Přežijí jen milenci

„Nemám žádné hrdiny.“ Jarmusch zvolil podobný směr jako u Mrtvého muže – zpátky ke kořenům žánru, zpátky do bodu nula. Před dobu, kdy se z upírů stali masově populární sexy zabijáci. Namísto dravého krváku nabízí hypnoticky minimalistickou hipsterskou love story, která vinou nepřítomné narativní struktury funguje lépe jako esej o hodnotě nesmrtelnosti ve světě efemérních zážitků, věcí i lidí než jako drama s postupně rozvíjenou zápletkou. Na rozdíl od člověčích zombies, které je obklopují, jsou si Adam a Eva vědomi historických souvislostí. Z dějin lidstva si bez ohledu na módní trendy vybírají to, co je zaujalo, nové hodnotí v kontextu starého, čas chápou cyklicky, ne jako lineární směřování ke stále dokonalejším technologiím (kruh jako symbol věčnosti se v mizanscéně objevuje od začátku). Takový přístup pro ně není ani tak volbou, jako nutností. Také jejich životy se pohybují v kruzích. Protože už nemají, kam by směřovali, tak se jen projíždějí, objevují již poznané. Totéž dělá Jarmusch z pozice režiséra. Svou poetiku neobohacuje o nové prvky, jen vytěžuje, co jeho fanoušci znají a mají rádi. Perspektivy nesmrtelných outsiderů (Adam a Eva nikam nepatří časově ani prostorově) využívá k takovému nahlížení na současnost, jaké je mu samotnému blízké. Důležité je dát průchod své imaginaci, neustále nacházet staré v novém a nové ve starém. Vyprávěním je několikrát naznačeno, že civilizační konvence Adamovi a Evě nedovolují, aby dali průchod své přirozenosti (mlsný pohled na čerstvou krev v nemocnici a později v letadle). Pro paralelu se sexuálními menšinami netřeba chodit daleko. Všechno to jsou podnětné myšlenky a Jarmusch nám je skrze dvojici výborně „propsaných“ postav rozhodně nepředkládá přímočaře. Jako kdyby ale byly nadřazeny všemu ostatnímu. Pokusům o nápaditou reinterpretaci žánru, stylistické invenci (v paměti utkví jen hypnotizující raušové sekvence), důmyslné práci s výtvarnou stránkou (design byl, jako již v tolika jiných upírských filmech, inspirován uměním 19. století). Přemýšlelo se u toho hezky, ale moc nového jsem v tom neviděl. 70% Zajímavé komentáře: Radek99, ScarPoul (24.03.2014)

Atmosféra, melancholická nálada, uměnohistorické vtípky, a tak pořád dokola. Styl to má. (26.04.2014)

Jarmusch testuje limity diváckého nadhledu, za tu nejlevnější jmennou symboliku byste jiného tvůrce probodli kůlem, přičemž do toho sestavil jeden z nejlepších hudebních playlistů vůbec a v melancholické atmosféře nechává proplout dva proklatce nekonečného času, jimž nedošly důvody pro co žít, a s přibývajícími hodinami od zhlédnutí nechává zrát jeden ze zásadních diváckých zážitků roku. 4 a ½. (05.05.2014)

