Středoškolačky Ari a Oona jsou odlišné typy a přesto jsou si podobné. Ari s blonďatými copy pochází z navenek spokojené trendy rodiny jako vystřižené z katalogu na panenky Barbie. Tmavovlasá Oona vyrůstající v uměleckém prostředí se zasekla v temném berlínském undergroundu osmdesátých let. Mezi cukrově růžovou panenkou a černě oděnou rockerkou však vzniká pevné pouto. Společné pro obě dívky, řídící se svými pudy a instinkty je schopnost ničit se. Ari nezávazným sexem, Oona morbidními kresbami. Nové přátelství je vyvede z prostředí nefungujících rodin a pomáhá jim zvládnout pokrytectví okolí. Až do okamžiku, kdy dojde k události, která všechno změní.(oficiální text distributora)
Ari a Oona. Dvě patnáctileté dívky, dvě dysfunkční rodiny. Naprosto odlišné, a přesto v něčem podobné. Nikdo neposlouchá, nikdo neslyší. Ari si kompenzuje pocit nepochopení sexem s neznámým mužem, Oona vyjadřuje bolest ze sebevraždy milovaného otce sebepoškozováním a morbidními kresbami. Protiklady se přitahují. Ari je blondýnka barevná jako kanárek, Oona miluje černou jako noc. Nepravděpodobné přátelství jim pomáhá přežít pokrytectví jejich rodin, Ari konečně získává jakousi sebeúctu a Oona se naučí ventilovat svou bolest. Pak ale dojde k události, která ohrozí jejich přátelství v samých základech... Šíře tvůrčích zájmů debutující režisérky je patrná ve směsi použitých prostředků, obohacujících vyprávění o animované vsuvky, amatérský filmový záznam či hudební klipy, i ve výtvarné stylizaci, která přímo odkazuje k její komiksové minulosti.(MFF Karlovy Vary)
Ari a Oona jsou velmi odlišné, a přesto jsou si podobné. Ari s blonďatými copy pochází z rodiny jako vystřižené z katalogu na panenky Barbie. Tmavovlasá Oona zase vyrůstá v uměleckém prostředí berlínského undergroundu. Obě se řídí svými pudy a instinkty a ničí se. Ari nezávazným sexem, Oona morbidními kresbami. Jejich přátelství jim pomáhá uniknout prostředí nefungujících rodin a pokryteckého okolí, ovšem jen do okamžiku, kdy se všechno změní.(Dny evropského filmu)
Řekla bych, že Lollipop Monster má na to, aby se stalo dalším kultem pro dospívající, kteří se v současnosti potýkají s podobnými problémy, jaké řeší tento film. A vůbec bych se za to nestyděla, protože Lollipop Monster dalece předčí mnohé z ostatních filmů, které se o něco takového pokoušejí. Líbilo se mi.(27.6.2013)
Když opominu kreslené havran-vsuvky, které na mě působily stylem "naanimovali jsme to, tak to tam prostě někam narvem", vyklubala se z Lollipop Monster opravdu barevná zrůdička. Na začátku se tvářila jako jednoduché klišovité schéma typu "ona je barevná slečna, ona je černá slečna, protiklady se přitahují a lidi se ovlivňují", potom se posunula k trochu unavenějšímu prostředku, který mapoval přerod slečny blond v ďábelskou mrchu, až nakonec došla k naprosto nepředvídatelnému a schizoidnímu závěru. Černý humor, skvěle prokreslené vnímání teenage slečen, boření předvídatelného a až k absurditě vypointovaný závěr v kombinaci s dobrým hudebním podkresem a využitím stylových prostředků (od přechodu z malby v záběr, až po přetvoření baru v podium). Po dlouhé době teenage film, který mě dokázal ukázkově rozsekat, ačkoliv v polovině ztrácel dech.(6.7.2011)
46. MFFKV - čekal jsem leccos, ale tohle opravdu ne. A skvěle jsem se bavil. Má to šmrnc, neni to zoufale povrchní, a konec je tak nádherně absurdní, že jsem jenom koukal. Poprvé se mně ve Varech stalo, že lidi netleskali jenom na konci, ale i mezi scénami jak v divadle. Nejkrásnější byly čtyři stařenky sedící na sedadlech za mnou, které se ze záčatku styděly a ke konci měly záchvaty smíchu.(10.7.2011)
