Valmont
Valmont
Režie:
Miloš FormanScénář:
Jean-Claude CarrièreKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Christopher PalmerHrají:
Colin Firth, Annette Bening, Meg Tilly, Fairuza Balk, Siân Phillips, Jeffrey Jones, Henry Thomas, Fabia Drake, T.P. McKenna, Isla Blair, Ian McNeice (více)Obsahy(1)
Slavný román v dopisech Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti (1782) natočil v aktualizované podobě v roce 1959 Roger Vadim s Gérardem Philipem a Jeanne Moreauovou v hlavních rolích. Na sklonku osmdesátých let vznikly téměř souběžně dva další přepisy. Režisér Stephen Frears se přitom opíral o úspěšnou dramatizaci románu Christophera Hamptona a zůstal věrný originálnímu názvu. Miloš Forman spolupracoval na původním scénáři s Jean-Claudem Carrierem a dal mu název podle jedné z hlavních postav – Valmont. Vznikl tak snímek, který se přidržuje základní osnovy románu (ta je ostatně připomínána i četným psaním dopisů) a který vychází ze záměru zachytit žánrový obraz aristokratické společnosti pár let před Francouzskou revolucí. Osud dvou libertinských intrikánů, vikomta Valmonta a markýzy de Merteuil, je podán v sytých barvách pozdního rokoka a zároveň je poněkud odlehčen. Jak se svěřuje jedna z hrdinek dramatu: „Říkala jsem jen ne, ne a pořád jsem dělala, co on chtěl…“ Hra obou cynických poživačníků nachází odezvu v samotné struktuře filmu, jež se tak vzdává důležité moralizátorské polohy. Miloš Forman přitom vychází ze zkušenosti z Amadea (1984) a příběh je plný malebných plenérů, vtipných epizod, bohaté výpravy a kostýmů. Opět spolupracoval s českými tvůrci, kameramanem Miroslavem Ondříčkem a kostýmním návrhářem Theodorem Pištěkem (ten získal prestižního Césara). (Česká televize)
(více)Recenze (323)
(Podruhé) zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosovy románové předlohy. Osobně mě tenhle film strašně baví a z trojice filmových adaptací Nebezpečných známostí od režijního trojlístku Vadim / Frears / Forman ji považuji za nejzdařilejší. Jedině Formanovi se dle mého soudu podařilo nalézt optimální cestu mezi dvěma krajními póly, v nichž se uchýlili jeho předchůdci - Formanův Valmont není ani nesnesitelně radikálně odkloněn od původní předlohy jako Vadimova verze, ani se jí pietně nedrží jako Frears, ale bere si z ní smysluplným způsobem to, co uzná za vhodné, aby dal vzniknout velice příjemné a kultivované podívané. Jistě, současně by se o tomto filmu dalo i říci, že je to tak trochu "rokokový kýč", ale především díky fantastické kameře a mimořádně šťastnému obsazení ženských rolí je pro mě osobně tenhle film spolehlivou zárukou výjimečného filmového zážitku. O filmu zajímavě píše Ondřej Kavalír v Labyrint revue č. 17-18 z r. 2005: "Adaptace Nebezpečných známostí Miloše Formana... je ze všech uvedených filmů nejvýpravnější. Bohatá, rokokově laděná laděná, obrazová složka už od úvodní klášterní scény naprosto převládá. Přibližuje přezdobené a zalidněné interiéry... Některé scény dokonce připomínají žánrové výjevy ze života prostých lidí... I ve výběru hudebního doprovodu... je cítit Formanova znalost doby, kterou si osvojil při natáčení Amadea... Na rozdíl od Vadima a Frearse Forman libertinskou složku příběhu téměř zcela opomíjí... Románové napětí mezi zkušeností a nevinností, cynismem a sentimentem Forman do značné míry převádí do zjednodušujícího vzorce mládí versus stáří... Když si Cecíliina matka... klade otázku, zda své dceři vůbec rozumí, cítíme v tom vzdálené