No.6

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY. Jsou chvíle, kdy se mi zdá, že No. 6 se nám snaží říci něco o zlaté kleci, v níž žijí příslušníci bohatých národů, Japonce a Čechy nevyjímaje. Ve světě, v němž to zlé se buď neděje vůbec nebo se děje za zdí mezi barbary, kteří je na sobě páchají sami, ale my rozhodně neneseme žádnou zodpovědnost. Když člověk rozmýšlí tímto způsobem, může tu podledhnout pocitu, že to tak horké nebude, jindy bezmoci, nasrání či provinilosti. +++++ Nechci tu ale vést rozpravu nad oprávněností odsudku Západu s Japonskem, nýbrž o tom, zda No. 6 skutečně přichází s touto myšlenkou. Pokud ano, proč se v něm vyskytuje takové množství s tímto tématem naprosto nespojených, ba kolizních prvků? Vidím důvod v tom, že se divákům mělo především dostat komplexního, bohatého, košatého a atraktivního příběhu. Výsledkem je namísto toho neuvěřitelná přeplácanost, vnitřní rozpornost, tupost a zbytečnost.. +++++ Vezměte si třebas město 6 samo (číslování měst je hádám ukradeno z Kallocainu). Navenek dokonalé místo pro život, v němž se jsou na sebe všichni milí, laskaví a hodní. Ovšem ve skutečnosti je řízeno bandou maniaků bez úcty k životu, kteří bez skrupulí vysílají své vraždící psy do okolního světa, o němž normální obyvatelé nemají tušení, aby si z něj brali co potřebují (nebo jen tak, jak mi chvílemi přišlo). +++++ Jak se ale rekrutují ti vraždící vojáci a co činí lidi z vedoucích pozic tak zvrácenými? Většina velkých antiutopických děl si tuto otázku klade a nějakým způsobem se snaží fungování společnosti popsat. Práve to je na nich to nejzajímavější. Nahlížíme-li do duší zdejších hrdinů, tak především proto, abychom viděli, jak společnost formuje jejich myšlení. No. 6 redukoval tento prvek na pocit obyvatel očíslovaných měst: "Žiji v ráji na zemi, nic zlého se neděje." Žádná zajímavá mediální masáž se neprovádí. +++++ Zřejmý není ani důvod, proč špičky města 6 rozpoutávají vraždění (s jedinou výjimkou) na druhé straně zdí. Není to ani větší komfort pro obyvatele, ani kompetice o zdroje, nic ani vzdáleně racionálního. Dělají to prostě proto, že jsou zlí. Jen tak, z plezíru. +++++ Zlé, technikou prolezlé, vědecké město však nestačilo a tak se proti němu postavil hodný, opravdu živoucí, nadpřirozený, božský les. Vypadá to jako vhodný "archetypální" protipól, ovšem má to pro vyprávění velmi neblahé důsledky. Hrdinové totiž svých cílů, tedy vytvoření skutečného a nikoliv domnělého ráje na zemi, nedosahují svými vlastními silami, ale v podstatě pouze a jen invokací nadpřizených sil. Mohou se zázračně léčit, porazit ozbrojené složky, zrušit apokalypsu a vstát z mrtvých. Jistě, před tím konají různá hrdinství i bez toho, ale ona v podstatě nemají žádný význam, snad krom toho, že se na konci seriálu mohou společně setkat na místě "zvaném Armageddon". Typický Deus ex sylvis. Vyvrcholení nám předkládá k uvěření, že stržením bran města dojde k řešení všech problémů a zavládne mír. Hezké by to bylo, ale daleká jinakost lidi (k naší ostudě) obvykle nedráždí tolik jako blízká jinakost. +++++ Vy vyprávění se tak objevuje řada zbytečných, redundantních prvků, které zaplácávají čas a svádějí pozornost diváka nevhodným směrem. Zbytečné je vztahové klopýtání Shiona a Krysy, téměř zbytečná je Shionova matka, zbytečné je, aby se "bohyně" manifestovala v Safu... Z hlediska příběhu samého. Pokud bychom totiž připustili, že všechno snažení cílí k tomu, aby se do seriálu nacpalo co největší množství patosu, šokantních situací, důvodů k pláči a tupých řečí o síle srdce a lidské sounáležitosti, pak svoji funkci plní. Slabé **. (15.01.2012) (méně) (více)