Prázdniny u moře

Pascal Rabaté se rozhodl pro opravdu tvrdý oříšek, když chtěl natočit film, kde se mimo pár vět vůbec nepromluví a vše bude vyjádřeno situací a posunky. Naštěstí do tohoto úkolu vložil všechno co tam má být. Prolínající se příběhy jednotlivých rodin je plynulé, krásné a často i neotřepale vtipné. Víděno na MFFKV 80% (14.07.2011)

Můžese film točit kolem sexu a přitom nebýt přehnaně vulgární? Může existovat vtipná komedie bez jakýchokoliv dialogů? Může film, ve kterém se prakticky vůbec nemluví, nenudit? Odpověď na všechny dříve zmíněné otázky zní: Ano. Prázdiny u moře jsou sice jen sběrem scének a skečí, originalita se však tvůrcům upřít nedá. Ačkoliv mi ne všechny scény přišly vtipné, pořád jsem se u Prázdnin u moře pobavila více než u většiny komedií běžících normálně v kinech, což není zrovna nejhorší. A publikum bylo zjevně spokojené taky; Velký sál v Thermalu tleskal v průběhu filmu dvakrát, což je bilance, kterou jsem nezažila od minulého roku, kdy se promítala Cover Girl s Genem Kellym. Důkaz toho, že v hlavní soutěži festivalu ani komedie nezapadne. [MFF Karlovy Vary 2011] (02.07.2011)

Pascal nezapře, že je auto komixů. V ničem. Gagy střídají švihle obyčejné příběhy postaviček, nebo spíš karikatur některých francouzských typů. Nejfrancouzštěji francouzské městečko na břehu oceánu, poněkud zapomenuté jako turistická destinace a pár jeho návštěvníků (pravděpodobně také trochu zapomenutých) dokáže zvednout náladu až tak moc, že mi pravděpodobně všechny další festivalové filmy budou připadat jako těžká depka. Ale stejně je to fajn zážitek, zvlášť když letos nikam k moři nejedu... (02.07.2011)

Příjemně oddychový film v retro stylu. Neřeší nic světoborného, nežene se divokým tempem, ale ani na chvíli nenudí. Nejdřív jsem chtěla napsat, že je plný kuriózních postav a jen pár jich je normálních, ale pak mi došlo, že normální jsou všechny. Kuriózní jsou situace, kterým jsou vystaveny. Některé dost drsné, na hranici černého humoru. A hrdinové filmu ty ústrky, nehody a krize řeší, jak umí. Nevzdávají se, nečekají na pomoc, nestěžují si, snaží se poradit si sami. A když to nejde změnit, přijímají to. Není to vysloveně řachanda celou dobu, jsou tam i jímavé a smutné chvíle a o to je film zajímavější a cennější. Ta snaha se nevzdávat a jít dál a současně přijmout, že jsou věci, které se dějí a které nezměníme, ta z tohoto zdánlivě prvoplánově komediálního filmu činí hlubší, lidský. Ale jinak ano, je to groteska a například scény, jak si starší manželský pár užívá pobyt u moře ve vymazlené chatičce o ploše 4 m2, aby se k nim v bouři nacpala ještě pětičlenná rodina, to mi ulpí v paměti asi nadlouho. (23.12.2023)

Pokud jste milovníci němých filmů a máte absťák, zkuste to. Pokud máte rádi grotesku (a především Tatiho), zajděte. A pokud máte rádi věčné narážky na sex v různých podobách, taky vás snímek neurazí. Komedie pojatá především jako pocta grotesce (škytavka jak vystřižená ze Světel velkoměsta). Jacques Tati a občas i Keatonův ztuhlý výraz tváře. To vše Pascal Rabaté oprášil, dobarvil a doladil a předhodil divákům. Bohužel začínám mít dojem, že v dnešní době se komedie až moc točí kolem nudistických pláží, lesbických vztahů a domin s bičíky. Nepřijde mi to vtipné natolik, abych se dávila smíchy. Pousměju se, oukej. I přesto, že některé příběhy byly slabší (rodinka se stanem, párek punkerek), některé scény mě dostaly do kolen. Bohužel jdou vypočítat na prstech jedné ruky. Ale golf a králíka, golf a restauraci a záběr z karavanu po bouři bych si dala klidně znovu. A opakovaně. (03.07.2011)