Místnost sebevrahů

Anti-emo pamflet přetažený do tradicionalistického (polského) hávu vyhrocené moralitky o špatných rodičích a ještě horším synovi, která vlastně říká, že homosexualita je psychická porucha dostavující se v pubertě a lze jí léčit dobrým rodinným zázemím, Naopak když idylka u domácího krbu chybí, vede to k sebevražedným sklonům. Exploatačně pojaté postavy (rodiče jsou charakterizováni zálety, rochněním se v penězích, snobskostí a zaměstnáním nelegální pracovní síly), nerealisticky schematické chování (závěr s holkou s růžovými vlasy) a fantaskně přepjatá imaginace internetových diskusních fór jako něco na pomezí Second Life a Final Fantasy jsou jen některé z řady prvoplánově efektních prostředků, které se zde používají ve službě apelativní funkce. "Místnost sebevrahů" ve výsledku nejvíce zaujme tím, že podvratně využívá prostředky a estetiku emo subkultury pro vyprávění, které emo démonizuje jako zpovykané, sexuálně nejisté spratky. (27.06.2011)

Jakub Gierszal je pro mě prostě borec světového formátu. Zničehonic se v polské kinematografii vyloupl a teď, kde se objeví, tam září. Vrcholem jeho hereckých aktivit je pak role nemocného Dominika v tomto filmu. Jeho role je geniálně vykonstruovanou psychologickou zpovědí všech těch, kteří žijí v rodině z vyšší společnost (ale nemusí nutně být podmínkou), kde na děti nemají čas, a tak utíkají do počítačového světa. Hrají onlajnovky, žijí více v počítačovém světě. Prostě utíkají od reality tam, kde jim je dobře. Kolik takových jsem ve svém okolí v období puberty měl. Nedokázal bych to spočítat ani na prstech dvou rukou. Přitom pokud je někdo labilní, respektive není natolik silný, aby dokázal potlačit depresi, tak ten pád je pak hodně rychlý. Dominik tu ze začátku působí jako absolutně rozmazlený fracek, který neví, co se životem. Ve druhé polovině filmu se ale před obrazovkou naprosto dokonale proměňuje v nemocného kluka, kterému nikdo neví, jak by pomohl. Škoda, že film je natočen lehce nepřístupnou formou divákovi. Není to úplně klasicky odvyprávěné drama. Navíc hodně dobré jsou momenty, kdy je Dominik u počítače, ale zase jsou v kontrastu se scénami z počítačové hry, které spíš rušily. Ale jsou nezbytné. Jako celek nicméně musím říct, že se opět jedná o skvělé polské drama, navíc věcné a s myšlenkovým přesahem, aktuálním především v dnešní době. (16.10.2019)

Těch prvních několik desítek minut má Komasa výtečně pod svou kontrolou. Nepřichází s novými tématy, ani přístupem, ale daří se mu jen pomocí náznaků vykreslovat duševní zmatek odehrávající se v mysli mladého Dominika. Postupně začíná být zcela jasné, jak tahle krátká část vyústí a čekání na daný okamžik je z diváckého hlediska až tělesně nepříjemné. Zde je nutno uznat, že Komasa nikoho nešetří, a k dějovému zlomu si vybírá značně nepříjemnou událost. Následující děj se překvapivě nevěnuje šikaně, ani jejím následkům, ale pomalému se vyrovnávání s následky a zejména strachem z toho „jak mě teď budou vnímat ostatní“. Až sem je i díky přesvědčivému Gierszałovi vše uvěřitelné a divácky vděčné. V událostech budoucích není ale příliš zřejmé, komu se Komasa snaží zasadit smrtící ránu a už vůbec ne, proč k tomu využívá tak vyhrocené a z reality vytržené výrazové prostředky. Zbytečně tím přechází od citlivosti k vyprázdněnosti a znemožňuje divákovi s kýmkoliv soucítit, ba dokonce se do vyprávění ponořit. (04.03.2015)

Poctivá teenagerská emo depka, tentokráte v polském balení. Jakub Gierszal v hlavní roli Dominika předvádí výkon "par excellence", hodný všech cen, jaké lze jen na fesťácích získat. Bolestně krutý scénář a spousta silných a mrazivých scén. Do toho se ještě přidává úžasná hudební stránka, v čele s písní "Nothing To Lose" od skupiny Billy Talent. Sala samobójców mimo jiné ukazuje tu tenkou hranici, kdy se z "nevinné" mládežnické zábavy pod vlivem alkoholu může stát krutý žert, který bude mít devastující účinky na jednotlivce. Jak málo stačí, aby se z jednoho pobavení, ještě spolu s neočekávaným průběhem následujících událostí, stalo peklo, které dovede hlavního hrdinu na okraj. "Uzavřený svět. Otevřené rány.", "Mými kamarádkami jsou žiletky.", "Máš trpět, jak jsi ještě nikdy netrpěla. Máš křičet bolestí.", "Bolest už mě neuspokojuje. Už neočišťuje. Už jsem si na bolest navykla. Překročila jsem hranice. Musíme jít dále, to je rozhodující chvíle..." (14.02.2014)

Trochu jsem se obávala, že půjde o zfilmování zkreslené představy většiny lidí, tedy, že se emo nutně musí týkat homosexuality, depresí, sebevraždy.. V podstatě to tak bylo, i když o to emo vlastně nakonec vůbec nešlo (kdo viděl, ví..).Téma je pro mě přitažlivé, protože posměch kvůli tomu, že je někdo "jiný" mi je dobře znám.... Ale tady mi to u hlavního hrdiny připadalo takové nepřirozené,umělé... Na druhou stranu nevyzrálým jedincům, kteří se zrovna hledají, jde udělat bordel v hlavě hodně jednoduše (tady v tom případě jde o růžovovlasou holku, co chce umřít a zároveň stáhnout všechny s sebou, alespoň to tak nechtěně vyznělo..). Rodiče, kteří nechápou a jde jim v podstatě jen o vlastní klid tu byli vyobrazeni dobře. Ale animovaná část tomu nesmírně škodí, navzdory ostatnímu zajímavému zbytku, mě tohle prostě nesmírně nudilo a připadalo přitažené za vlasy. Škoda toho virtuálního světa, protože jinak bych byla schopná hodnotit výš, ani písnička od Billy Talentů to nezachrání :-)Jinak mám jakýsi dojem, že uživatel/ka JFL asi viděla jiný film, protože tady nikdo nikomu skutečnost, že je homosexualita psychická porucha, nevnucoval.. (25.02.2013)