Once Upon a Time
Kde bolo, tam bolo
VOD (1)
Série(7) / Epizody(156)
Obsahy(4)
U dveří lovkyně uprchlých zločinců Emmy se jednoho dne objeví malý kluk, který tvrdí, že je jejím ztraceným synem. Podle něj jediná Emma dokáže zvrátit hroznou kletbu, kterou uvrhla zlá čarodějnice na celou říši pohádek... (TV Prima)
Recenze (487)
Pilot: Pohádkové části na mě působily trochu uměle ("papundeklová" výprava), takže mě příliš neoslovily, na rozdíl od té civilní části. Ta se mi líbila hodně. Zatím tedy lehce rozporuplné pocity, ale Robert Carlyle mě rozhodně navnadil na další díl. / Po třetím dílu hodnotím seriál velmi kladně. Má to zajímavý nápad, děj se slušně rozjíždí, zkrátka taková příjemná oddechová podívaná. Jen by to chtělo více Roberta Carlylea. / Mé přání se vyplnilo ve čtvrtém dílu, kde měl Carlyleův Rampelník hodně prostoru. Možná i díky tomu jde zatím o nejlepší epizodu. Stále více mě příběh vtahuje, zamlouvá se mi propojování mnoha pohádek a zároveň vyobrazení moderní verze slavných postav z pohádkového světa. Vskutku nápadité a do detailu propracované (což se ovšem stále nedá říct o mnohdy až směšné "pohádkové" výpravě, triky atd. ten dojem trochu kazí). / Seriál bohužel s přibývajícími díly ztrácel na zajímavosti, takže jsem to už v průběhu první řady vzdala. Necelá 1. série - 60% --- Nejoblíbenější postava: Rampelník / Mr. Gold (Robert Carlyle) ()
Myslím si, že po kompletním shlédnutí první série se tu už můžu vyjádřit. Podstatu toho seriálu jsem totiž tak nějak pochopil. Osobně mě totiž tahle kombinace strašně dlouho zajímala a stejně tak dlouho jsem se odhodlával na moment, kdy se do tohoto seriálu vůbec pustím. Nakonec jsem se do seriálu pustil v momentě, kdy běžela už pátá série, takže to samo o sobě nebylo úplně příjemný. Hodin strávených u tohoto seriálu je totiž v tu ránu docela dost. Zpětně ale musím říct, že tenhle seriál za to stojí. Sice se nemůže vyvarovat klasických seriálových mínusů, ale pořád musím říct, že tvůrci zpracovali originální příběh hodně nápaditě a odvážně. Kombinace pohádkového a reálného světa totiž není vůbec od věci a musím říct, že přes to množství postav bylo radost sledovat každý další díl a přemýšlet nad tím, co si tvůrci připraví příště. Samozřejmě je to díl od dílu, kde jeden je slabší, ale druhý je pro změnu naprosto luxusní. Osobně mi je nejoblíbenější Rampelník, kterej se okamžitě vystřelil mezi jedny z nejzajímavějších seriálových postav vůbec. Robert Carlyle si s touhle postavou u mě udělal oko velký jak do půlmetrový punčochy. Vůbec se nedivím, že v USA tenhle seriál sleduje tolik lidí. Jsem moc rád, že žánr fantasy v současnosti tak táhne a doufám, že tenhle seriál tvůrci kvalitně udrží nejdéle, co to půjde. ()
no neviem ale mne tieto novodobé fantasy seriály vôbec ale vôbec nesedia, po 2 dieloch zatiaľ žiadna veľká sláva /25%/ ()
Americká disneyovská Arabela, kterou táhnou především Carlylův Rumbur… Ehm, Rapejzník a Zlá Starostová za stranu zla a… a… A vůbec nikdo za stranu dobra. Má to sice spoustu mušek (výprava, která vypadá snad ještě hůře než tuzemské papundeklové studiovky a laciné efekty jen pro efekty) i machařek (nevyrovnaná kvalita epizod, kde první opravdu zdařilá je až ta sedmá a již zmíněná nezajímavost některých hlavních postav), ale celé to stojí i padá (zatím tedy spíše padá) na naprostém mrhání a nevyužívání nosného námětu (a že to jde dokazují v mnohém podobné Fables Billa Willinghamse) a