Usagi doroppu
Bunny Drop
Scénář:
Taku KišimotoKamera:
Kódži TanakaHudba:
Suguru MatsutaniHrají:
Aju Macu'ura, Maaja Sakamoto, Daisuke Hirakawa, Tošiko Sawada, Maaja Učida, Sajaka Óhara, Kana Ueda, Kódži Takeda, Takahiro Mizušima, Šindži Kawada (více)Epizody(11)
-
Rindó no onna no ko (E01)
-
Jubi kiri genman (E02)
-
Dakiči no kimeta koto (E03)
-
Tegami (E04)
-
Dakiči wa Dakiči de ii (E05)
-
Wataši no ki (E06)
-
Naišo de iede (E07)
-
Odžíčan no daidži (E08)
-
Taifú ga kita! (E09)
-
Onaka no kaze (E10)
-
Hadžime no ippo (E11)
Obsahy(1)
Svobodný třicátník Daikichi se vrací domů na dědečkův pohřeb, je však zaskočen tím, že děda měl nemanželské dítě s mladou milenkou. Zbytek jeho rodiny je tím šokován a nikdo se nechce postarat o malou, šestiletou, zakřiknutou dívku Rin. V rozhořčení se Daikichi rozhodne postarat se o ni sám. Ale pomůže Rin soužití s mužem, o kterém nic neví, k tomu, aby se dostala se ze své skořápky? A počkat, naruší tento vývoj událostí nějak Daikichiho milostný život? (Jigvell)
(více)Recenze (25)
No, Subjektiv se tu sice intelektuálsky vyznal ze svého despektu k fuwafuwa (jestli jsem pochopil podstatu sdělení), nicméně já to tak černobíle nevidím... Aria the Animation mě uzívala k mozkové prázdnotě, pohozený králíček mě spíš naladil na smířlivou, idealizovanou realitu. Nic nového nenaučí, časem možná zapomenu, ale pozitivně hodnotit zkrátka musím. Tato nálada a sdělení mi... vyhovuje... přestože je to manipulace emocemi. Ale o tom filmařina je, ne? ()
Upřímně na takový příběh mi bohatě stačí jeho hraná podoba. Není to špatné, je to reklama na dokonalé rodičovství a dokonalé děti, takže je to taková ta příjemná podívaná a když se zasníte, je to bájo a nic nechybí. I když samozřejmě film se nemůže věnovat všem v takové hloubce a záběru jako anime. I tak se mi víc líbil film. Lepší 3*. ()
Usagi Drop občas schytává kritiku za to, že je až moc sluníčkový a že zpracování hlavní hrdinky je nerealistické, protože „děti prostě tak hodné nejsou“. To, co lze považovat za onu neskutečně vágní „sluníčkovost“, je samozřejmě diskutabilní, avšak vzhledem k tomu, že Rin vyrůstala jako jedináček, u starého pána a bez vrstevníků, tak je u ní jistá dospělost v chování zcela normální a neměl jsem s jejím vyobrazením problém. Krásně vyniká odlišnost jejího zázemí především v porovnání s vrstevníkem Kókim, který vyrůstá pouze s maminkou a chybí mu mužský vzor, jež nachází v mládenci Daikičim, opatrovníkovi Rin. Všechny tyto zmiňované postavy jsou skvěle zpracovány a nešlo jim nefandit. Svěží výtvarný styl a příjemná hudba pak přidávají další plusové body. Na druhou stranu však uznávám, že někdy je tam možná až moc sentimentu a ona drobná peripetie v závěru působila trochu dojmem vynucené přítomnosti, aby tam nějaká peripetie vůbec byla, ale jinak se jedná o zdařilé anime, kterému s čistým svědomím dávám 4*. P.S.: Jedná se o jeden z mála případů, kdy tvůrci udělali rozumné rozhodnutí neadaptovat mangu celou. To, co se totiž děje v manze poté, považuji za vrchol autorské ubohosti a totální zprznění původní atmosféry díla. ()
Takéto anime rozhodne nevyhľadávam, ale vôbec neľutujem. Bolo to fakt niečo pekné, ničím preháňajúce, také skromné.... Dabing Rin bol perfektný väčšinou som vždy prekvapená, že malé deti dabujú dospelí (sú naozaj presvedčiví)... ale tu bolo konečne dieťa dabované dieťaťom a dopadlo to na výbornú! ()
