Svobodná umění

Rok 2013 zakončuji s velkou grácií na jednoduché téma: život. Liberal Arts se netváří jako velký film, který se Vás pokouší oslnit za každou cenu, a to je jedině dobře. Ono totiž právě to nenucení být svěží, originální a strhující je hlavní výhodou filmu. Snad u každého dialogu jsem se načapal na vážkách a uvažoval o životních etapách. Studentský život, dospívání, střety několika generací nebo i prosté vjemy jako morálka, pocit viny, samota a nevědění si rady, jak naložit se svým životem...tohle všechno tu je jednoduše perfektně zachyceno. Někdy se zkrátka zasekneme a potřebujeme najít něco/někoho, aby nás vrátil zpět na palubu jménem život. PS: Elizabeth Olsen - nová American Sweetheart. (31.12.2013)

Tak trocha Garden State, ale s pre mňa akceptovateľnejším záverom. Náznaky neurotického Woodyho, ale skutočne len náznaky. Nepochopiteľne nevyužitý príbehový i herecký potenciál Richarda Jenkinsa. Ale nakoniec predsa len za ten záver...a za pripomenutie Wagnerovho Tannhäusera. A späť ku Garden State, neviem prečo, ale Braffova a Radnorova artikulácia je chvíľami rovnako iritujúca.... (20.03.2013)

Všechny (rozuměj oba) filmy Joshe Radnora se vyznačují takovou určitou lehkostí a nenásilnou zábavností a to je přesně důvod, proč první hodina uteče jako voda, aniž bych se třeba chtěl dívat na hodiny. Pak se to sice začne trochu drolit, ale pořád moc příjemná zábava. PS: Co čert nechtěl, hned následující díl How I Met Your Mother poté, co jsem viděl Liberal Arts, má velmi podobnou zápletku. (29.01.2013)

Tak jako existují komedie pro primitivy-American Pie-tak existují komedie pro ty ostatní, kteří nemyslí penisem či jíným orgánem nízko položeným. Já jsem primitiv, který otevřeně dokáže mluvit o sexu, chodit mezi lidi, pokud to za to stojí, veřejně se opít, jsem takový jaký jsem a kašlu na ty, kterým se to nelíbí. Každý takový není. Někdo prostě výše uvedené věci považuje za příliš intimní respektive společensky nevhodné a s tímto typem lidí si až na vyjímky nemám moc co říct, protože furt všechno řeší. Abych se dostal k jádru pudla- tohle je komedie, která neustále něco řeší a výsledkem je hromada nudy, která ovšem lidem "z druhé strany barikády" může připadat nesmírně přínosná a posouvající osobnost mílovými kroky vpřed. Nic proti. Já se s hlavním hrdinou neztotožnil, sympatický a reálný mi přišel jen Richard Jenkins jako stárnoucí profesor. Rozhovory mezi dvěma rádoby milenci se zoufale vlekly a nesnesitelné bylo čekání až zjistí, že se milují. Já se nedočkal, protože když ho ona zatáhla na pokoj, on se rozklepal, a ona mu řekla, že na to půjdou pomalu, rozklepal jsem se já a zmáčkl tlačítko Stop. 40% (01.12.2013)

Sú filmy, pri ktorých pozeraní sa chcete dopichať plastovým príborom. Sú filmy, ktoré vás vcucnú a nepustia do záverečných titulkov. A potom sú filmy, ktoré vystihujú vaše aktuálne mentálne rozpoloženie a presne tam zapasujú. Svobodná umení taký film bol. Užijete si ho len vtedy, keď si ho pustíte v tej správne chvíli a väčšinou úplne náhodne. Príjemné obsadenie, príjemný dej a situácie a dialógy, ktoré si jednoducho zapamätáte a ktoré vám ukáže, ako žiť. Lebo nič nie je stratené, len si netreba ulietávať a občas stretnúť feťáčika Efrona, aby vás vrátil späť na cestu. Treba len trafiť ten správny moment, inak vás to nebude baviť. 4 z 5 (27.08.2018)