pohádkové atmosféře, která je zde podpultovým zbožím; což je vzhledem k námětu na pováženou. Tu a tam sice prosvitne, ale většinou záhy opět mizí. Čistě jen jmény postav a magií se jí nedocílí. Na druhou stranu, když zrovna nedojde na jednu z výplňkových tuctových epizod do počtu (a že jich je), tak to jako rodinná oddechovka funguje; to platí o první řadě, jelikož ta druhá už se na pohádkovost vykašlala úplně a je pokusem o regulérní fantasy dle mustru úspěšných ság posledních let. A vůbec to nefunguje a jen vzbuzuje otázky typu "Co to sakra ti tvůrci hulí za matroš?". Arabela je i nadále mnohem originálnější, hravější i pohádkovější a po všech stránkách prostě a jednoduše lepší. A netáhne se jako smrad. ()
BYLO NEBYLO. BYL JEDNOU JEDEN KOUZELNÝ LES PLNÝ NÁM ZNÁMÝCH POHÁDKOVÝCH POSTAV. (NEBO SI ALESPOŇ MYSLÍME, ŽE JE ZNÁME.) JEDNOHO DNE SE OCITLY UVĚZNĚNÉ NA MÍSTĚ, KDE JIM BYLY VŠECHNY ŠŤASTNÉ KONCE UKRADENY. V NAŠEM SVĚTĚ /// .... a tak má Sněhurčina dcera zachránit pohádkovou říši, která je kvůli zlý královně..... Miluju pohádky! Dá se v nich totiž najít způsob, jak se vypořádat s naším světem, světem, který taky vždycky nedává smysl. Sračky na klišé, že hrdina nikdy nejdřív nevěří (že je hrdina), a že všechny kletby můžou bejt zlomený pravou láskou. Nebo, že zlo se nerodí, ale je tvořeno. POHÁDKOVÝ ZTRACENI. V lidským světě, s flashbacky z ,,bylo nebylo“. A reklama na postavu Cameronový. A propó..... LOST občas připomene nejen ,,fázování“ příběhu či hudební ,,vložka“, ale i přítomnost Emilie de Ravin. Ztraceni hledají svý sny a oceňuju i povedenýho ,,Rampelníka“, kterej se řadí k nejzajímavějším seriálovejm postavám. Asi nejlepší pohádkovej seroš. (Po Arabele samozřejmě...) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přestal jsem věřit na pravou lásku. 2.) Chcu vidět, jak rodí Sněhurka. 3.) Thx za titule ,,Mischa“ a ,,Hlawoun“ a ,,xtomas252“ a ,,VK22“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * /// 2. série: ,,TEĎ JSOU TU NOVÁ NEBEZPEČENSTVÍ, … ALE NIC, CO BYCHOM NEZVLÁDLI.“ .… /// Kletba je zlomena, ale … Druhá série těží ze zajímavejch flashbacků světa pohádek. Bez nich by to byla obsahová nuda. Život v ,,přítomnosti“ jest totiž dokola furt to samý: ta je hodná, ta je hodná až je blbá, ta je zlá, ten je hodnej…. a všechno dokupy to unavuje. Když nevěděj kudy kam, udělaj nějakou píčovinu, ze který se musej ,,hrdinsky“ dostat, což i teda mě kapku sere. Stejně jako herectví Emmy, jenž spočívá v tom, že se tváří jako píča. Buď tak, nebo dá hlavu trochu jinak. Super. A ukňouraná Sněhurka? Ještě že si aspoň Rampelník a Regina držej styl. Přibejvá postav, bohužel Fantomase se nedočkám. Prostě tyhle pohádkový pikle jsou trošku překombinovaný. A i když se (možná?) těším na vejlet do Neverlandu, snižuju na krásný tři hvězdy! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stárnu a už trochu tápu v pohádkovým světě. 2.) Magie? To mi nic neříká... 3.) Thx za titule ,,phoebess & Mischa“ a ,,xtomas252“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Parádna myšlienka. Kto by len povedal, že sa jedného dňa dočkám niečoho, tak pekného a príjemného, ako je Once Upon a Time. Tak veľké množstvo rozprávok a Fantasy v jednom seriály? To áno. ()