Netradiční anime, ale panečku jaký! Čtu komentáře a názory o tom, že na studii z reálného života vztahu otec - dcera je to až přehnaně bezproblémový. Ptám se proč? Jistě, je tu mnoho zákonistostí, to hlavně ze sekce povinnosti a vzdělání, které se objevují v našem životě zřídka. A proč ne? Proč by někdo nemohl si dát za prioritu strávit svůj život péči o své dítko i za cenu toho, že půjde profesně dolů? Potřebovali ke spokojenosti Ferrari? Ne. Vůbec, proč se o tom bavím? Usagi Drop je tu od toho, aby probudil ty nejhřejivější pocity v nás uvnitř, nechal nás zamyslet a možná zazpytovat svědomí, proč jsme přeci jen se neobětovali víc pro úsměv druhých. Jistě, zlatíčko jako Rin by rozmrazilo srdce i tomu největšímu protivovi, ale i postava Daikichiho atmosféře zdatně napomáhá a tak jste nesnesitelně milým násilím nuceni natáhnout koutky úst nadoraz. Dočkáme se trochu klišoidních, přesto stále kouzelných vtípků; přiznačně malebná je doslova vodovková či temperová kresba, která velmi výjimečně sáhne k temnější barvě. Pro jednou jsem ušetřen typických japonských výkřiků, není třeba žádnýho karaoke, nevidím obnažené dámské nárazníky; na oplátku jsem zaplaven slušným civilním chováním, hledáním hlubších lidských hodnot - vše načrtnuto jemně citlivou linkou. Podobné Arie? Jak vůbec jde porovnávat totálně fiktivní svět, který sice je podobně sladký, ale duševně poměrně vyprahlý, osobně hodně vzdálený a hlavně místama ukrutně nudný? Aria má své nezpochybnitelné kouzlo, ale není pocit jako pocit. Zde jsem dosáhl opravdu čistého naplnění a doslova totální spokojenosti. ()
Ano - nebude to kult, ano - není to bezchybný seriál, ano - nemá to nijak zvlášť propracovaný děj a ano - snaží se to díváka dostat přes jeho nejprimitivnější pocity...přesto jsem si Usagi Drop jednoduše zamiloval...Je extrémně civilní, má sympatické postavy, nikdy nepřehání a jede na notě příjemna a inteligentna.A nepotřebuje k tomu nějaký fylozofický epos, ale vystačí si s obyčejným životem perfektně vystihujícím jeho podstatu.Letos chyběl seriál, který by byl takto vtipný, milý, občas smutný, občas veselý.Nemusí sednout každému, chápu to a dotyčné samozřejmě neodsuzuji, pro mě osobně jde ale o zatím jasný seriál roku, protože zkrátka zaplnil jednu z kvalitativních mezer letošní sezóny (a zaplnil ji skvěle) a to se vzhledem k nepříliš povedeným seriálům letos cení dvojnásobně.Zajímavé je, že mě baví cokoliv co mi seriál předkládá - první den Rin ve školce, Daikichiho problémy zvládat práci a dítě, počáteční averzi jediné rodiny co Rin zbyla, matku, která odmítá svou dceru...a přitom se nejedná o něco, co bych v životě nezažil nebo neviděl jinde...přesto jsem nadšen. ()
Velice pěkný kousek, ukazující jak radosti tak strasti každodenního života při výchově dětí. I když co si budeme nalhávat, takových dětí jako Rin moc není. Proto se tady najde i pár dalších malých otravných harantů, kteří její "dokonalost" spolehlivě vyváží. Hlavní hrdina Daikichi je sympaťák od kosti a spolu s Rin tvoří velmi příjemné duo. I jejich vzájemný vztah se vyvíjí plynule a uvěřitelně. Hřejivá pastelová animace je moc pěkná, sountrack taktéž a vše završuje roztomilý opening a ending. Za mě jakožto člověka, který děti v reálu nemůže vystát, natož aby jedno chtěl, velice příjemné překvapení. 8,5/10 ()
