Výheň

Ačkoliv byl Ronald Emmerich jedním z producentů snímku, Výheň svou prezentací naší budoucnosti připomíná spíše Cestu než Den poté. A to nejen proto, že v Emmerichově filmu přichází doba ledová, kdežto Výheň, jak už název napovídá, představuje spíše rozpálené peklo; tím hlavním rozdílem je fakt, že v Fehlbaumově díle se jedná o budoucnost postapokalyptickou, která notně připomíná Hobbesův přirozený stav popsaný v Leviathanu. (Tedy systém lidského života bez existence státu, kde funguje boj všech proti všem.) Inspirace Cestou je zjevná především v pasáži, kde se jedna starší žena zmíní o dobytku (kdo viděl, pochopí), paralely se ale dají najít i s jinými filmy. I proto budou možná ti, kteří od Výhně budou čekat něco originálního a překvapivého, zklamáni. Jako relativně nízkorozpočtovému (3 miliony euro) zástupci žánru se mu ale kvůli působivé, byť pro někoho možná přesvětlené, vizuální stránce, kvůli realisticky vypadajícímu prostředí a kvůli snaze nepojmout snímek jako prostou vyvražďovačku nedá moc co vytknout. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (03.07.2012)

Poctivá práce bez zbytečných dějových kliček, kde postavy jsou jasně schematicky definované, ale vypracované natolik, aby ze schématu vyzařoval i život a vlastní nápad. Nelze nezmínit funkční tempo a budování atmosféry, stejně tak nesporné řemeslné kvality. Hell je počinem věrohodným, prostým a přitom vůbec ne přímočarým. (28.06.2012)

Atmosférou prosáklý postapokalyptický thriller s prvky hororu, kterému v podstatě nic nechybí a ani nepřebývá. Kapku morbidnosti je třeba skousnout a poté se snímek patřičně odvděčí. Herecké výkony působí autenticky, prostředí vyvolává sucho v ústech a napětí se dá krájet. Smutné je pomyšlení, že takto nějak to jednou klidně může na světě dopadnout... (29.10.2018)

Zpracováním velice pěkný snímek. Zhruba polovina snímku byla skvělá, seznámení a když se hlavní hrdinové snaží zachránit. Druhá polovina, když je napadnout nepřátelé, mě už nebavila tolik. Myšlenka byla dobrá, jenže proč se vše zhouplo do kolejí, které vše zničili? Těžko říct, kde nastala chyba. Na Německou nízkorozpočtovou věc, stravitelná postapokalyptická záležitost... 6/10 = 60% (18.06.2012)

Švýcarsko-německý postapokalyptický thriller / horor s napínavým dějem z (možné) blízké budoucnosti a nepostradatelnými okrovými či modrými filtry je rozhodně překvapením pro nejednoho, do kvalitativně nejistých vod kinematografie našich západních sousedů zavítavšího diváka. ~ Pravda, film má své mouchy – počínaje skutečností, že se hrdinové z některých situací dostanou až nereálně snadno, přes občas až moc přeexponovanou (přesvětlenou) vizuální stránku, až po takové malichernosti, jakými je např. protagonistčino pečlivě oholené podpaží... Ale nebuďme hnidopiši, Hell si vás získá svým mimořádným tempem i napětím a dusnou atmosférou, a koneckonců ani z hlediska racionality či kauzality není téměř co kritizovat. Snímek nejen o snaze přežít, ale i o odvaze a sourozenecké lásce. ~ A dovolím si ještě krátké zamyšlení. Příběh, odehrávající se ve vyprahlé a Sluncem zmítané zemi, nenabízí pouze honbu za trochou vody a benzínu či zkrátka snahu zachránit si v té nesnesitelné výhni a zkáze holý krk, nýbrž nabízí další dosti zajímavý rozměr. A to téma kanibalismus, jež se sice vyskytuje v mnohých snímcích podobného ražení, ale v Hell je z mého pohledu jaksi silnější, jelikož je poměrně dobře vykresleno i zázemí a podmínky protistrany – /pozor, dále možné spoilery!/ zde tedy křesťansky založené rodiny sídlící na ranči. Nelze ji však jednostranně odsoudit. Rodina se pouze dokázala vhodně adaptovat na nově vzniknuvší podmínky, aby přežila. V této situaci už nelze rozlišovat mezi tím, co se hodí nebo nehodí, co je morální a co ne, převládne reflex sebezáchovy. Viditelná je síla a pospolitost rodiny i matčina snaha o zachování rodu… (29.11.2012)