Podstata hudby je jenom jedna. Král nezávislého filmu (a nově i garážového noise rocku) je zpět a nezůstává nic dlužen své pověsti podivínského tvůrce. Prazvláštní upírská romance vyvolává ducha dekadentního konce/přelomu století, zároveň ale rezonuje reflexí přemítavého hloubání nad příčinami současné transformace (= kolapsu) naší civilizace. Možná už je tu západní civilizace prostě moc dlouho, vyžili jsme se, znudili dostatkem, možnostmi, nadbytkem takřka všeho, všech zdrojů, příležitostí, stejně jako dlouhověcí upírští hrdinové Jarmuschova filmu. Jedna z nejpodivnějších reflexí ekonomické krize, která zvlášť Ameriku zasáhla hodně silně a razantně ji změnila, čehož pomníkem je právě vylidněný Detroit, kolébka a symbol americké ekonomiky. Jarmuschův nápad zasadit část upírské romance zrovna do zbankrotovaného města, v dnešní době skutečného města duchů, z něhož odešlo 60 % procent obyvatelstva, přestala fungovat veřejná správa, policie a další nezbytné složky a vše jen proto, že Detroit byl srdcem automobilového průmyslu, který ekonomická krize v USA zasáhla přímo fatálně. Filmové reakce na realitu apokalyptických vizí (vytěžené fosilní zdroje, nedostatek vody v jižních státech USA atd.), především ale na tíživou ekonomickou krizi, kterou spustil právě cynismus, egoismus a přílišný individualismus finančních dravců = zombies. Ten film je v podstatě kritikou směřování lidstva. Kam to vlastně dnes kráčíme? A ptá se na to dnes ještě někdo? Vynikající je nápad stylizovat upíry coby jakési vyžilé rockové hvězdy někde z časů Woodstocku (v čemž cítím autobiografický prvek, Jarmusch se ve svém věku asi cítí podobně), kdy jediným důležitým momentem života bylo sehnat halucinogenní drogu, tedy motor, co by člověka nastartoval, což Jarmusch posunuje do upírské paralely droga - lidská krev. V dnešním světě je už ale vše pokaženo, tedy i krev. Jestli ještě před pár lety mělo smysl hledat hranice ovládání, tak dnes už je to vlastně jedno. Přežijí jen upírští milenci...když se vrátí ke kořenům...ke své (naší) animalitě... (26.02.2014)

Jarmusch zpátky ve formě. Melancholičtí upíři jsou v poslední době rozjetí a tihle se neztratí. Ale lehce přehlédnuté Byzantium řadím malinko výš. (25.03.2014)

("nic moc;" když si ale u nicmoc filmu řikám, že by moh klidně pokračovat dál, asi budu muset zaokrouhlit nahoru) (25.03.2014)

,,LÁSKA, TO NENÍ JEN BLÁZEN LET, I KDYŽ KRÁSU RŮŽOVÝCH RTŮ A LÍC PODETNE KOSA DNŮ, LÁSKA, TA NEMÍJÍ JAK MÍJIVÝ BĚH ČASU, TA VŠECHNO PŘETRVÁ A JDE AŽ DO HROBU. A JESTLI JE TO BLUD, JEJŽ BYCH SÁM DOSVĚDČOVAL, PAK NIKDY NEPSAL JSEM A NIKDO NEMILOVAL!“… /// Adam a Eva. On sebevražednej romantik, ona obdivovatelka přírody a tance. A oba měli v lásce štěstí… Osamělost upírskýho rockera, v dramatický romanci s artovejma ambicema a podmanivou atmosférou Jarmuschových filmů. Vzpomínky napříč staletími, tajemně smyslně bílá Tilda Swinton, proplítání se kvantovou teorií a projížďky opuštěným Detroitem. Zvláštní film, lavírující mezi tenkou hranicí nudy a zajímavosti, na jehož konci převládne pocit, že jsem byl svědkem něčeho zvláštního. Z toho usuzuju, že asi tak ¾ vostatních lidí, se u toho unudí xsmrti! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že s Tomem Hiddlestonem by se dal vypálit nejen Asgard, ale i jont. 2.) Hledám upíry, co poslouchaj zvláštní muziku. 3.) Thx za titule ,,devotchka“ a ,,unchained“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.03.2014)

Až do konce mi to přišlo jako okázalá, vyprázdněná póza. Pak jsem pochopila, že specifická atmosféra filmu se mi zažrala pod kůži mnohem hloub, než jsem byla ochotná si přiznat. A nakonec mi došlo, že ta nenápadná aura civilizační znechucenosti a naděje ze zacyklení historie je mi vlastně velice sympatickým způsobem blízká a povědomá. Ten film nepřestává růst. (25.03.2014)

Velmi stylové a temně atmosférické drámo! Tom Hiddleston a Tilda Swinton je velmi výstřední a exotická dvojce. Jejich vzhled a chování bylo ztvárněno perfektně. S hororem to příliš společné nemá, ale kupodivu jsem se nenudil ani sekundu, takže slušné trojhvězdí. Akce 0/10, Napětí 2/10, Gore 3/10, Story 8/10, Atmosféra 7/10. (01.03.2014)