Tak toto je určitě film, který potřebuji vidět ještě jednou. A to je u mě známkou toho, že mě vážně zaujal! Jaký byl? Barevný i černobílý, dramatický i úsměvný, ujetý, protikladný, zajímavý, nekomerční, revoluční, svobodomyslný, provokativní, zvrácený, "přesčáru", nekonvenční, absurdní i mrazivě realistický; strašně zajímavá kamera, střih, triky a skvělá hudba. Když si uvědomím, že to je Zisky Riemann prvotina, tak smekám. :-) Moc pěkný komentář - Vodnářka(8.1.2015)
Zvláštně úchylné v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Úžasná vizuální i hudební stránka, která je nesmírně originální, zároveň ale příběh nerozbíjí. Jeden z mála filmů o náctiletých, kde hlavní hrdinové nejsou jen propracované karikaturky nebo modelové z titulní strany, ale jejich chování je velmi uvěřitelné. Poslední milostnou avantýru mladé Ari bych si dokázala odpustit, závěr byl ale tak vtipně a neotřele geniální, že už jen kvůli němu mi Lollipop Monster zůstane v hlavě pěkně dlouho. [MFF Karlovy Vary 2011](6.7.2011)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
Maemi
Řekla bych, že Lollipop Monster má na to, aby se stalo dalším kultem pro dospívající, kteří se v současnosti potýkají s podobnými problémy, jaké řeší tento film. A vůbec bych se za to nestyděla, protože Lollipop Monster dalece předčí mnohé z ostatních filmů, které se o něco takového pokoušejí. Líbilo se mi.(27.6.2013)
Caym
Když opominu kreslené havran-vsuvky, které na mě působily stylem "naanimovali jsme to, tak to tam prostě někam narvem", vyklubala se z Lollipop Monster opravdu barevná zrůdička. Na začátku se tvářila jako jednoduché klišovité schéma typu "ona je barevná slečna, ona je černá slečna, protiklady se přitahují a lidi se ovlivňují", potom se posunula k trochu unavenějšímu prostředku, který mapoval přerod slečny blond v ďábelskou mrchu, až nakonec došla k naprosto nepředvídatelnému a schizoidnímu závěru. Černý humor, skvěle prokreslené vnímání teenage slečen, boření předvídatelného a až k absurditě vypointovaný závěr v kombinaci s dobrým hudebním podkresem a využitím stylových prostředků (od přechodu z malby v záběr, až po přetvoření baru v podium). Po dlouhé době teenage film, který mě dokázal ukázkově rozsekat, ačkoliv v polovině ztrácel dech.(6.7.2011)
Checht
46. MFFKV - čekal jsem leccos, ale tohle opravdu ne. A skvěle jsem se bavil. Má to šmrnc, neni to zoufale povrchní, a konec je tak nádherně absurdní, že jsem jenom koukal. Poprvé se mně ve Varech stalo, že lidi netleskali jenom na konci, ale i mezi scénami jak v divadle. Nejkrásnější byly čtyři stařenky sedící na sedadlech za mnou, které se ze záčatku styděly a ke konci měly záchvaty smíchu.(10.7.2011)
Lukrecie
Tak toto je určitě film, který potřebuji vidět ještě jednou. A to je u mě známkou toho, že mě vážně zaujal! Jaký byl? Barevný i černobílý, dramatický i úsměvný, ujetý, protikladný, zajímavý, nekomerční, revoluční, svobodomyslný, provokativní, zvrácený, "přesčáru", nekonvenční, absurdní i mrazivě realistický; strašně zajímavá kamera, střih, triky a skvělá hudba. Když si uvědomím, že to je Zisky Riemann prvotina, tak smekám. :-) Moc pěkný komentář - Vodnářka(8.1.2015)
StarsFan
Zvláštně úchylné v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Úžasná vizuální i hudební stránka, která je nesmírně originální, zároveň ale příběh nerozbíjí. Jeden z mála filmů o náctiletých, kde hlavní hrdinové nejsou jen propracované karikaturky nebo modelové z titulní strany, ale jejich chování je velmi uvěřitelné. Poslední milostnou avantýru mladé Ari bych si dokázala odpustit, závěr byl ale tak vtipně a neotřele geniální, že už jen kvůli němu mi Lollipop Monster zůstane v hlavě pěkně dlouho. [MFF Karlovy Vary 2011](6.7.2011)