První série je fajn, drží vás v napětí – co se stane? Když už si sakra vzpomenou? Ale pak napětí upadá, pokud to třeba měsíc dva nevidíte, nic se nestane, ani nemáte potřebu se k tomu hned sednou a koukat. Navíc to začíná být čím dál tím větší klišé, a ačkoliv klišé jsou fajn, tady tomu tak bohužel není. Navíc je to na můj vkus až moc natahované a tváří se to hrozně zamotaně (ale není, jen se prostě k tomu, co víme, pořád nabaluje něco nového, snad aby to mohlo mít o sérii navíc, kdo ví…). Nakonec si tam stejně jen užívám R. Carlyleho, protože ten je opravdu skvělý. Jinak průměr, podprůměr a občas mi některé herecké výkony haprovaly s hranicí snesitelnosti. Slabší 3* a ani nemám moc chuť dokoukávat 3. sérii. A to mám pohádky ráda, obzvlášť když se míchají s naším světem. ()
Ztraceni v pohádce. Nevěřil jsem jim ani trochu, ale hlad po Jenn byl až příliš velký a tak dostali šanci. První čtvrtina série potvrzovala moje obavy. Záplava postav řešila naprosté banality a odpovědi nepřicházely. Kritizovaná vizuální stránka mě zase tak nepohoršovala. Vždyť naše televizní pohádky se stále dělají celé ve studiu bez jediného triku a u filmových je vrcholem, když se natáčí u lesa. Po slabém úvodu se naštěstí ukáže síla seriálu, která není v akčních scénách ani vizuálních efektech, ale v navrácení sympatií k naivním pohádkovým hrdinům, kteří nás dlouho dobu nedokázali oslovit. Jediný problém mám se Sněhurkou. Pokud tvůrci chtěli střevo, tak měli zvolit typ Zooey Deschanel. Nic proti ošklivkám, ale Sněhurku v podání Goodwin strká do kapsy nejen Emma, Regina, Karkulka, Popelka, na minimálním prostoru Belle, ale dokonce i její hlavní sokyně v lásce, což je, jak asi všichni uznají, příliš dlouhý zástup. Každopádně paralelní vyprávění na mě znovu platí, protože se mi většina postav stačila dostat pod kůži. Navíc se musím ptát, kde se sakra schovávala Lana Parrilla? Tak rajcovní zlo tady nebylo roky. 1. série: 75%, 2. - 5. série: 65%. ()
Believing in even the possibility of a happy ending is a very powerful thing. Pro mě osobně velice příjemné překvapení, propletení pohádkového světa s tím skutečným je hodně originální. Navíc nám pilot nabídl zajímavý příběh Emmy, které se za dveřmi zčista jasna zjevilo její dítě, jenž kdysi dala k adopci. Baví mě sledovat, jak se s tím postupně Emma v podání úžasné Jennifer Morrisonové vypořádává, přiznám se, že dění ve světě pohádek mě baví o něco méně a občas mi prostě připadá až příliš kýčovité.Nemluvě o dialozích, ze kterých mi je občas trapně za samotné postavy. Čím dál víc se mi nechce OUAT sledovat.. . Oblíbené postavy: Emma, Snow, Red. ()
Víte jak spolehlivě zlikvidovat jakoukoliv pohádku? Začnete psychologicky rozebírat dobro a zlo v ní. A tenhle seriál nabízí kompletní freudovskou analýzu snad všech pohádkových postav! Navíc v ubíjejícím mechanickém vyprávění minulost/současnost. Přestal jsem sledovat v momentě, kdy se začalo víc kecat než kouzlit a ze seriálu se stala absurdní vztahová břečka popírající sebe samu. ()
Zatímco v pohádkovém světě je Sněhurka ještě docela ucházející, v tom našem je to ušatý torpédo, za který by se nemusel stydět ani Hurvínek. Ale s nástupem Frozen a lesbické magie mám tendenci se k tomu vrátit. Mindfuck je, když animovaná Disneyovka pokračuje v hraným seriálu. ()
Počáteční rozpaky a chvilkový dojem trapného béčkového seriálu zmizí velmi rychle, a pilot se tak nakonec prezentuje jako neotřepaný mix pohádky a moderního dramatu (takové spojení známe většinou z levných televizních inscenací). Ten, kdo na Once Upon a Time pracoval, se v branži asi jen tak neztratí: má to šmrnc! Jediná silnější výtka letí k (herecky) otřesnému dětskému hrdinovi. Další díly si rozhodně nenechám ujít... ()