V době uvedení se na Jarmuschovu zádumčivou osobitou variaci na upírské téma povětšinou snášely z řad kritiků střední a starší profesní generace frfly, které mluvily o manýře, hipsterství a vyprázdněnosti. Navzdory tomu se ale v průběh let z "Přežijí jen milenci" stal oblíbený film mladé generace, které Jarmusch přesně brnká na její nálady a myšlenky. Až se nabízí říci, že to není Jarmusch, kdo by zestárl a ztratil svou poetiku, kterou kdysi oceňovali jeho nynější kritici, ale naopak že to oni ztratili citlivost, která je kdysi vedla k adoraci ikony amerického nezávislého filmu. Jarmusch naopak zůstává stále stejný a promlouvá nejlépe ke stejnému publiku, kterým jsou romanticky rozervaní mladí lidé. Jak sám říká, žánry ho fascinují, protože představují rámečky, do kterých může každý autor namalovat vlastní obraz. Přesně tak přistupuje on sám k upírům a vytváří z nich nesmrtelné a tudíž staletími vybroušené mocniny svých dřívějších postav existenciálně rozervaných mrtvých mužů, nočních tvorů zoufale bažících po spřízněné duši a současně nesnášejících společnost, ale také historií a tradicí vytříbených amalgámů vyznavačů světové kultury. Jarmuschovi upíři jsou romantičtí cool intelektuálové a umělci povznesení nad přízemní potřeby a oddávající se krásnu, které je asociováno s tím, co obstálo vůči času a módě, a současně trpící vytrácením onoho krásna ze současného překotného světa. (28.07.2019)

schválně začnu nenáviděným facebookovým klišé: ten pocit... když sedíte skoro osamoceni v maloměstském kině, kde jste před deseti lety objevovali své první Jarmuschovy filmy, kde nyní sledujete jeho nejnovější snímek a rozpoznáváte v něm námět, o jakém jste sami už odnepaměti snili! pokračovat budu neméně nenáviděnou dojmologií: není to ten případ, kdy mě film zcela pohltí a přestanu věřit v existenci čehokoliv mimo plátno, ani ten případ, kdy mě prostoupí emoce a doprovázejí mé myšlenky ještě několik dní po projekci. bylo to tlumenější, méně intenzívní, ale nehledě na intenzitu, to podstatné bylo, že v každém okamžiku bez výjimky jsem měl potěchu ze sledování těch vjemů, kam v neposlední řadě spadá u Jarmusche obzvlášť důležitá hudba. že ten málo intenzívní pocit byl do té doby zcela nevídaný a surreálný zážitek, jako kdybych sledoval film natočený jedním z největších géniů kinematografie podle mého scénáře, nebo snad výsledek telepatického propojení mezi ním a mnou. a tak míra zaujetí s každým okamžikem narůstala nehledě na sotva znatelný rytmus obrazu téměř se ztrácející v typicky mátožném tempu vyprávění až přerostla v naprostou fascinaci. po odchodu z kinosálu fascinaci vystřídala má typická skepse. tohle přeci nemůže být náhoda. ten film přeci nemůže být skutečný. (30.04.2014)

Minimalistická dějová linka obalená perfektním citem pro atmosféru a skvělou hudbou. A pokud vás baví hudební vybavení a technika (GAS), tak podobně (jako například v BLOW UP) dostanete ještě extra bonus. (16.04.2014)

Na jednu stranu je to poměrně banální převyprávění všech upírských klišé, na druhou se musí nechat, že ona klišé, převyprávěná správně, jsou stále velmi působivá. Upírství už dávno přesáhlo hororový žánr směrem k existencionálnímu dramatu, takže ani v tomhle Jarmusch neobjevuje Ameriku, ale jeho minimalistické bloumání světem je přesto chytlavé. 3 a 1/2 (09.03.2014)

