Čtyři mouchy na šedém sametu

Občas nuda, trošku mi vadil výkon Brandona, protože byl jedinou osobou, o kterou jsem nebyla schopna se ani náhodou bát. A to je poněkud na pováženou, když se kolem hlavního hrdiny dějí prapodivné věci, hynou jeho známí, ale já mu prostě ani vteřinu nevěřím, že by mohl mít strach. Snad kdyby v hlavní roli byl nějaký alespoň průměrný herec, byla by situace jiná. Ale naštěstí kolem Brandona bylo spousta dobrých herců, kteří pozdvihli toto místy značně nelogické dílko na průměrný film. Trapně vyzněla postava pošťáka, ale Mariellův homosexuální detektiv byl skvělý, včetně drobné inspirace v poručíkovi Columbovi a jeho vozidle. (20.02.2012)

Pán Dario Argento je nepostrádateľným, stabilným členom v rebríčku mojich obľúbených režisérov. Patrím medzi ortodoxných obdivovateľov jeho tvorby. Je to génius. Umelec. Má môj plný rešpekt. Svoj oficiálny filmový debut "Vták s krištálovým perím: Prízrak teroru" natočil v roku 1970. V nasledujúcom roku zrežíroval dva tituly: "Devítiocasá kočka" a "Štyri muchy na šedom zamate". "Quattro mosche di velluto grigio" je príbeh bubeníka rockovej kapely, ktorého prenasleduje a vydiera nebezpečný psychopat. Už na začiatku svojej kariéry maestro Argento jasne naznačil akým smerom sa bude uberať jeho filmová tvorba. Fenomenale giallo e brutale orrore! **** (11.04.2016)

Mám sice raději trilogii o Matkách či krvavější Tenebre, Phenomenu nebo Děs v opeře, ale první Argentovy filmy mají neodolatelné kouzlo. Byť se dvoukřídlý hmyz objeví ve filmu několikrát, až při klíčové scéně divák pochopí, proč název filmu obsahuje čtyři mouchy. Jsem asi hodně špatný detektiv, ale mně se vraha odhalit nedařilo až do doby, kdy už bylo pro hlavní postavu pozdě. Argento šetří gore efekty, o to více klade důraz na atmosféru a kameru. Ta se zaměřuje jak na detail - oči, kočka, větve, jejichž rozhýbání větrem věstí příchod hrozivých událostí (jak později Argento několikrát zopakoval), tak, jak je pro režiséra prvních filmů typické, rozbíjí klasickou kompizici obrazu (což bylo dotaženo v Temně červené) - padají pravidla zlatého řezu a výsledné zobrazení vzbuzuje podivný neklid. Některé scény mají neuvěřitelné napětí, na příklad služebná čekající v parku na vraha, jehož se rozhodla vydírat. Připomene scénu z ptáků, kdy hlavní hrdinka čeká na lavičce před školou, kouří cigaretu a za jejími zády se postupně usazují ptáci. Zde najednou zmizí lidé, ochladí se, zvedne se vítr, přichází večer, zamčená brána a kroky smrti. Jedinou výhradu mám k hudbě jinak výborného E.Morriconeho. Nebyla špatná, ale občas příliš připomněla mistrovy fláky pro westerny. Goblin by mně tu sedl lépe... (24.03.2012)

Nikdy som si nepomyslel, že ma nejaký snímok od majstra Argenta ( a hlavne jeho tvorba zo 70. rokov ) bude nudiť. Akoby sa režisér bál ukázať toho viac a atmosféru viac prihustiť. Nezvyklá dávka humoru ( poštár, návšteva výstavy truhiel! ) snímok odľahčuje, ale nepomáha. No čo, aj majster tesár sa raz utne. (03.02.2013)

Velmi chutné giallo mistra Argenta s patřičně zamotanou zápletkou točící se kolem vraha vyděrače, jehož motivace a totožnost mi zůstala utajena až do samotného závěru. Mimo stylově provedené vraždy potěší i výkon westernově nabručeného Buda Spencera, vynikající černohumorná vložka s výstavou nejnovějších modelů rakví a erotikou nasáklá Francine Racette. Na giallo se nedá koukat s vysokými nároky na logickou strukturu vyprávění a mnohdy musíte odpustit i poněkud horší herecké výkony, ovšem zde jsem výraznější mouchy v tomto ohledu nezaznamenal, ty čtyři ( a dějové významné) z názvu se nepočítají. A na závěr jedna zajímavost, scéna s vylidněným parkem a následným útokem ve stínech skrytého vraha se objevila v témže roce i v Martinově Lo Strano vizio della Signora Wardh, asi jen náhoda, kdo ví. (14.11.2014)