poster

Bellflower (festivalový název)

  • USA

    Bellflower

  • Austrálie

    Bellflower

Drama / Romantický / Akční / Thriller

USA, 2011, 106 min

Režie:

Evan Glodell

Scénář:

Evan Glodell

Kamera:

Joel Hodge
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • blitzer
    **

    Nepřečetl jsem si popis, takže jsem podle posteru čekal něco úplně jinýho. Celej film sledujeme dva zevláky, co si hrajou na Šílenýho Maxe, furt chlastaj a melou kraviny ("Dokážeš si představit... Jezdili bysme na místa a parkovali tak, aby to vypadalo cool, poflakovali se s cigárem, opírali se o auto a vypadali cool... a nechali lidi na nás civět. Mohli bysme se zfetovat... uprostřed divočiny... jet 150 mil v hodině nazí po dálnici... vyklánět se z oken a střílet z brokovnice po značkách... a zasranejch památkách.... a zajících."). Navíc film plyne tak nějak bez scénáře do nicotnýho konce. Dávám 2* za občas hutnou atmosféru s dobrým hudebním doprovodem.(31.12.2011)

  • DannyBoy80
    ***

    No nevím jako stylistické cvičeníčko vynikající, ale scénář mi přišel lehce o ničem. Tak trochu ohraný příběh zobrazený trošku jinak, přes skupinu divných lidí. A tito lidé nechodí do práce, ani jeden, nechodí do školy, pouze se věnují svému hobby. Oni dokonce ani neřeší ani peníze. No prostě nic extra, taková více ujetá romantika.(7.10.2015)

  • Copacabana
    ****

    Vynikajúca réžia, vizuálna pastva pre oči, no bohužiaľ zo stránky dejovej a obsahovej to nie je veľmi zaujímavé a ako ďalší mínus pre mňa pôsobí aj veľmi dlhá stopáž. Ale to fáro "medusa" sa mi celkom pozdávalo, alebo aj tá nádržka pre whisky bola docela cool, no nemôžem to označiť viac ako tromi hviezdičkami, tj. priemer.(20.4.2012)

  • Gimp
    *****

    Jen tohle: když na začátku Woodrow balí Milly, bylo mi trochu trapně jak přitepleně mluvil a až ňufal ale zároveň jsem si nemohl nevybavit jak úplně stejně cukruje jeden můj kamarád na svou (americkou) grrrlfriend - jako vejce vejci. Nechtěl bych se slyšet jak se vyjadřuju zamilovaně já, fuj. A to, jak se z týhle rádoby drsný romance přepínáme do (byť patrně fantazijního) módu (sebe)destrukce Hořkýho měsíce - to jsem si málem pustil do kalhot. Kolegyně správně napsala, že tohle je film o neustálý transgresi. Ale vtip je pochopitelně v tom, že klíčovou osobou tohohle neustálýho posouvání hranic je Milly, která je mnohem chlapštější než hlavní hrdina Woodrow - to ona sežere víc švábů, to ona šuká když se jí zachce a to ona je nástrojem pomsty tak chladnokrevný, že se chudák Woodrow nestačí divit. Ona je vyzyvatelem (žena - žena obecně je vyzyvatelem muže v současný společnosti a stojí za ní strašák rovnoprávnosti, ženský hnutí a legislativa tuhle rovnoprávnost nárokující) a on neustále akorát prohrává nebo se snaží seč mu síly stačí, aby si s ním žena totálně nevytřela prdel. A tak utíká do vlastní fantazie. Do fantazie, kde fyzická síla a chlapství zase něco znamená, kde chlap vládne. Pořád si myslíte, že je to náhoda, že tohle hračičkovství, komiksy se superhrdinama, počítačový hry a koneckonců i filmy jsou doménou chlapů?(29.8.2011)