ozvuky nejen filmu Taking Off (1971), ale i Černého Petra (1964)... Formanovská adaptace také projevuje nejvýraznější komické rysy... Forman ve Valmontovi spojuje romantický patos a sentimentalitu s humorem a ironií. Vedle poučného příběhu o napraveném hříšníkovi inscenuje příběh mládí bouřícího se proti pokrytecké dospělosti. Oproti žánrové čistotě předchůdců se nebojí sáhnout k divácky vděčnému tragikomickému míšení stylových poloh. Ironií osudu zůstává, že na rozdíl od Frearse, který Nebezpečné známosti natočil pod záštitou Warner Bros, je to právě Formanova britsko-francouzská koprodukce, jež přivedla na svět film blížící se v mnoha ohledech parametrům hollywoodské pop-kultury. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že právě tato adaptace nese nejzřetelnější stopy osobitého režijního rukopisu". (cit. s.: 185-186) ()
asi najlepšie spracovanie chronicky známeho historického románu plného intríg, sexu a romantiky v mierne odľahčenom formanovskom prevedení ma okrem naozaj dokonalej výpravy, kostýmov a dobových prvkov zaujal aj naozaj krásnymi mladými paniami Bennig a Balk ()
Jeden z komerčne a umelecky nedocenených filmov Miloša Formana, ktorý zatienil Frearsov konkurenčný projekt. Po vzhliadnutí ale nechápem prečo. Formanova réžia je možno trochu neoriginálna, ale v historickom žánri to nie je nič neobvyklé. Colin Firth a Anette Benning sú dostatočne slizkí a na rozdiel od Malkovicha a Closeovej príťažliví, takže ich ľúbostné šarády sú presvedčivé. Film ukazuje trefne pretvárku doby na postavách Merteuil a Valmonta, zároveň ale z nich nerobí karikatúry a trochu s nimi súcití, pretože sú proste takí a nedokážu sa (a ani nechcú) zmeniť. Herecky je najpresvedčivejšia Benning, ostatné herečky mi nepripadali rovnako príťažlivé, tak som tú Valmontovu vášeň príliš nezdielal. ()
Zvažoval jsem Miloškovo čestné zařazení mezi své úžasné oblíbence a tímto snímkem se to právě mělo rozhodnout. Film účel splnil. Skutečně se rozhodlo. Bohužel v Mildův neprospěch. Dvouhodinová reklama na nudu. Přehlídka nehezkých dobových kostýmu a celkem krásných interiérů, která byla obalena pořádnou rouškou nudy. Postavy byly krajně nezajímavé, a to včetně těch hlavních. Colin mi do dané role nepasoval a s dlouhými vlasy vypadal jako žalud. Děj tohoto paskvilu bylo čiré utrpení. I novější bráška se v mých krásných očích jevil jako totální hnus. V koutku duše jsem ale opravdu doufal, že se s daným materiálem Miloš zvládne poprat podstatně lépe. Navíc s úžasňoučkým Colinem Firthem v zádech. Ze samotného plakátu jsem úplně zhnusen. Až po skončení snímku a na následné upozornění jsem si všiml, jakou zvrácenou perverznost vlastně zobrazuje. Zobrazovat obnažený zadek, v té době, 15leté dívky, musel být v dané době pořádný šok. Tím spíše představa, co s tímto zadkem Colin následně prováděl a zda vůbec zvolil správnou "cestu", jestli mi rozumíte. Každopádně na to šel pěkně zhurta. Bylo hotovo, než by člověk řekl "tri, dva, jedna, teraz". Nefalšované zklamání a zřejmě dosud nejhorší Formanův film. Nerozumím poměrně častému nadšení. Slušný vizuál záporného obsahu. ()
Dnes už docela historická klasika. Není to špatné, ale konec je smutný. Jsou tím inspirovány Velmi nebezpečné známosti. ()
Konečně hezká Mme de Merteuil! Ale je to snad ještě větší svině, než jiné, a celé to navíc končí tak nějak divně. ()
