.05.2012)