Arabela reloaded, žel bohu se snaží stát na nohou, které sou dík scenáristické neschopnosti a obrovský, obrovským chybám v příběhu neskutečně vratké. Žádný přítomný Rapltentononc nemá na to, aby jeho charisma dokázalo přilákat kvalitu, nebo alespoň atmosféru s nádechem pohádkové poetiky. ()
E01-E05: Seriál mě zaujal svým pohádkovým nápadem a propojením pohádkového a skutečného světa. Arabele po americku jsem prostě musel dát šanci... Začátek byl zajímavý, velmi poutavé zavedení do děje a seznámení se s hlavními postavami. Bohužel 4. a 5. díl mě už nebavil tak, jako úvodní tři díly z toho důvodu, že je to pořád na jedno brdo. Sice se děje něco jinýho, ale podle předem daný šablony a se stejnými konfrontacemi. Snad se to v příštích dílech trochu víc rozjede. PS: Jennifer Morrison se svým zamračeným výzorem nesahá svojí rivalce, charizmatické Lan Parrille ani po kotníky a mám sto chutí fandit spíš zlu než dobru... E06-E10: Zatím nejsilnější část seriálu, děj se tady pořádně a zajímavě rozjel. Jednotlivé epizody jsou hodně dobré a napínavé (kromě slabší E09) a velmi mě nabudily do dalšího sledování. E11-E15: Po tom lepším bohužel přichází úpadek, začíná se to hodně natahovat a děj ztrácí tempo. Už mě to ani zdaleka nebaví jako v předcházejících dílech. Chtělo by to údernější tah na branku nebo nějaký velký zvrat, pozvolné tempo mi sice zpravidla nevadí, ale tady mě to už začíná mírně nudit. E16-E22: Pár epizod před koncem to díky novým postavám (Kloboučník) dostalo nový náboj. Konec první série mě ovšem zklamal, čekal jsem mnohem emotivnější a poutavější finále. Uvidíme, co nám nabídne druhá série... ()
Jiný pohled na svět pohádek se mi moc líbí! ║ Oblíbené postavy: Mad Hatter, Captain Hook, Rumpelstiltskin ║ 1. série – 100% ║ 2. série – 100% ║ 3. série – 90% ║ 4. série – ??? ║ ()
televizní brak. ()
Bohužel jsem neviděl pilot a v TV občas narazím jen na nějaký ten díl... A řeknu vám, že je to podivnost podivná... Americká papundeklová a rasově korektní představa světa pohádkových bytostí bohužel nekoresponduje s tou mojí obyvatele staré Evropy... A tentokrát mně ani zloun Robert, kterého mám jinak moc rád moc nebavil... Srovnává se to tu s Arabelou, ale to prostě nejde. To je jako srovnávat Bentleye s Wartbugem... * ()
Pohádky tak jak je známe vypravěné tak jak je neznáme. Ve dvou různých realitách. Tak jsem se s odřenýma ušima prokousala celou první sérií. Za to jsem ráda, páč mi poslední tři díly první série přišly jednoznačně nejlepší, jinak jsem ale mezi zábavnějšími momenty měla dojem, že sleduju spíš romantickou telenovelu, v níž se náhodou objevují bytosti z knížek mého dětství. Za 22 dílů mi nepřilnula k srdci jediná postava, uvidíme jestli s tím druhá série nějak pohne. Velkou chuť k jejímu sledování však nemám. S01 - 60% ()
Celkom guilty pleasure. ()
Související novinky
Zloduši od Disneyho dostanou seriál
Visí vám v pokojíčku plakát Jokera, v dětství jste vždycky fandili Darthu Vaderovi a Hans Gruber je podle vás pravý hrdina Smrtonosné pasti? Pak pro vás má studio Disney dobrou zprávu, po vzoru… (více)
Star Wars v televizi?
Kdo by zapomněl na Star Wars: Underworld? Ještě než George Lucas prodal Lucasfilm, objednal si 50 scénářů k epickému seriálu, který měl navázat na Epizodu III. Projekt se nikdy nerozjel a nakonec se… (více)
Čeká nás Trainspotting 2?