Óó, aké nádherné, že na morálke, vášni, pomste a láske sa ani po stáročia nič nezmenilo. Páči sa mi možnosť prežiť intrigy, žiarlivosť a ľudskosť v prvotnej podobe. A to všetko vyšnurované, vypudrované, rafinované a s francúzskym šarmom. Vôbec nevadí, že ho hrá Angličan. Na zvodnosti mu to neubralo....c`est un spectacle intérresant ()
Podle mého se jedná o nejslabší film Miloše Formana. ()
Nebezpečné známosti Choderlosa de Laclosa patria medzi moje obľúbené knihy. Je preto prirodzené, že ma zaujímalo, ako sa s týmto románom v listoch popasovali filmári. Sám som bol prekvapený, že na vrchol sa u mňa dostala Lutherova televízna adaptácia s Kukurom, Vášáryovou a Nagyovou, po nej Vadimova s Gérardom Philipom a Jeanne Moreau a až potom tie neskoršie, mladším divákom známejšie verzie, s Johnom Malkovichom a Colinom Firthom. I keď Forman patrí medzi mojich najobľúbenejších režisérov, jeho sterilné, kostýmové poňatie ma neoslovilo. Uznávam síce jeho právo nakrútiť film podľa svojich predstáv, ale výmenou za to požadujem právo dať mu iba tri hviezdičky. ()
Rád si ten film občas pustím i dneska. Je mi bližší, než film v tom roce rovněž uvedený do kin, a to "Nebezpečné známosti". Oba vycházejí ze stejného románu v dopisech. A přece jaký to rozdíl filmařský... Tenhle film ale sleduje především životní osudy Valmonta, a méně již markýzy de Merteuil. Co je jeho předností oproti "Nebezpečným známostem"? Přesvědčivost, přirozenost, lepší psychologie postav, a skvělý Colin Firth i Annette Bening. Oba přehrávají hlavní postavy v "konkurenčním" filmu více než výrazně. Zatímco "Nebezpečné známosti" mají zjevně spíše divadelní ráz scén, odraz filmování z padesátých let, tak Valmont je filmem nadčasovým ihned srozumitelným některým lidem i za padesát, sto let, což se u jeho "konkurenta" říct nedá. Úžasné je ale že kniha, napsána tak dávno má s dnešní dobou rovněž hodně poplatného, a bude mít i s tou dobou budoucí. ()
K tomuhle žánru mám neutrální vztah, ovšem pokud je romantika mísená pro mě s nepříliš sympatickým obdobím, zmítá mnou bohužel nechuť k projekci. Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem vcelku stravitelnou porci romantiky se špetkou vtipných scén. Ne že bych byl zapřísáhlý romantik, ale myslím, že by byla poutavost tohoto snímku poněkud vyšší, kdyby se Forman více zaměřil na vztahy mezi postavami než na společnost. Nicméně, chuť jsem si po shlédnutí Ragtime spravil a to mi stačí. 70% ()
Valmonta mám veľmi rada. Videla som ho niekoľkokrát. Je to výborne natočené, herci hrajú úplne skvelo ... má to nesmiernu atmosféru a čaro. Ale úplne najlepšie na celom filme sú kostýmy a veľmi uveriteľná Meg Tilly. ()
Na historický film veľmi dobré tempo, film pôsobí sviežo a tak by som povedal, že "moderne" aj dnes, vôbec mi neprišlo, že je to točné pred 32 rokmi. Podľa mňa oveľa lepšie než Nebezpečné známosti, ktoré boli čisto len o tom, kto sa s kým kedy vyspí. Toto malo šmrnc a intrigy ako sa patrí. A výborných hercov. ()
Tady ani nejde o to, že ve stejné době byly uvedeny Nebezpečné známosti s Malkovichem a Glenn Close, které byly jednoznačně lepší, jde o to, že tohle je tak trochu jiný Forman. Aspoň já jej v tom příliš nepoznávám. ()
Myšlenka, že sukničkář jest spíše nešťastník než mizera, je nepochybně inspirativní téma... 80% ()