Usagi Drop hrá jednoznačne na city a buď sa mu to podarí, alebo nie. Hodnotenie dvoch skupín ľudí budú diametrálne odlišné. Tým čo dobre zahralo na city budú hodnotiť priaznivo a tým čo nezahralo na nič sa budú na to pozerať ako na frašku a budú hodnotiť priemerne až zle. Je to sladký a do istej miery presladený príbeh, kde je všetko jednoduché a dcéra viac vychováva otca ako on ju. Treba si uvedomiť, že toto vlastne nie je vylúčené a rodič vychováva tým, že má dieťa aj sám seba nie len dieťa. Nie je to kritika veľmi príjemného príbehu, lebo mne sa páčil len som načrtol čím v skutočnosti tento príbeh je. Ukáže veľmi reálne obetovanie sa rodiča pre svoje dieťa, ale bohužiaľ kedže je to presladené rodič je v podstate ako robot čo zvláda všetko a len občas a naozaj občas si trochu frfle a ide ďalej. Sú tam úsmevné vtipné situácie, tiež sú prítomné situácie vhodné na plač a každého to môže inak zasiahnuť. Za mňa aby sme nazreli aj trochu do mojej duše môžem povedať, že predstava mať takéto milé dievčatko sa mi páči. Ono veľmi odporúčam keď máte náladu pozrieť niečo také príjemné, bezproblémové a trochu odklonené od reálneho života (Trochu!!!). Pocity otca sú, ale z určitým nadsadením prezentované správne. Hudobný podklad sa mi páčil a opening je klasický k druhu anime. Dalo by sa toho porozprávať ešte oveľa viac v tomto príbehu a preto by nezaškodila väčšia porcia dielov, kde by sa rozobralo úplne všetko. ()
Myslím, že celý seriál by se dal v pohodě shrnout do hodinového filmu a velmi by mu to prospělo. Ze začátku je pomalost a minimální dějovost příjemná, u pozdějších dílů se člověk začíná tak trochu nudit. Autoři se snaží zvýšit dramatičnost poklidného příběhu poněkud nešťastnými prostředky, zejména tím, že dospělé postavy reagují přehnaně na drobné denní příhody. Ano, pro diváka je to sice jediná příležitost se zasmát, ale seriál se tak posouvá do poněkud méně realistické roviny. Často to působí, jako kdyby režisér nejprve točil válečný film, pak změnil žánr na rodinný a nechal původní dabing. Např. těžko věřit, že zasloužilá Daikichiiho matka, která už sama odrodila pár ratolestí a dalších x dětí zažila, bude v posledním díle reagovat na Rin takovým způsobem, který by byl naprosto přiměřený, kdyby Rin ukousl lev ruku a ona neměla po ruce kysličník a ani jedinou náplast, ale ne když Rin pouze vypadne mléčný zub! Co mě zaujalo: Neustále protažený Daikicho obličej s pusou ve tvaru obráceného U; jak si našel nové kamarády, z nichž jeden byl věrnou kopií Tintina; že mu ani jedenáct dílů nestačilo, aby intenzivní styky s matkou toho malého protivného kluka (který byl Daikicho přesnou miniaturou mimochodem) přetavil v něco víc. ()
Nějak nevím co napsat, jak to správně popsat, ale možná, tohle bude stačit... bylo to nádherné pokoukání. ()
Roztomiloucke az se mi to skoro protivilo. ()
Pro mně zatím nejmilejší překvapení letní sezóny. Stejně jako ve výborném Aishiteruze Baby se příběh točí okolo malé holčíčky, která se dík nepřizni osudu ocitá opuštěná. V tomto případě se jedná o umrtí v rodině a malá Rin zůstane na krku přibuzným, avšak ti mají již své vlastní životy a ambice, tudíž se nikdo z nich nepere o opatrovnictví, ba naopak...Dívky se tedy ujímá svobodný 30-letý mládenec Daikichi Kawach, který jako jediný po jejich prvním setkání na pohřební sešlosti o Rin projeví zájem. Zde začíná jejich dlouhá pouť, plná překážek každeního života jako je školka, dětské oblečení, kariéra v práci, ale také vzájemné sbližování a vytváření silného pouta. Animace a kresba je velmi přijemná, hudební doprovot jak bysmet, ovšem nejbáječnější je seriozní humor ze života, doprovázený situacemi, jenž vám na tváři vykouzlí úsměv. ()
