Režie:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Jiří ŠlitrHrají:
Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Věra Křesadlová, Markéta Krotká, Ladislav Jakim, Petr Brožek, Karel Mareš, Bohumil Paleček, Vladimír Hrabánek, Jiří Planner (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tato povídka tvoří s další povídkou "Kdyby ty muziky nebyly" jeden samostatný film Konkurs. Podstatnou část filmu KONKURS složeného ze dvou filmových fejetonů tvoří právě samotný Konkurs, film složený z autentických dokumentárních záběrů z pěveckého konkursu i ze zákulisí divadla Semafor v Praze. Jednoduchou dějovou osnovou jsou příběhy dvou dívek, které se konkursu zúčastnily. Tato povídka byla natočena v autentických prostorách divadla Semafor na 16 mm film. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (110)
Část "Kdyby ty muziky nebyly" nastoluje otázku celého umění: - Buď děláme muziku z lásky anebo pro peníze. - Anebo voboje, že? Takže, "člověče, seber svá fidlátka a běž tam, kam tě táhne srdce", a když již jsi tam, tak nenadávej, že je málo peněz. ___ Část "Konkurs" nastoluje otázku, jak dalece může umělec zajít ve svém úmyslu ztvárnit své vize, aniž by přestal být umělcem a stal se podvodníkem nebo člověkem bez vkusu a svědomí. Fiktivní konkurs vyhlášený divadlem Semafor na objednávku Miloše Formana, kterého se zúčastnilo kolem 300 nic netušících zpěvaček natáčených při zpěvu skrytou kamerou, ukazuje, že umělci jsou stejně trapní ve své bezohlednosti k obyčejným lidem jako ty holky, které přitahovala sláva umění jako můry oheň. Jak vzpomíná zpěvačka Yvonne Přenosilová: "V roce 1963 byl vyhlášen konkurs zpěvaček do Semaforu, v podstatě sloužil jenom k tomu, že pan Miloš Forman skrytou kamerou natočil, jak se ztrapňuje na 300 dívek. Ovšem pan Karel Mareš, který seděl v tzv. porotě, mě asi po půl roce oslovil a pozval mě na skutečný konkurs do pořadu Ondráš podotýká. Ten jsem vyhrála a tak jsem se dostala i ke skupině Olympic. Byl to "podvod", protože nás Miloš Forman točil skrytou kamerou. My se tam ztrapňovaly a on z toho udělal film. Snad jedině Věra Křesadlová to tehdy věděla, protože už s ním měla bližší styky. Jinak to nevěděl nikdo, došlo nám to až za rok, kdy ten film běžel v biografu. Zpívala jsem španělskou píseň Malageňa, čímž jsem porotu probudila. Karel Mareš, který v ní seděl, mě pak pozval na opravdovej konkurz." (viz http://yvonne.webnode.cz/news/konkurs/). Mimochodem je zajímavé porovnat konkurs 60. let s dnešními soutěžemi à la Superstar. V podstatě se toho moc nezměnilo kromě snad stylu oblečení a způsobu zpěvu. Mně osobně výkony dívek ve filmu vůbec nepřipadaly trapné. ()
50% - Pěkný úsměvný film o amatérském zpívání se závěrečným konkurzem, proti němuž je SuperStar hadr! Problém této Formanovy prvotiny je však, že neobsahuje žádné konkrétní sdělení, a že stojí a padá s hudbou, která je v něm použita. Tu mám sice rád, ale svým obsahem tento krátký film neutáhne. Od toho by tu měly být jiné věci. …A nejsou. Konkurz je tak pro mě spíše zajímavost předznamenávající pozdější geniální „volbu královny krásy“… ()
Negativní komentáře k tomuto filmu jsou neseny současným pohledem a okamžitým diváckým pocitem. Abstrahují přitom od některých okolností zásadního významu. KONKURS je jedním z prvých, ne-li vůbec prvním autorským Formanovým filmem. Nová filmová vlna byla tehdy stále v plenkách - podobně jako většina jejích představitelů - a tápavě hledala sebe samu. SEMAFOR byl již plně vyprofilovanou "salonní" částí tehdejší regenerace divadel malých forem (navázala na prvo- a třetirepubliková východiska). Syrovost filmu, daná "úzkoprofilovostí" mj. i lepší filmové techniky, se dnes může jevit jako neumětelství - my bychom však po 45 letech měli vědět, že se jedná o formanovská "Lehr- und Wanderjahre", léta tovaryšská a učňovská. Po těchto nezbytných korekcích jsme spíše ochotni připustit, že se určitě nejedná o zralého Formana (bylo mu tehdy kolem 28 let), ale také ne o propad a nezajímavost. Taková ta pověstná šedesátá léta prostě byla. A rychle stoupala na výsluní: Každý třetí film, natočený v té době, získal mezinárodní filmové ocenění. Levicový prvorepublikový koncept tu získal to nejvyšší možné zhodnocení. Kde jsme v tomto srovnání - byť černobílé hodnocení jistě není na místě - dnes? ()
Tehdy prakticky amatérský film: Miloš Forman si koupil východoněmeckou kameru, ale neuměl s ní zacházet, takže se na scénu dostal Miroslav Ondříček. Díky přátelství se Suchým a Šlitrem pro něj Semafor vyhlásil falešný konkurs, který byl natáčen. Pouze Věra Křesadlová byla obsazená předem (a paradoxně v Semaforu strávila dalších 26 let). Díky dotočení pár scén s Markétou Krotkou tu najednou byly dvě větší postavy a něco jako příběh, aby se diváci nenudili. Miloš Forman mimoděk přišel s tím, na čem budou mnohem později postavené všelijaké Superstar. A tenhle reportážně-hraný středometrážní film má pořád svoje kouzlo. ()
Oproti filmovej dvojičke Kdyby ty muziky nebyly, je Konkurs asi najmä vďaka slávnej "Raději jsem neměla ten román" scéne o niečo zapamätateľnejší a ja mu nedám štvrtú hviezdu iba preto, že viem aké Formanove filmy po ňom nasledovali a že sa okrem jeho povestnej autenticity a lásky k ľuďom (a ich rozmanitosti), naučil rozprávať aj tie fantastické príbehy. 3,5* ()
Galerie (2)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (12)
- K filmu neexistoval žiadny postsynchrón a štáb pri natáčaní dokonca nemal ani klapku. A tak strihač Miroslav Hájek dostal horu neoznačeného filmového materiálu a kopec magnetofónovej pásky. Na materiáli pracoval aj v noci a dokonca v strižni aj spal, až kým sa mu podarilo obraz so zvukovou stopou zladiť. (Raccoon.city)
- Miloš Forman natáčal film na súkromnú kameru, ktorú si kúpil vo vtedajšom NDR za vtedy horibilnú sumu 14 tisíc korún. V Československu sa ale nedal do tejto kamery kúpiť film, a tak mu jeden priateľ z televízie daroval niekoľko cievok materiálu. (Raccoon.city)
- Věra Křesadlová zaujala Jiřího Suchého s Jiřím Šlitrem natolik, že ji skutečně do souboru přijali a nakonec v něm zůstala dvacet šest let. (JoranProvenzano)
Reklama