O pokračování kultovního Trainspottingu se mluví už mnoho let. Irvine Welsh, autor románové předlohy, sepsal už v roce 2002 sequel nazvaný Porno. A režisér Danny Boyle (Sunshine) je od té doby… (více)
1. série - 85% - Bylo nebylo jedno pohádkové království, kde zlá královna kazila štěstí úplně všem, Sněhurka a Prince Charming se z pravé lásky vždycky našli a trpaslíci spokojeně pracovali a pokukovali po kouzelných vílách. A jedni z hlavních scénáristů mých milovaných Ztracených se rozhodli, že by tahle parta měla zkoušet znovu najít svůj osud v říši, kterou všichni známe o něco důvěrněji. Once Upon a Time je tak občas fantasy (díky Rampelníkovi), občas pohádka (díky Henrymu) a občas drama (díky Emmě), ale celou dobu hlavně poutavá dobrodružná podívaná plná charakterů, na které se nelze každou epizodu netěšit. Návykové dobrodružství s magickou atmosférou, kterému v nejvyšším hodnocení brání jen příliš mnoho uzlů na některých dějových provázcích. 2. série - 80% - Všudypřítomná magická atmosféra možná o malý kousek zevšedněla, ale přesto se do Storybrooke vrací samo. Nejvíc tomu pomáhá neutuchající charisma Roberta Carlyleho nebo dvě perfektní nové postavy Hooka a Neala. Jenže každý seriál se musí vyvíjet a OUAT se rozhodl posunout velmi brzy. Z pohádky, která se o čistě vážnou notu otírala jen občas, je najednou rodinné drama ve fantasy prostředí a čím dál častější intriky (doby, kdy starosti dělala jen Regina, jsou dávno pryč) mohou pro být pro někoho stravitelné podstatně hůře. Jenže tahle vyprávěnka je ve tvůrčích rukou usazena až překvapivě pevně a přestože se občas zdá, že dějově odbočuje téměř nesmyslně (Aurora nebo Tamara to mají s opodstatněním trochu složitější), všechno do sebe nenápadně a pozvolna zapadá. Hromada zajímavých nápadů na samotném konci dokazuje, že ještě zdaleka nekončíme. 3. série - 100% - Z příjemné zábavy se stala čirá esence dobrodružství a jedna z nejspolehlivějších seriálových rychlodrah. Krasoňovic rodinka totiž dokonale funguje i po opakovaných monolozích plných dodávání odvahy a úvah o osudu každého z nás, Rampelníka nelze nemilovat, i když zrovna provádí něco nechvályhodného a nové vedlejší postavy jsou v centru dění úžasní a zdravě tak na sebe strhávají pozornost (Ariel, Robin). Hlavní rozdíl je ale na pozici záporáka sezóny, kde tentokrát fungují bezskrupulózní teenager a závistí hnaná čarodějnice toužící po vlastním odepřeném štěstí. A i přes notnou porci překombinovaných plánů jsou příběhy protkané obrovskou dávkou emocí, překvapivých zvratů (podzimní finále dost dlouho působilo ve všech ohledech jako úplné finále seriálu) a pocitu, že týdenní čekání na další díl bude opravdu neúnosné. V případě, že nastavená laťka vydrží, nebudou mít občané Storybrooke v dobrodružném dramatu konkurenci ještě pořádnou dávku let. 4. série - 90% - Množství zvratů, které se stihne odehrát za jedinou sezónu, snad ani nejde spočítat. Dokud ale celý vzorec funguje tak výstavně jako tady, nechám se rád balamutit novými kouzly, záplavou deus ex machina i faktem, že pox-té funguje v prvním plánu heslo "Jsme rodina, máme se rádi a díky tomu zvítězíme." Obzvlášť podzimní část s obyvateli Arendelle je opět dokonalým dobrodružstvím, které díky Georgině Haig v roli Elsy zůstává možná tím nejpoutavějším příběhem, který kniha pohádek odvyprávěla. Jarní část s královnami zla se totiž docela dlouho hledá a spousta linek končí překvapivě rychle (byť dostatečně efektně). Dostali jsme ale výtečnou naháněčku s Autorem, ďábelskou Cruellu a jako obvykle i zvraty, které přes letní pauzu nedají spát. Pro mnohé diváky se už dvojice hlavních scénáristů nějakou dobu točí v kruhu, já zůstávám spokojen, protože v tomhle světě se dá najít opravdu všechno. 