■ Škoda, že oblíbených seriálů lze přiřadit pouze deset. Kdyby bylo možno více, Usagi doroppu bych tam ihned zařadil. ■ Radost, kterou jsem cítil při sledování tohoto anime se jednoduše nedá popsat slovy... ■ Bylo to jako svěží jarní větřík, který Ti jemně pokroutí ráno pracně vytvořený účes, ale Ty si toho vůbec nevšímáš, protože cítíš něco uvnitř, co Ti říká, že stát na tom rohu ulice v půl páté ráno bez rukavic čepice a šálu, je přesně to, co bys právě v tuto chvíli měl dělat... ■ Byl jsem do Usagi doroppu tak zažraný, že jsem všechny díly sledoval na jeden zátah a přál si, aby to bylo ještě o něco delší. ■ Velmi si mi líbil druh animace, který byl svým způsobem dost atypický. První přibližně minutu a půl před úvodní znělkou byl obraz tak pastelový, že jsem měl pocit, jako by jej animátoři právě namalovali, ve správném poměru naředili polotvrdou vodou nasládlé chuti nejmenované značky odkudsi z nejmenované japonské studny a ihned servírovali mému zraku. ■ Mohu-li přirovnat pocity, které jsem měl při sledování Usagi doroppu k něčemu, co jsem již v minulosti viděl a náramně se mi to líbilo, pak bych zde uvedl Koi kaze a Haibane renmei. ■ Samozřejmě jsou všechny tři seriály úplně jiné, zabývají se jiným tématem a jsou jinak natočeny, ale to, co popisuju je právě to, že nejde o ty samé situace a děj je zcela odlišný, ale to, co pro mě bylo tím, co mi ty druhé připomnělo, bylo to krásné, co si anime Usagi doroppu neslo celou dobu již od počátku v sobě. Pocit. Nepopsatelný pocit. Pocit, který jsem v sobě cítil. Pocit, který cítím při poslechu oblíbených operních árií. Pocit, který cítím, když se dívám na umělecké dílo, které mne uchvátí, například, když konečně mám možnost vidět to, o čem jsem mohl doposud pouze číst v odborné literatuře, možnost dotknout se toho, co tu stálo čtyři tisíce let před mým narozením, ten pocit, kdy člověk v němém úžasu svalí tělo v kolena zabořená v písek. Pocit, kdy se Ti něco tak líbí nebo Tě tak dojme, že po chvíli přistihneš sám sebe, jak Ti stékají slzy po tváři a Ty v přítomnosti jiných lidí se cítíš jaksi nesvůj, a tak raději poodstoupíš, abys svým emocím mohl dát volný průběh. ■ Ovšem kdybych měl napsat alespoň jedinou scénu, která byla společná jak pro Usagi doroppu, tak pro Koi kaze, byla by to scéna, kdy Nanoka stojí na nástupišti a naproti ní Kôshirô, obadva se na sebe zahledí a v tu chvíli zafouká jemný větřík; a scéna, kdy se Daikichi přiblíží ke svému rodnému domu, po levé straně od vchodu vidí stát malou dívenku oděnou v černých šatech, zahledí se na sebe, když v tom zafouká vítr nesoucí pár okvětních sakurových a jiných lístků. Rin po chvilce utíká na druhou stranu domu... ■ Celým seriálem se nese vlna pohody a střípky jemného humoru, což divákovi dodává vřelý pocit. Toto anime popisuje každodenní život, ale nepopisuje jej nudným způsobem, nýbrž odlehčenou cestou, s optimismem a s krásným hudebním doprovodem. ■ Úvodní i závěrečná znělka se mi obě hodně líbily. Už je to hodně dlouhou, co jsem viděl podobné anime nebo nějaké, které by hrálo na stejnou či alepoň podobnou notu v takovémto žánru. ■ [Viděno poprvé: 100/100] () (méně) (více)
Ak vás to aj popisom obsahu veľmi nezaujalo, skúste si to pozrieť... Naozaj podarené, hlavne Rin - človek až dostane chuť si také tiež urobiť... ^_^ ()
