Vrcholné dílo Boba Fosseho, ohromující po stránce myšlenkové i choreografické, hudební a taneční, je tragikomickou autobiografií, podanou formou neobyčejného muzikálu. Film je felliniovskou vizí umělce posedlého prací a řítícího se do záhuby kvůli vražednému životnímu tempu. Hlavní postava příběhu s mrazivou presvedčivostí předpověděla režisérovu vlastní smrt. Průkopnické dílo, naznačující smysluplnou cestu za hranice konvenčnosti žánrů, je vizuálně neobyčejně přitažlivé. Závěrečná agonická pasáž je stylizovaná do velkolepého čísla, ve kterém se sejdou všichni umělcovi blízcí v podobě fantómů a je završená symbolickou záhrobní jízdou do náruče koketního Anděla smrti.
Obsedantní Fosseho téma existenciálních ambicí talentovaného tvůrce uprostřed masové kultury se s muzikálovou formou skloubila s neobyčejnou přirozeností, čímž vznikl jakýsi nedostižný muzikálový OBČAN KANE či 8 1/2. Film získal roku 1980 Zlatou palmu v Cannes ex aeque s filmem KAGEMUŠA a v tomtéž roce získal Oscara za dekorace, kostýmy, střih a hudbu. Film byl nominován i na Oscara za režii, scénář, za herecký výkon Roye Scheidera i v kategorii "nejlepší film roku".(oficiální text distributora)
Autobiografická show – oceněná čtyřmi Oscary – vypráví o uštvaném broadwayském režisérovi, uvízlém v kolotoči enormního pracovního nasazení a neurovnaného soukromí. Joe Gideon se v džungli popkultury potýká s nechápavými producenty, ale i s milostnými pletkami a pochybnostmi o své profesi. Vyčerpaný umělec zkolabuje a musí být hospitalizován. Jako fantaskní estrádu nakonec zaranžuje i vlastní umírání... Režisér Bob Fosse propojil svou famózně zinscenovanou koláž s úvahami o relativitě života a přízracích smrti. „Anděla smrti“ v bílé říze, s nímž hrdina smlouvá o svém osudu, si zahrála Jessica Langeová.(Febiofest)
Bob Fosse se tímto u mě, spolu s "Kabaretem", zařazuje mezi nejoriginálnější muzikálové režiséry. Sice jsem svými životními natož hudebními postoji někde trochu jinde, ale ten muzikál má neskutečnou filmovou sílu. Muzikál, který je více o tanci než hudbě a jehož setkání se smrtí patří mezi ty filmově nejpůsobivější, co znám.(23.2.2007)
Bolestivé umírání za doprovodu strhující hudby, která nakopává, naaranžované v mistrovské choreografii, jež bere dech, a v životním partu Roye Scheidera, který jako by nehrál, ale opravdu umíral. Kamera čaruje, střih koketuje s geniálnem a celek se leskne tak nádherně, jak to jenom 70-tá léta ve filmu uměla. Muzikál, reflexe doby, biografie… dvě hodiny marnotratného žánrového rozpětí, které však neošizeně povypráví o všem, aby nakonec milosrdně vstoupilo do náruče přívětivé paní Smrti.(13.5.2007)
Závěrečná řeč, karikatura i epitaf Boba Fosseho. Nahlédnutí do světa showbyznysu plného závistivých, ambiciózních, zahořklých zvířat. Lidí, kteří myslí pohlavními orgány a zároveň tvoří velké umění, kteří prožívají těžké umělecké krize a zároveň se neustále otírají o kýč a levnou operetku. Atmosféra broadwayských muzikálů je mi trochu cizí, ale musím se hluboce poklonit té bolestné ódě, kterou jim vystřihl člověk, který je celý život hltavě polykal i divoce zvracel. "All That Jazz" není muzikál, je to intimní, metafyzické drama z hudebního prostředí, upřímná zpověď velkého umělce a malého člověka. Labutí píseň primadony, která se pomalu připravovala na svůj konec.(6.12.2011)
