poster

Konečná uprostřed cesty

  • Německo

    Halt auf freier Strecke

  • Francie

    Pour lui

  • angličtina

    Stopped on Track

  • Slovensko

    Konečná uprostred cesty

Drama

Německo / Francie, 2011, 110 min

  • Enšpígl
    *****

    Už když jsem si přečel téma filmu a že za tím stojí Germání jsem si říkal, že mě čeká "pěknej" masakr a taky že jo. Už od první scény mě přešel veškerý humor a na konci jsem měl balvan v krku i na srdci. Nekompromisní zážitek umocňovala dokumentaristická kamera, takže si to vytrpíš s nimi od A do Z. Vůbec si neumím představit co za bolest musí zažívat lidi které potká tahle nemoc a ty kteří je milují. Hrozný, fakt.(6.5.2016)

  • FlyBoy
    *****

    [MFF 2011, Karlovy Vary] Presne ten druh prežitku pri ktorom sa zatajuje dych a prehltá "hruška" v hrdle. Náročný, golgotský, trúchlivý. Osud spečaťený behom pár minútového (z 95%) monológu špecializovaného doktora už v úvode odtajuje to najkritickejšie a zvyšná minútáž dáva maximálny priestor na zblíženie/súcitenie s tamojšou rodinou-s ťažko chorým otcom (značne dôveryhodné vžitie sa Milana Peschela). Skrz-naskrz realistické (až hmatateľné) zobrazenie stavu bytostného dna v ktorom súperí rezignácia živená utrpením proti výdrži zabíjanej lútosťou. Bôľny plač sa miesi s poľahčujúcim úsmeškom, úkrutný boj, nádej nevysvitá, oheň zhasína, blíži sa koniec…a za oblokom sneží-Vianoce…Kruté pripomenutie, že radovať sa z každého prežitého dňa má zmysel, že nami "neriešiteľné" ťažkosti sú v porovnaní s takýmito tragédiami prachsprostým simulovaním a že cena zdravia je tá najvyššia. Ďalej nemám slov, vlastne mám: "Konečná uprostred cesty" je doslova konečná…(2.7.2011)

  • Vodnářka
    ****

    Tvrdě realistický snímek o postupném vyrovnávání se čtyřicátníka Franka a hlavně jeho okolí s jeho právě objeveným nádorem na mozku. Dokumentárně laděná kamera i dialogy sledují okamžik po okamžiku zhoršování Frankovy choroby, změny jeho psychiky i narůstání bolestí a zhoršování fyzických schopností. Obrovskou oporu má v rodině, před níž stojí neskutečně obtížná zkouška - pomoci manželovi a otci při pomalém bolestivém umírání. Zároveň se všichni musí naučit přijmout smrt jako součást života, která potká někoho dříve, někoho později a smířit se se všemi pocity okolo ní. U Frankova lůžka se v jeho posledních dnech střídá velké množství lidí, kteří určitým způsobem do té doby tvořili jeho svět, divák tak pomocí útržků hovorů a emocí provázejících setkání odhaluje kousek po kousku více o jeho životě. Ze syrově vyprávěného pojetí tématu běhá mráz po zádech, zároveň se však divák učí společně s hrdiny vidět smrt něco těžkého, ale přirozeného, co čeká všechny. V dnešní době, kdy je téma smrti většinou vytlačováno z našich myslí, rozhovorů, filmů a společnosti celkově, je tohle realistické drama moc příjemným překvapením.(9.7.2011)

  • Marigold
    *****

    Zdrcující film o smrti a umírání, zdrcující ne proto, že by byl temný, bezvýchodný, útočný, ale proto, že je plný jemného humoru, přirozenosti a uměřenosti. Andreas Dresen je bez pochyby génius, neboť jeho poslední film vznikal metodou řízené improvizace a je autentičtější a intimnější než jakýkoli dokument o umírání. Z mého pohledu se jedná o zřejmě nejpůsobivější film o posledních věcech člověka, jaký jsem kdy viděl. Citlivě natočená katarze, která vrací na oči to, čemu se současná konzumní společnost posedlá povrchem a trváním tak zoufale vyhýbá. Laskavý a před ničím neuhýbající film o konci, který v mých očích letos už nic nemůže překonat.(4.7.2011)

  • PogoJoe
    **

    MFF KV 2011. Úvodní scéna: doktor smutným hlasem oznámí manželskému páru, že muž má neoperovatelný tumor a zbývá mu pár měsíců života. A muž, dělník pracující u linky, který má ženu, řidičku tramvaje a dvě děti, synka a dospívající dceru, celý film umírá. Hodně smutný film, jímavý a reálně natočený. Ale já opravdu na tenhle typ filmů nejsem. Přiznám, že jsem na film šel na festivalu ve Varech jen proto, že lepší filmy už byly v tu dobu rozebrané a v anotaci se psalo něco o "černém humoru". Žádný humor, drsné a kruté sledování procesu umírání, navíc s přibývajícím časem neskutečně zdlouhavé, nudné a nic neřešící. Zkrátka čekání na to, až ten chlápek "konečně" umře. Byl to zdaleka nejhorší film, který jsem letos ve Varech viděl (z 16). A opět opakuji: nebyl špatně natočený, nechyběly mu emoce a cit a přesně a pravdivě popisoval drsnou realitu, bez příkras. Ale já tyhle filmy nerad a pokud nechcete mít dobrovolně depku, vyhněte se tomuhle snímku na sto honů!(6.7.2011)

  • - Celý štáb tvorilo iba sedem ľudí. (Zdroj: ASFK)

  • - Všechny postavy zdravotnického personálu, který se ve filmu objevuje, ztvárnili skuteční zdravotníci. (Conspi)

  • - Zajímavou ukázkou realistické reprodukce zdravotnického zařízení je možno shlédnout v úvodu filmu, v němž se telefonující doktor objevuje ve své vlastní pracovně s volajícím, který není smyšlený, ale realistický. (Conspi)