Jeden z nejlepších a nejlaskavějších anime seriálů roku 2011. A že je děj příliš jednoduchý a plný klišé??? Inu, ono to skutečné mateřství či otcovství takové většinou je. A v tom je právě jeho krása. ()
Uznávám, že je to celé jako reklama na děti. Takových malých andílků jako je Rin venku asi moc nepobíhá. Ale mně to nijak nevadí. Celé je to tak krásně milé, což obzvlášť takhle těsně před Vánoci padne do nálady. A že to nemá žádný hlubší děj? Je to slice of life, to se dá čekat. Asi se z toho nestane moje srdcová záležitost, ale určitě se k tomu za čas ráda vrátím. ()
Usagi Drop, jedenásťdielne anime z produkcie štúdia Production I.G z roku 2011, je kombináciou slice of life a iyashikei, ktorá v praxi funguje takmer dokonale. Príbeh sleduje tridsiatnika Daikichiho, ktorý sa ujme malej dcéry svojho nebohého starého otca Rin (teda svojej tety). Dej si naprieč jedenástimi epizódami všíma všetko od začiatkov dvojice, ktorá sa spolu učí žiť, cez rôzne patálie a komické situácie, až po to, ako sa medzi Daikichim a Rin vybuduje takmer otcovsko-dcérsky vzťah, založený na vzájomnej dôvere a pocite bezpečia. Seriál sa zameriava na pestrú škálu každodenných situácií, v ktorých šikovne prepája humor s drámou, ale zároveň sa nepúšťa do príliš komplikovaných zápletiek, vďaka čomu umožňuje divákovi užívať si plynúci dej a nanajvýš príjemnú atmosféru, ktorú anime vytvára. To sa mu darí predovšetkým vďaka postavám. Tými najvýraznejšími sú, samozrejme, rozkošná Rin a svojský Daikichi, medzi ktorými funguje vynikajúca chémia. Celkový kolorit však dotvára aj pestrá paleta rovnako dobrých vedľajších postáv, za ktoré možno spomenúť aspoň Rininho spolužiaka Koukiho. Usagi Drop sa okrem celkovo príjemného príbehu, postáv a atmosféry vyznačuje aj solídnou vizuálnou stránkou, ktorá svojou jemnou štylizáciou do anime veľmi dobre pasuje. Usagi Drop stavia na roztomilosť a navodenie hrejivých, upokojujúcich pocitov u diváka. A oboje dokonale funguje. Vo všeobecnosti je iba málo seriálov, ku ktorým sa skutočne oplatí vrátiť, ale tento je zaručene jedným z nich. Ak si divák potrebuje zlepšiť náladu, prísť na iné myšlienky alebo nájsť alternatívu k terapii, toto anime je ideálnou voľbou. ()
Usagi Drop je původně 56 dílů dlouhá josei manga od Yumi Unita. Anime zpracovává pouhou polovinu předlohy, jež se odehrává za útlého dětství Rin. A je tomu tak možná dobře. Jakkoli totiž pokračování situované do doby o deset let dále není zas tak špatné, přináší natolik odlišný zážitek, že by mi můj názor na seriál nepochybně pokazilo. Rozpohybovaný Usagi Drop je totiž hlavně výbornou relaxační záležitostí. Daikichi společně s Rin žijí v podstatě idylický život, všechny překážky života s lehkostí přeskakují, všichni lidé kolem nich jsou dobrosrdeční a celý seriál se tak nese na vlně klidu a pohody. Nuda? Ano, pokud pomýšlíte na nějaké maratóny, nechte si rovnou zajít chuť. Usagi Drop je slice of life a i na poměry tohoto žánru obsahuje příběhu minimum. S narůstajícím počtem za sebou sledovaných dílů proto zábavnost strmě klesá. Se střídmým dávkováním se ale jedná o jeden z nejlepších a nejroztomilejších zážitků letošního roku. Navíc s kouzelnou grafickou stylizací, která mezi současnou identicky vypadající anime produkcí jen těžko hledá konkurece. **** ()
Wholesome ()