Navzdory krajním nesympatiím k hlavnímu hrdinovi a k televarietním hudebně-tanečním vložkám, které samy sebe prezentují jako kdovíjaké umění, jímž nejsou ani omylem, maximálně dobře provedeným cirkusáctvím, musím uznat, že napětí mezi nimi a ústředními tématy (sebezničující umanutost, nevyhnutelné směřování k zániku, osamělost moderního člověka a v náznaku i tázání po smyslu toho všeho) má jistý dekadentní šmrnc a že u toho člověku občas zatrne existenciální závratí. 70 %(17.2.2013)
"It´s showtime, folks!" Hlavně se na to nekoukejte s tím, že půjde o optimistický muzikál, kde mladí bezstarostní lidé bezmyšlenkovitě tančí. Podobně jako Kabaret, i All That Jazz je mnohem spíš tanec, kterým se lidé z posledních sil snaží uniknout smrti a zkáze. Silný příběh s dokonalou choreografií, při němž vás nejednou zamrazí. Poslední muzikálový výstup ve stříbrném televizním studiu je jedním z nejlepších a nejmrazivějších vůbec.(11.4.2010)
berg.12
Bob Fosse se tímto u mě, spolu s "Kabaretem", zařazuje mezi nejoriginálnější muzikálové režiséry. Sice jsem svými životními natož hudebními postoji někde trochu jinde, ale ten muzikál má neskutečnou filmovou sílu. Muzikál, který je více o tanci než hudbě a jehož setkání se smrtí patří mezi ty filmově nejpůsobivější, co znám.(23.2.2007)
Isherwood
Bolestivé umírání za doprovodu strhující hudby, která nakopává, naaranžované v mistrovské choreografii, jež bere dech, a v životním partu Roye Scheidera, který jako by nehrál, ale opravdu umíral. Kamera čaruje, střih koketuje s geniálnem a celek se leskne tak nádherně, jak to jenom 70-tá léta ve filmu uměla. Muzikál, reflexe doby, biografie… dvě hodiny marnotratného žánrového rozpětí, které však neošizeně povypráví o všem, aby nakonec milosrdně vstoupilo do náruče přívětivé paní Smrti.(13.5.2007)
Freemind
Závěrečná řeč, karikatura i epitaf Boba Fosseho. Nahlédnutí do světa showbyznysu plného závistivých, ambiciózních, zahořklých zvířat. Lidí, kteří myslí pohlavními orgány a zároveň tvoří velké umění, kteří prožívají těžké umělecké krize a zároveň se neustále otírají o kýč a levnou operetku. Atmosféra broadwayských muzikálů je mi trochu cizí, ale musím se hluboce poklonit té bolestné ódě, kterou jim vystřihl člověk, který je celý život hltavě polykal i divoce zvracel. "All That Jazz" není muzikál, je to intimní, metafyzické drama z hudebního prostředí, upřímná zpověď velkého umělce a malého člověka. Labutí píseň primadony, která se pomalu připravovala na svůj konec.(6.12.2011)
LeoH
Navzdory krajním nesympatiím k hlavnímu hrdinovi a k televarietním hudebně-tanečním vložkám, které samy sebe prezentují jako kdovíjaké umění, jímž nejsou ani omylem, maximálně dobře provedeným cirkusáctvím, musím uznat, že napětí mezi nimi a ústředními tématy (sebezničující umanutost, nevyhnutelné směřování k zániku, osamělost moderního člověka a v náznaku i tázání po smyslu toho všeho) má jistý dekadentní šmrnc a že u toho člověku občas zatrne existenciální závratí. 70 %(17.2.2013)
Cimr
"It´s showtime, folks!" Hlavně se na to nekoukejte s tím, že půjde o optimistický muzikál, kde mladí bezstarostní lidé bezmyšlenkovitě tančí. Podobně jako Kabaret, i All That Jazz je mnohem spíš tanec, kterým se lidé z posledních sil snaží uniknout smrti a zkáze. Silný příběh s dokonalou choreografií, při němž vás nejednou zamrazí. Poslední muzikálový výstup ve stříbrném televizním studiu je jedním z nejlepších a nejmrazivějších vůbec.(11.4.2010)