No jo, není se příliš co divit, že kritici Valmonta po absolutním a nepřekonatelném vrcholu jménem Amadeus strhali. Mrzuté ovšem je, že se tento film dodnes obecně považuje za ne až tak dobrý, neřkuli průměrný a tyto názory se automaticky přejímají dál a dál, aniž by se na ten film podíval někdo znovu a nezastřeným okem. Naopak! Ten film i po letech doslova září - Ondříčkova nádherná kamera, vynikající(!) střih, práce s hudbou, ladné prolínání protikladných nálad a ovšemže také herecké obsazení - Colin Firth je výborný, Fairuza Balk taktéž, ale kdo doslova vyčnívá, je fascinující rajcovní koketa Annette Bening. Všechno prostě nádherně šlape a navíc se mi hrozně líbí Formanovo pojetí. Nedělá z onoho známého intrikářského příběhu žádné infarktově vyhrocené drama, ale spíše zdůrazňuje, že je to pořád jenom hra - lehce krutá, ale taky krutě zábavná a radostná! No představte si, jste existenčně absolutně zabezpečený člověk na konci 18.století, co asi budete dělat? No hrát si přeci! Forman na to kápl. ()
Je to určitě dobrý film. Jen mne moc nebaví zrovna tahle doba a tohle tema. ()
(Lumiere - 25.2.2017) ()
Colin Firth a liškou ryšavou Annette Bening by ten film bez problému uhnali i bez asistence náročných kostýmních a výpravných scén. Ale ty zase na druhou stranu po celou dobu příjemně bezslovně budovaly iluzi buržoazní vyprázdněnosti, kdy jedinou kratochvílí mezi znuděnou nižší šlechtou je únavné šilhání po prcu, které je ještě třeba v rámci komplikované společenské etikety nuceno řešit jako LARP. Iluzi světa letních sídel, zámečků, zahrad a banketů ovládá Valmont perfektně a proto v něm funguje ta žádaná frivolnost. Od prvního záběru mi kručelo v gillotině jako nikdy. ()
Související novinky
Miloš Forman bude točit o Goyovi
Miloš Forman připravuje nový film, inspirovaný životem slavného španělského malíře Francesca Goyi. Projekt je prozatím nazván GOYA'S GHOST a scénáře se ujal zkušený Jean-Claude Carriére, francouzský… (více)
Tetino mrknutí na nevěstu v samotném závěru si tedy mohl Forman odpustit; shazuje tím celý film, což trestám odebráním hvězdičky. Film, který bez ohledu na sociální realitu preparuje konzervovaný život vyšších vrstev sladké rokokové Francie. Dost vysokých na to, aby bylo možno odhlížet od otázek praktického životního zabezpečení, ale ne příliš vysokých na to, aby bylo nutno brát v potaz politické a mocenské zájmy. Uvádí nás do sféry, do níž je každý narozením uveden jako do zdánlivě zakonzervovaného láku, v němž se jisté věci prostě neřeší. Ordo rebus socialibus et politicibus aeternus est a našinec za celý svůj život ani nesáhne na kliku domovních dveří: vždy je k disposici livrej, která je otevře. Příslušník této sféry je permanentně ohrožen jediným nebezpečím: nudou. Vždyť i myšlení i cit je zde především prostředkem rozptýlení. Sňatková politika je ještě tak to jediné, oč je nutno se starat. Nevědomá potřeba životní aktivity a významu dění tak bují do prázdného prostoru v precizaci životní hry erotických vztahů, společenské prestiže, tříbení konverzačních dovedností, delikátnosti, elegance a „duchaplnosti“, to vše při potřebě stálého přísunu zábavy a dráždidel. Nespornou výhodou oné doby přitom je, že stále ještě platí skrupule; stud, naivita a zakázanost zakázaného jsou ještě živou součástí lidského metabolismu. O zábavu je tedy postaráno, hra na život nebude nikoho nudit. Těžko najít vhodnější historické podmínky pro čisté předestření delikátních vztahových her. Forman pro svou adaptaci velmi šťastně mění moralistní název "Nebezpečné známosti" na programové "Valmont". Valmont a zvláště jeho intrikánská přítelkyně nehrají s reálnými lidmi. Sami sebe prožívají jako figurku permanentní společenské hry a i ostatní jsou pro ně takovými figurkami: každá má