Milí diváci, toužíte po roztomilém potomkovi, ale přitom se bojíte toho všeho přebalování, křiku, strachu, časových investic, finančních investic, zodpovědnosti, špíny a omezení vašeho osobního života? Již nemusíte hledat dále, právě pro vás Kanta Kanmei točí líbivý seriál Usagi Drop. Jistě jste si přečetli synopsi, takže víte, oč půjde. Výborně, výborně, můžu tak alespoň rovnou skočit ke kritice, protože věřím, že do chvály se pustí jiní a uznávám, že je co chválit. +++++ Děti dozajista mohou mnohým lidem vnést do života štěstí, představovat splněný sen, i přes již zmíněná negativa s rodičovstvím spojená. Někdo však možná při sledování uřvaného, špinavého a zlobivého fakana neuvěří. Tato nedůvěra stvořila Kagu Rin. Kaga Rin je pořádná, nezlobí, chápe potřeby druhých, pomáhá, skoro nekřičí a vždycky roztomilní. Podobný přístup ke zobrazení škvrňat jsme už viděli v Aishiteruze Baby. Pokud si člověk pročte něco málo o vývoji dětí, uzná, že Usagi Drop přeci jen odpovídá pravdě více. Rin se totiž právě nachází v relativně klidné fázi dospívání dítěte a tak jsou výtky stran jejího chování trefou ne zcela do černého. Pokud ovšem její věk nevolili tvůrci s ohledem na touhu dotlačit diváka k rozněžnění, které zažívá při hlazení štěňátek a koťátek. +++++ Ona mnou vyčítaná líbivost vězí převážně jinde. Tento seriál je v podstatě bez skutečných konfliktů, bez reálných problémů. Aby nedošlo k nedorozumění, Usagi Drop v sobě skrývá pro postavy nejeden konflikt a nejeden problém, ale ne skutečně konfliktní a ne reálně problematické. +++++ Daikichi kupříkladu zprvu nezvládá spojit péči o Rin se svými pracovními povinnostmi, ale pak se nechá přeřadit na nižší pozici, kde nemusí makat přesčas a tím se nastolí idyla. Má spoustu času, zmizí stres a kupodivu se neobjeví finanční problémy. Anebo: udřený třicátník celý den na nohou v práci, co každý večer s úsměvem vaří pro dva, hraje si s děckem a ráno ještě bez řečí vymění počůrané prostěradlo. Jak se nám předvádí jeho strhanost? Legračně zavírá očička, slintá a funí ve vlaku. Problémy lze ukázat s humorem tak, abychom stále cítili trápení postavy. V Usagi Drop problémy slouží tomu, aby se divák při jejich pozorování dětsky usmíval a svůj úsměv si posléze utvrdil v jejich řešeních. Všechno nalinkováno tímto stylem: práce, školka, Daikichiho rodina. +++++ Sledujete-li anime dostatečně dlouho, už jste určitě narazili na sousloví: "Fuwa fuwa." Fuwa fuwa je něco navýsost kýčovitě roztomilého, měkkoučkého, teploučkého, sladkého a heboučkého. Usagi drop je fuwa fuwa, které se tváří, že je příběhem ze skutečného života. Máte tu fuwa fuwa práci, fuwa fuwa dívenku, skoro i fuwa fuwa smrt. Výtvarný styl nasadil přetvářku, že takový není, ale všechny ty úsměvy a paleta hřejivých barev, jej usvědčují. Hudební doprovod střídá sentiment, s dětskou hravostí a neustálým sněním. +++++ V podstatě nemá smysl se na Usagi Drop dívat, pokud se do něj nechcete zachumlat. Tohle jej plně determinuje a dík občasným vtipům, které dokonce jsou vtipné (bývá poslední dobou v anime vzácné), se mu to i cynického Subjektiva málem podařilo. Konečně, vždyť sledoval slaďounký seriál Aria the Animation i s pokračováními. Aria ovšem měla něco navíc, kouzla tajemného prostředí. Objevitelské radosti pro turisty po nečekaném. Usagi Drop je život váš či život někoho známého, který byl obrán o přetrvávající negativní pocity. Negativní je tu prchavé a efemérní. To nepovažuji za pozitivum. +++++ Viděny díly 1-5. () (méně) (více)