5. série - 80% - Leckdy je to vzhledem k neustálým změnám a kličkám ve zdánlivě neměnných zákonech a pravidlech už trochu bolehlav. Vděčné prostředí pevně semknuté rodinné party, které i na menším prostoru nadále vévodí Ginnifer Goodwin, ale pořád mnohé vynahrazuje, nehledě na to, že Temná Swann i Podsvětí jsou dostatečně nosnými zápletkami na to, aby unesly nejeden hrdinský či podlý čin za druhým, ale klidně i zdánlivě bezvýznamnou odbočku stranou. Nově příchozí občas zklamou (Liam Garrigan Artuše zkrátka neuhrává), ale když zazáří, stojí to za to. Amy Manson jako Merida i Greg Germann jako Hades jsou dokonalí a jakmile se objeví v záběru, kradou si pro sebe každou repliku. S celým rokem jsem tak jako obvykle spokojený, byť opravdové nadšení ze mě vydolovala jen druhá polovina sezóny a to ještě ve svém hlavním vyprávěném partu. Přesto přemýšlím nad tím, zda není správný čas na odchod ze scény. Některé motivy se začínají nenápadně opakovat (Rumple), pohádkových světů, které by skýtaly potenciál k návštěvě na celou půlsezónu, už také mnoho nezbývá a po finále si nejsem úplně jistý, jestli bude nově nastolená cesta tou správnou. 6. série - 80% - Pohádkové srdce stále bije silně, přestože výhrad by klidně mohlo být zase dost a dost. Předpokládaný nový záporák má mnohem méně prostoru, než by se dalo čekat, noví hrdinové, na které jsem zatraceně dlouho čekal (Aladdin a Jasmína), jsou spíš vzácností, než pravidelně se objevujícími postavami a snad u poloviny osob se ten či onen motiv opakuje z dřívějška. Stejně mě ale všichni přítomní pořád baví, staré známé rád vítám zpátky a v první řadě si užívám dost možná nejlepší díl vůbec. Muzikálové epizody mám ve velké oblibě a právě The Song in Your Heart dokazuje, že nápadů je ve Storybrooke pořád slušná hromada. Přesto jsem trochu nervózní z toho, kam cesta povede dál. Spousta charakterů se dočkala šťastného konce, jejich linky navíc v dalším roce nepovedou dál a přestože se o čistokrevný restart rozhodně nejedná, pořád před Henrym zůstává obrovská transformace, na kterou bude téměř sám. Vzhledem k tomu, jak pozitivně na mě i po letech seriál pokaždé působí, fandím ze všech sil, aby tenhle záměr vyšel. 7. série - 60% - Renesance původního konceptu se rozpadla hned na začátku. Při pohledu na nové charaktery a protrpění triviálních linek jsem Horowitze s Kitsisem proklínal za to, že si nedali říct a ještě jednou to zkusili. Victoria, Ivy, Gothel, Drew a v první řadě Jacinda a Lucy jsou herecky několik pater pod hrstkou navrátilců a epizody, které se na ně soustředí, jsou bohužel tím nejhorším, co seriál za celých sedm let nabídl a jen si hrají s několikrát dohraným konceptem. K novým postavám jsem si vztah hledal velice těžko a jejich (mnohdy uspěchané nebo zmatečné) odchody ze scény mnou pohnuly jen velmi zřídka. Záchranou je v první řadě trojlístek veteránů, v čele s Lanou Parrillou, která během seriálu herecky fascinujícím způsobem dozrála do herečky první velikosti. Žolíkem je pak Rose Reynolds, díky které je nejednoznačná Tilly neodolatelným pokladem. Posledním žolíkem je pak stoupající kvalita. Zatímco v první polovině je jediná skvělá epizoda (Beauty), závěrečná třetina nasadí k takovému tempu, že jsem v samotném dvojdílném finále cítil regulérní lítost nad tím, že jsme na konci. V těch chvílích se totiž vrací OUAT v plné síle a pohádková srdce znovu buší nejrychlejším rytmem. Je pro mě symbolické, že v době, kdy klasický formát rodinně nadpřirozených dramat, běžících celou sezónu, pomalu vyklízí pole, loučí se právě to, které bylo vždy o víře, o naději a o síle šťastných konců (i začátků). () (méně) (více)