Když jsem se dozvěděla, že vampírskému trendu podlehl i Jarmusch, trochu jsem se toho bála a očekávala jsem spíše něco jako parodii (v Jarmuschově stylu ovšem, podobně jako tomu bylo v Ghost Dogovi), nicméně Adam i Eva jsou sice upíry, ale zcela zapadají do Jarmuschova pomalu plynulého, leč atmosférického a podmanivého světa. On je hudební skladatel (parádní můzička) a ona vášnivý knihomol. A protože jsou vskutku z jiné doby (výborně to dokresluje také jejich vzájemný vztah a úcta k tomu druhému ve vyloženě středověkém hábitu, divže si vzájemně nevykají), jsou v současném světě výstřední, nezapadají do něj a vůbec vůči němu pociťují zášť (zejména Adam je outsider každým coulem). Snaží se na sebe neupozorňovat a v současnosti, kdy zájem o lidské bytosti jaksi upadá, nejedná-li se o celebrity, se jim to daří - hlavně mít peníze a klidné místo. To se nachází v Detroitu, opuštěném městě, které jaksi symbolizuje současný stav společnosti (město duchů). Na tom film ale nestojí, nosnou linkou jednoduchého příběhu jsou zejména promluvy postav, nespokojených a odmítajících konzumní společnost - a protože toho prožili za svůj dlouhý život opravdu hodně, jsou v současnosti skeptičtí a obávají se brzkého konce (snaží se stravovat nekontaminovanou krví, což není v současnosti tak lehké). // Ano, je to taková agitka, ovšem s nezaměnitelným rukopisem a s perfektní hudbou. A perfektními dialogy - a protože se baví zejména o hudbě a literatuře, zase jsem se zamilovala a pobavila. // Vampíři-intelektuálové projíždějí městem a projevují lítost nad jeho stavem, a to za doprovodu skvělé hudby. Není nad čím váhat, byla to láska na první, podmanivý pohled. (16.08.2014)

Musím o tom ještě kontemplovat, ale zatím se přikláním ke zklamání. Mám dojem, že moje uvažování se pohybuje hlavně v random emo výkřicích, protože film samotný na mě působil spíš jako nářek teenagera než jako únava staleté duše. Plus mě vlastně docela rozesmutnil ten hipsterský estetismus, popravdě nechápu jeho spojení s krutým divadlem. Ačkoliv jsem několik vtípků ocenila (ale hromadně smějící se kino se mi hnusilo, jako by to k tomu nepatřilo), tak mi celkově dialogy přišly velmi poorly executed, nemůžu najít vhodnější české spojení. Než film začal, pomyslela jsem si, že bych chtěla být Tilda Swinton, protože ta by mohla dokázat zabíjet jen tím, že se na někoho dívá, ale potom mi během celého filmu její projev vlastně vadil, a ani druhý drahoušek nebyl drahoušek. A teď ta sebevztahovačná část, kdybych já spatřila milence tančit, pravděpodobně se otočím a odejdu. A kdyby byly dveře zamčené, tak skočím z okna - proč moje myšlenkové spirály míří vždy tímto směrem? (24.03.2014)

Hranice ovládání, která mnohé filmové fanoušky přivedla k hranicím zoufalství nebo k prahu zuřivosti, se mi líbila, ale částečně i díky tomu, že jsem se bavil nad Jarmuschovou manýrou a sebestředností. Už nějakou dobu jsem cítil, že jestli Jim nepřezbrojí, jednoho dne padne kosa na kámen a právě v případě Milenců se to dokonale naplnilo. Vydržel jsem 65 minut koncentrované nudy, abych zbytek filmu přejel rychloposuvem, a přiznám se, i těch velmi dlouhých 65 minut hořce lituji. Ten film je prostě pro mě příliš prázdný. Za mě jednoznačná umělecká prohra. Celkový dojem: 20 %. (07.11.2016)

Když se přesype všechen písek v přesýpacích hodinách, je čas a vůle je otočit..? Trudnomyslné a přitom překypující životem, genius loci i noci opuštěného Detroitu, někdy poněkud rozpačitě podané odkazy na uměleckou historii, parádní muzikantské vetešnictví a narkomanský rozměr zničující abstinence i raušových stavů. Hiddleston i Swinton v rolích značně hrozících sklouznutím do parodie či trapnosti perfektní a Tilda, o kterou by člověk za normálních okolností neopřel ani cizí kolo, působila místy až magicky. Svojský Jarmusch opět nezklamal a na pozadí plíživého zániku civilizace zombie vytvořil nekonvenční nokturno romanci, u které mu z kapsy tvídového saka zmokle kouká paní Meyerová s celou svou ságou o Ara Belle. Jsem však přesvědčen, že zrovna o tohle mu nešlo.. (31.08.2016)

Zdeprimovaný hudobník sa dáva znova dokopy so svojou starou láskou, no ich pohodlný život trochu naruší príchod jej divokej mladej sestry. Rozvláčna, zdanlivo nekonečná, emo-artová, nehororová upírska dráma, ktorá výborne plní funkciu uspávanky. Pomalý pseudo-dej, prispaté postavy stvárňované nesympatickými hereckými podivínmi, ktorí otupne prednášajú svoje dialógy / monológy a snažia sa divákovi predať túto profesionálne natočenú umeleckú nudu. Režiséra nepoznám a po tomto kúsku ma zaujímať už asi ani nebude, no zdá sa mi, že jeho fanúšikovia by vedeli, že ide o super cool film, aj keby natočil hovno pod lopúchom. (15.02.2014)