určitou rezervu životů, určité typizované „vlastnosti“, určité zbraně, určité kvality. Žijí virtuální životy. Když Valmont vyznává z loďky lásku, nelže. Nemá totiž pojem pravdy a lži. Jenomže těmi figurkami jsou živí lidé. Cecilie a její rytíř netuší, že i jejich vzájemný cit je krásnou iniciační hrou, byť skutečně prožívanou. A už vůbec nemohou tušit, že jejich hra je vítanou zábavou zkušených virtuálních hráčů – oč skutečnější, o to vítanější. Hráčů, kteří nepočítají s tím, že každý má jen jeden život. A že v tomto jediném životě se vždy hraje o všechno. Za nejvtipněší moment filmu mám omdlení slečniny komorné, za nejilustrativnější pak sekvenci šerm – šerm – tanec přesně v půli filmu. „- O čem to mluvíte? – Přece o lásce, můj andílku; o čem jiném?“ Vše, co se odehrává potom, analyzuje všemožné podoby a kombinace hra-život. Soudcova manželka sice vypadá, že vypadla z nějakého Dostojevského románu, ale to patří k věci. Nerad bych vypadal jako kazatel „pravosti života“ proti „nezodpovědným hrám“. Film Valmont je vynikajícím příspěvkem k problému lidského života jako hry. Odhlédnu-li od propastného rozdílu mezi filmy do Taking off a po něm, rozhodně bych ho neoznačil jako „slabší“ Formanovo dílo. (Naopak, je to právě tento film, který stojí za srovnání třeba s Láskami jedné plavovlásky jako jejich dokonalý protipól.) Úplně si vystačí s pěkností a elegací, do níž je oděn a s omezeným soustředěním na své téma a na vztahové hry postav. Síla jeho přesvědčivosti je dána tím, že pouze nekonstatuje, nýbrž láká: nevzpomínám si, že bych viděl v nějakém filmu více vzrušující erotickou scénu než je scéna Valmontova diktování Ceciliina dopisu; její nefalšovaný stud skýtá při možnosti odhlédnout od kontextu skutečného života pravý požitek: čistá hra, čistá erotika; rafinovanost virtuálních her se bez reálných prožitků neobejde. Ano, tento film zlehčuje reálné katastrofické důsledky a morální zrůdnost valmontovských her; představuje je totiž z pohledu hráče; a člověk společenský je vždycky hráčem. Valmont je jeho dokonalým prototypem, paní intrikánka pak uměle zkonstruovaným modelem člověka, o němž lze čisté hráčství vypovídat jako jeho jediné určení. Ostatně od scény vrcholící fackou je zřejmé, že tato postava je zde jen Valmontovým zrcadlem; zrcadlem, v němž sám sebe náhle spatří, „prohlédne“, načež se zběsile a naivně snaží „vše napravit“ a následně spatřuje hospodu hemžící se nízkými existencemi – z nich si vybírá své svědky, poté, co zjišťuje, že na oddělení života a hry je už pozdě. Závěr se svatbou vyznívá poněkud rozpačitě, pokud chceme dál sledovat příběh (nějak se zapomnělo na problém poznání o svatební noci), ale důležité je, že hra pokračuje, což nejlépe symbolizuje přítomnost samotného Ludvíka XV. Valmontův konec lze také brát jako metaforu konce celé sféry, která byla smetena následkem toho, že odmítala vidět mimo virtualitu (stará teta: „Kde je můj karetní stůl? A kde jsou mí spoluhráči?“). Forman se nijak nezdržuje tím, aby nás uvedl do kontextu, do ducha doby, nezajímá ho celek tehdejšího života či komplex sociální reality, neozřejmuje bázi, na níž se odehrává ukázané. Krom hráčů vidíme většinou jen livreje s mrtvou tváří, bez osudů, případně černou komornou coby luxusní exotický doplněk. Teprve později i takové postavy jako ženu myjící schody. Když markíza píše dopis s kordem pod krkem, slyšíme tikot hodin (srov. s kostelním zvonem při marném hašení chalupy v Hoří má panenko). () (méně) (více)