A co teď?

Atmosféra Velkého sálu Thermalu v Karlových Varech je jistě odlišná od té, kterou máte doma. Skupina podobně smýšlejících lidí (pokud jste si nepozvali domů hordu kamarádů), kteří se po několika hodinách strávených ve frontě smějí v podstatě všemu. Naštěstí je zde humor na místě, načasované vtipy nejsou hloupé, občasné choutky filmu tíhnoucí k muzikálu lahodí sluchu a hašišovou písničku si všichni budete zpívat při odchodu z kina či gauče. Zábavný snímek, co pohladí po duši a mnohým z vás do ní také promluví a ukáže jiný pohled na neshody mezi muslimy a křesťany. Představte si svět jako jednu vesničku, kde jsou dvě náboženství rozdělena jen mezi muži. Stačí pár opiátových potravin a plán může začít. Za jednu noc jsou neshody vyřešené a lidé mohou žít spokojeně dál. Je to krásná pohádka a funkční v malých prostorech. Nezbývá než litovat, že takové praktiky nejsme schopni uvést do praxe globálně. Mezitím bych doporučila otestovat postupně vesničku po vesničce. Třeba se nám to za pár let podaří. (22.07.2015)

Je to hezké a sympatické ale trochu naivní. Nemůžu si pomoct, tyhle filmy o náboženské tolerantnci mě vždycky zklamou. Film má prima ponaučení ale stejně nevěřím, ať je to vesnice nebo město, že by se muslimové takhle s křesťany kámošily a že by k tomu jen stačilo, aby si jejich ženský duply. Ale ty baby byli fajn, škoda, že to takhle nefunguje, svět by byl, kdybychom měly hlavní slovo my, lepší. :-) Konec se mi moc nelíbil. (12.10.2015)

S drobnými úpravami, veľmi dobre aplikovateľné na našu súčastnú povolebnú politickú situáciu. Musím povedať, že to síce na jednej strane bolo na môj vkus až príliš doslovné ale na druhej strane, ak nehovoríte "po lopate" tak význam toho čo ste chcel povedať môže zostať adresátovi nejasný. V prípade tohto filmu vám nejasnosti určite nehrozia a ešte sa pri ňom miestami zabavíte a miestami si aj poplačete. 75%. Videné v rámci projektu 52 films by women a Challange tour marec 2016- 30 dní so svetovou kinematografiou.<> (14.03.2016)

Snímek vykresluje poetický, místy ale děsivě skutečný portrét zapadlé vesničky ležící v zemi, kde se již řadu let občané vraždí pouze kvůli odlišnému vyznání. Autorka tragikomicky konfrontuje módní náboženskou segregaci s lidským rozměrem věci skrze optiku ubohých žen, které musí po skončení bojů své druhy pochovávat. Na pacifistickou strunu zahraje v okamžiku, kdy rozličným ženštinám dojde trpělivost, spolčí se s místními duchovními a typickými ženskými zbraněmi násilnosti ukončí. S trochou nadsázky Slunce, seno a granátomet. 9/10 [KVIFF 2015] (04.07.2015)

Viera hovorí: "Ty si ja a ja som Ty". Náboženské inštitúcie zase: "Len v prípade, ak vyznávaš nášho Boha.". Politickí vodcovia (=vojnoví štváči) zase: "Nie, len naše videnie sveta v náručí našej viery je správne. Ostatní sú odpad na spálenie.". Lokálni duchovní zo zastrčenej dediny na libanonskom vidieku sa snažia tieto rozpory zmierniť. Tradičné magicko - mystické rituály ale príliš nezaberajú. Ženy, napriek množstvu intríg a hádok, však veľmi dobre chápu, že za všetko môže chlapská márnomyseľnosť a neukojené ego. To vyvoláva vnútorné napätia a stačí jedno prečítanie novín, jedna neoverená klebeta, jedny správy v telke a oheň je na streche susedovho domu. Len preto, že je inoverec. Aby zabránili povraždeniu sa navzájom, nenápadne, s posvätením miestnych duchovných, mužom pripravia hody v štýle: "Zabavte sa, dajte si haš. Zatancujte si a popite magické nápoje.". Je to guľáš namiešaný z viacerých žánrov (komédia, tragédia, milostná romanca bollywoodskeho strihu, bizarná šou kusturicovského strihu). Len tak - tak drží pokope. Ale drží. Asi ako dlhoročné spolužitie dvoch ideovo nezmieriteľných komunít. Za pesničku žien, vaľkajúcich hašišové koláčiky pre svojich kohútich mužských miláčikov aby zabránili krvavému lokálnemu konfliktu, dávam jednu dronabinolovú hviezdu navyše. Skvelé tiež bolo, ako ženská časť dediny pochopila, že eskalátorom konfliktom sú štvavé články a správy z médií. Preto, akonáhle sa dalo, odstrihli dedinu od tv signálu a spálili všetky noviny. (21.10.2014)