Only Lovers Left Alive přináší retro-moderní upírský příběh, který hraje na melancholickou strunu a částečně přepisuje dějiny vědy, i literatury:) Originální a osobitě zpracovaný snímek, který sice nepřináší žádný strhující zvrat, ani promyšlenou zápletku, ale svých trumfů má schovaných hned několik. Především herecké obsazení je dokonalé. Kde je Tilda Swinton, tam je záruka, že nenatrefíte na plochou, nudnou, či obyčejnou postavu. A Tom Hiddleston? S tím svým melancholickým výrazem, sebevražednými tendencemi, sbírkou dobových portrétů a kytar, černými vlasy a bledou tváří se z něj stává "one of the sexiest vampires" za poslední dobu. Jeho zmínka o Jacku Whiteovi potěšila. A nějaký "Shovel Face" Edward mu nesahá ani po kotníky. Ale srovnávat tuto artovou upířinu s (metrosexuální) limonádou pro teenagery nemá myslím stejně smysl. Závěr filmu je docela rychlý a nechává diváka, aby si jej vlastně interpretoval sám. Kdo ví, třeba na své další cestě "zombie rájem" Adam a Eva natrefí na Fangorii, kde jim nalijí do kalíšku, poctivou Synti krev:) (19.04.2015)

Je to dosť dobrá mierne hororovo ladená umelecká dráma od Jima Jarmuscha. Má pomerne dobrý príbeh o upírovi, ktorého jeho veľmi dlhý život už dosť unavuje, kvôli čomu mu chýba chuť do života, ale jeho žena, ktorých láska pretrváva už dlhé stáročia mu príde robiť spoločnosť, aby aspoň trochu znovu začal žiť. A tak si užívajú spoločné chvíle, ale vyskytnú sa aj nejaké komplikácie, za ktoré môže aj jej sestra. Spracovanie sa mi páči, síce o nejakej skutočnej zápletke sa tu moc hovoriť nedá, chýbajú tu výraznejšie dejové motívy a prakticky to celý čas plynie len tak, bez plnohodnotného úvodu alebo záveru, ale v tomto prípade s tým rozhodne nemám ani najmenší problém. Upírska tématika je tu podaná opäť o trochu inak, než obvykle, takže nechýba ani štipka tej originality, všetky postavy ma bavili a obzvlášť hlavné duo, pričom veľkým plusom je ten zaujímavý životný štýl hlavného hrdinu, či už po stránke jeho vzťahu k umeniu, ale hlavne k životu, ktorý na rozdiel od mnohých podobných filmov pôsobí reálne a dá sa mu plne porozumieť. Dobre zvládnuté sú aj ich dialógy, ktoré mi miestami prišli veľmi zaujímavé a aj celkom zábavné a hlavne sa to po celý čas nesie v perfektnej atmosfére, vďaka ktorej to má taký príjemný umelecký náboj. Inak o nejakú hororovú stránku tu nejde vlastne vôbec, tých pár maličkostí je úplne zanedbateľných. Herecké obsadenie je výborné, tu je skutočne každá postava ideálne obsadená a aj zahraná, či už hlavné duo Tom Hiddleston a Tilda Swinton, k tomu poteší Mia Wasikowska, ktorá ale mohla mať viac priestoru a nesklamú ani John Hurt a Anton Yelchin. Réžia a technická stránka sú výborné, Jim Jarmusch má svoj špecifický štýl, ktorý mi sedí, chválim vizuálnu stránku, obzvlášť v prvej polovici, kedy sa mi tie vizuálne nápady veľmi páčili, ale hlavne tá atmosféra je skutočne skvelá. A veľkým plusom je aj hudba, ktorá tu výborne sedí. A tak aj keď mi Prežijú len milenci nepríde tak nápaditý film, ako tie najznámejšie režisérove diela, nie som ani trochu sklamaný. Na plné hodnotenie to nie je, ale tie dve hodiny ma dosť bavili. 77% (24.02.2014)