  • Traffic
    *****

    Bejt chlapem v postmoderní době není jednoduchý. Všechno se najednou relativizuje, a to včetně tradiční patriarchální společnosti, jejíž hardcore zbytky můžeme najít snad jen v těch nejzaostalejších oblastech západního světa. Nepomáhá tomu ani, že je většina vyspělých ekonomik jednoznačně orientovaná na služby a výroba se přesouvá na ultralevnou pracovní sílu v asijských továrnách. Mizí tak tradiční řemesla, manuální práce, která mužům po staletí pomáhala definovat se fyzicky i psychicky. Navíc dnes nikdo ani nemusí na vojnu. Výkvětem pánské části populace jsou metrosexuální manažeři nadnárodních korporací a starost o tělo se obecně přesunuje do estetické polohy ("chci dobře vypadat", ne "chci mít sílu"). Maskulinita dnes často znamená buď arogantní machovskou přetvářku, nebo se místo ní objevuje hipsterácká zženštilost, pasivní agrese geeků a nerdů neschopných se s kýmkoli přímo konfrontovat, případně pohodlnost maminčiných mazánků žijících i po třicítce u rodičů, "protože se to vyplatí." Má dnešní generace vůbec nějaké přirozené vzory, nebo se vše přesouvá do světa fikce? Budeme-li sledovat vývoj pouze v rámci kinematografie, uvidíme poměrně znatelný posun v tom, co to znamená být hrdinou. Jistě by podrobná studie zabrala mnohem víc místa, než je zde povoleno v komentáři, ale stačí se podívat třeba do 40. a 50. let, kdy v Hollywoodu dominovali přirození alfa samci jako Cary Grant nebo James Stewart. Také Conneryho James Bond se značně liší od toho nového Craigova, jehož postava podléhá objektivizování, tedy něčemu, co bylo vždy vyhrazeno spíše bond girl - dochází k průniku genderových rolí, k nejistotě. (To je možná důvod, proč někteří označovali nového Bonda za zženštilého - nejde tady o nějakou změnu charakteru, ale o změnu způsobu nazírání.) Dnes se dokonce zpochybňují i superhrdinové a ještě se tahle vlna "psychologického realismu", kterou představuje např. Nolan se svými Batmany, oslavuje. Tady se jednak odráží určité společenské tendence, ale zároveň se nadbíhá dnešnímu majoritnímu publiku - nerdům, kteří o sobě pochybují dennodenně, a lépe se proto s takovými hrdiny dokáží identifikovat. Případně se rovnou tematizuje i fyzická ochablost, jako např. v Captain America, a tyhle "power fantasies" jsou pak kompletní. Letos se objevily hned tři výjimečné filmy, které se touto mužskou krizí a únikem do světa filmů nebo videoher (=pohádek) každý po svém zabývaly. Sucker Punch byl velkým diváckým podvodem, který své (převážně nevědomě) misogynní publikum konfrontoval s vlastními návyky a stereotypy, Drive zobrazoval deziluzi "skutečného hrdiny", neschopného žít normální život, a nakonec Bellflower - intimní a drsná osobní zpověď. Film se chlubí svými záměrnými kazy a vystavuje na odiv svoji ušmudlanou, do-it-yourself estetiku, ale tahle rádoby cool (ale uvědomělá!) namachrovanost zcela smysluplně prochází všemi vrstvami Bellfloweru a největšího účinku dosahuje v uhrančivých halucinačních sekvencích. Ono zhlédnutí se ve filmových hrdinech je tady totiž o to tragičtější, protože do značné míry zůstává pouze imaginární. Jeden z filmů roku.(13.11.2011)

  • - Podomácku vyrobeným plamenometem s dostřelem 6 stop se režisér Evan Glodell mohl pochlubit už ve svých 12 letech. Zařízení mělo sklony k častým selháním a teplotním výkyvům. (Conspi)

  • - Natáčení probíhalo tzv. "guerilla" stylem. Štáb totiž neměl oficiálně povolené natáčení v městské zástavbě, kde se film částečně odehrává. (Itar)

  • - V seriálovém souboji v pojídání cvrčků, v němž se setkává Woodrow (Evan Glodell) s Milly (Jessie Wiseman), se oběma aktérům podařilo ve skutečnosti pozřít několik živých exemplářů. (Conspi)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace