Hmyz

Dlouho jsem zvažoval, jestli 5 nebo 4****. Pro 4 hrálo to, že Švankmajer má kopu lepších věcí, pro 5 zase to, že když si odmyslím Švankmajera, tak je to nadprůměrná věc a i podstatně horším, jsem dal 5. A Švankmajerovi to rád hodím... (20.02.2018)

Konec kariéry velikánů je vždy smutná událost, ale musíme to brát pozitivně, někteří z nich ani šanci dobrovolně uzavřít svoji filmařskou cestu nedostanou, máme tedy štěstí, že Hmyz vůbec vznikl a Jan Švankmajer se mohl důstojně rozloučit s jeho početnou fanouškovskou základnou. Smutná věc je ta, že trvalo takovou dobu než film vůbec vznikl, když má jedno z největších jmen české kinematografie takové potíže sehnat finance na realizaci svého díla, něco to o stavu domácí filmařské situace vypovídá. Rozebírat děj Hmyzu nemá moc smysl, sám Švankmajer nám na začátku sdělí, že scénář vznikl v jednom tažení a on sám neví co vlastně chce divákům sdělit, je sice jasné, že je to spíš naopak a všechno je to na výsost promyšlená hra s divákem… a nebo ne? Právě tady se ukazuje Švankmajerova genialita, můžete se na Hmyz dívat ze všech úhlů a stejně odpověď nenaleznete. Pro někoho film může být jasná metafora, stejně jako hra bratří Čapků, pro někoho jednoduše komedie o amatérském divadelním sboru, pro dalšího pohled do zákulisí tvorby Švankmajerova filmu propojený s finálním dílem a pro dalšího slátanina o ničem. Já si v Hmyzu našel od každého trochu, je to hezký pohled do zákulisí práce jednoho z předních hlasů české kinematografické historie a jednoho z nejlepších animátorů vůbec, hned několikrát Švankmajer poruší čtvrtou stěnu a vysvětluje divákům svoje záměry, Hmyz díky tomu připomíná napůl dokument a napůl narativní film. Herci si hrají na herce, přitom jsou vlastně loutky na špagátech, s kterými si Švankmajer hraje a tvaruje si je k obrazu svému. Po hlubším zkoumání se dá z filmu odnést daleko víc, než se na první pohled zdá a stejně jako další Švankmajerova díla by se dal rozebírat do nekonečna. Hmyz je důstojné finální dílo, je to umění v pravém slova smyslu a jeden smutný konec pro český surrealismus, takové filmy u nás už jen těžko někdy vzniknou a i když nás Švankmajer přesvědčuje, že jeho film je vlastně o ničem, finální věta: „Já vám to říkal“, vyzní spíš jako humorné pomrknutí k fanouškům a zasvěceným „Švankmajeristům“, kteří vědí, že si tuhle větu můžou vyložit jak chtějí. 75% (12.10.2018)

Ani vrcholné Švankmajerove diela ma neoslovili, takže toto som, okrem fajnového predslovu, takmer vôbec nestrávil. Sedia mi skôr jeho krátke filmy a Hmyz mohol byť tiež slušný kraťas, no pridaním filmu o filme a ďalších nesúrodých komponentov vzniklo niečo nepozerateľné. Herci sa len pitvoria, dej chýba, a absolútne mi nie je jasné, čo je vlastne vo filme od bratov Čapkových. (07.04.2019)

Najnovší film najzvláštnejšieho Československého režiséra a zároveň aj jeho posledný autorský počin. Hmyz je Švankmajerova vízia divadelnej hry z pera známej českej dvojice, ktorých mená snáď ani nemusím spomínať. Podobne ako pri väčšine filmov tohoto autora sa aj tu môžete tešiť na výraznú surrealistickú stopu plnú absurdných scén, rýchlych strihov, praktických efektov a stop-motion sekvencií. Čím sa, ale posledný prírastok do rodiny surrealistických diel líši je spôsobom akým ho pán Švankmajer podal. Okrem hlavnej dejovej línie, kde okrem legendárneho Jiřího Lábusa či Kamily Magálovej, je film prerušovaný vstupmi samotného režiséra, kedy vám danú časť filmu odprezentuje pohľadom tzv. behind the scenes, alebo sa rovno prihovorí k divákom. Snímka má okrem prológu, ktorý natočil samotný Švankmajer aj epilóg ako keby sa jednalo o knihu. Ak by ste hľadali význam tohoto filmu, nehľadajte ho. Jedná sa o čisto umelecký film, ktorý má len umeleckú hodnotu. Názor si na tento film kľudne spravte z nasledujúcej citácie, v ktorej Jan Švankmajer vysvetľuje o čom daný film vôbec je: "Takže o čem tenhle film vlastně je? Já nevím. Psal jsem scénař jak to ze mě lezlo." Takže aby som to zhrnul, od posledného počinu nechválne známeho tuzemského režiséra som dostal presne to, čo mi ponúkol už v minulosti. Absurdne zábavnú "podívanú", ktorá sa vymyká všetkým konzervatívnym československým štandardom. Film som videl na Netflixe a som sklamaný, že sa na túto platformu nedostalo viac Švankmajerovho obsahu. Ak milujete umelecké filmy, nie je o čom polemizovať. Ďakujem za vašu dlhoročnú, energicky neprestajnú prácu, pane ;) (04.03.2022)

Jacques Rivette by zaplesal. Tak plesám za něj. (28.03.2018)

I tak dík. Je to škoda, že Švankmajer, kterýho obdivuju už tak dlouho a je jeden z našich nejzajímavějších tuzemských filmařů, se musel rozloučil něčím takovým. Fiktivní prostřihy k natáčení a vůbec celkový obkecávání okolo hlavního děje v divadle, jen brzdily film. Myslím si, že kdyby z toho Švankmajer udělal 30 min dlouhej kraťas zaměřenj výhradně na děj okolo herců, fungovalo by to mnohem líp. Jsem si tím jistej. Jako kdyby na závěr měl potřebu dělat vše jinak, použil pár svých trademarků a to je vše. Skvělá je scéna, kdy Jaromír Dulava odkrágluje Magálovou nožem, světlé momenty se najdou (trestuhodně nevyužitý Lábus, stejně jako jen částečně Norbert Lichý, který je jako stvořený do Švankmajerových filmů), ale v kontextu mistrovy tvorby jedna ze slabších věcí (a kupodivu na ni vybrali přes crowdfunding velice slušný peníze)... na kterou jsem čekal fakt dlouho. Tak trochu mám dojem, že tohle zrání materiálu bude podobnej průser i u Gilliamova Dona Quijota. Ach jo. Asi nemůžu čekat vrcholovou formu od lidí, co už na to nemůžou mít formu. Spíš si říkám, kolik se toho změnilo za ty roky, co jsem poprvé slyšel o snaze realizovat tenhle projekt a než se to konečně zmaterializovalo a pak si to pustíte a ono je to tohle. Užijte si odpočinku, mistře, není snadný psát knihy, není snadný natáčet filmy. Vím to. I tak dík. Teď už snad zbývá jen to studium literatury o Švankmajerovi, čeká mě tu bichle, myslím si, že je to hned po monografii Káji Saudka asi nejdražší kniha, co jsem si kdy koupil - Možnosti dialogu / Mezi filmem a volnou tvorbou. (30.07.2018)

Postavil jsem se na hlavu, naladil jsem se na podivne Svankmajerovi vlny a film jsem si uzil. Je to zase bizarni surrealisticka hra s divakem, mozna trosicku pristupnejsi diky zahrnuti filmu o filmu ve filmu. (28.03.2019)

Šlo o čistý, juvenilní mizantropismus... (o Ze života hmyzu, 1. verze) Já jsem psal scénář jako se píší automatické texty, bez jakéhokoliv racionálního, morálního... (zakoktání se), do prdele...! Švankmajer znovu pracuje s herci jako loutkami, jimiž ostatně v jeho očích jistě jsou - těmi, nebo nanejvýš hmyzem bez řádné vývojové historie, zacykleným v automatismech a nepřekročitelných předurčeních, nahlížejícím se v nahé pravdě jen ve vzácných záblescích. Či vůbec. Broučci jsou po masu, zelenině a jiných neúctyhodných odpornostech další z metafor, formulujících nelichotivé názory na humanitu. Souhlasíte-li, prožijete pesimistické souznění, máte-li pochybnosti, můžete si užít, jak se Jan Švankmajer hrdinně vzpíná osudu druhu tím jediným, co je k dispozici - imaginací a satansky zlým, úlevným humorem. (13.03.2020)

Příznačně švankmajerovská podivnost kombinovaná s vtipným filmem o filmu. Jednoduše bizárek, nad kterým se ale nikdo (nebo alespoň ti, co tvůrce znají) nepozastaví. Zbývá jen obdivovat Švankmajerovu imaginaci a hrátky s médiem. Jen málo tvůrců si podobný experiment může dovolit. Tady se to ovšem zdá tak nějak přirozené, a ačkoliv není Hmyz ani zdaleka to nejlepší, co Švankmajer nabízí, rozhodně je dobrým rozloučením důstojnou tečkou za jeho tvorbou. (20.02.2018)

Byl jsem na Brněnské premiéře, kde se promítal přenos z Pražské premiéry, kde se promítal film o filmu, který byl o zkoušce adaptace Čapků. Meta na entou. Adaptace samozřejmě svérázná ala Zelenkovi Karamazovi ala Kafkárna ala Švakmajerovina ala entomofobická chuťovka. Filmy o filmu moc nesleduju, takže zákulisí animačních kouzel (i když byly v poměru stopáže dost upozadněné) mě fakt bavilo. A celý zážitek, kterému vévodilo charisma pana umělce, působil ve výsledku jako celkem dojemný Švankmajerův epitaf. "Já jsem vám to říkal!" Hmyz mi udělal radost... (20.02.2018)

Epilog! (07.05.2018)

Netradiční, ale na začátek KVIFF rozhodně vhodné! (29.06.2018)

Ocením neutuchající originalitu a osobitý surrealismus v podivném výtoku jedné malé zkoušky hmyzí hry podle bratří Čapků. Každý máme v sobě někde schovaná tykadla sociálního cítění a nepřekonatelné pudy dělat věci neslučitelné se společností a názorem. Super nenažraný Norbert a naprosto tragický divadelní herec Honza Budař. :) 50% (29.11.2020)

Pro mě jeden z nejsrozumitelnějších Švankmajerových filmů a to nejspíš i proto, že v něm byla upozaděna animace, která na mě při sledování posledních filmů působila už jaksi nepatřičně, rušivě. A tady byla využita právě velmi citlivě. Kdo viděl hru „Ze života hmyzu“ od bratří Čapků, bude jistě více v obraze, ale o to více může být zklamán, protože Švankmajer nepřichází s ničím novým, jenom recykluje Čapkovské podobenství po svém. Ti, kdo hru neviděli, se budou nejspíš královsky bavit při sledování Švankmajerova Hmyzu. Nechat diváka nahlédnout do toho, že realita není ani divadlo, které herci hrají, ani film, který Švankmajer natáčí, ani film o filmu, který je o Hmyzu natáčen, mi přišlo zbytečně překombinované. A tak jsem s povzdechem zavzpomínala na Jodorowského brilantní zakončení Svaté hory… Na Hmyzu jsem ale ocenila i to, že Švankmajer dosti minimalizoval perverzní obsahy, které jsem v jeho filmech vnímala mnohdy jako samoúčelné. Zde mi však zobrazená perverzita dávala smysl. Dvě otázky mi ale pořád vrtají v hlavě – proč se některé z postav Čapkovské hry nedostavily na zkoušku a – proč Švankmajer oprášil scénář z roku 1970 právě teď a právě na tohle téma – scénář ke hře, ke které bratři Čapkové vytvořili pod dobovým tlakem alternativní - optimističtější závěr (Švankmajer to označuje za den, kdy se zrodila „předposranost“). Každopádně je Hmyz bizarní groteska, u které se nelze nesmát, po které lze jen tiše odcházet z kina ve vrženosti zpět do reality, která se tak „trochu“ podobá tomu, co jste právě viděli. Smích už není na místě… (25.02.2018)

60% — I po shlédnutí režisérova posledního počinu zůstává v platnosti, že celovečerním filmem Jana Švankmajera, se kterým nejvíce souzním, jsou Spiklenci slasti (u krátkých filmů toho souznění najdu více). (22.02.2018)

Moje první návštěva kina Světozor a ještě senior projekce :-D S filmem určitě spokojenost.Mám najeté všechny předchozí snímky pana Švankmajera,takže mě tohle nemohlo zklamat.Je to originální,vtipné a nenudilo to,tak co chtít víc. (26.03.2018)

Vždy jsem měla z práce pana Švankmajera rozporuplné pocity a občas i lehké pochybnosti o jeho duševním rozpoložení. Po shlédnutí tohoto výplachu mozkových buněk jsem došla k přesvědčení, že i když vím, že spousta umělců má nějaké ty mentální problémy, tak zde se jedná o opravdu vážnou záležitost. Nevím jakou, ale hezká nebude. Takhle prznit Čapkovu hru. Celé je to jedna velká slátanina s nehezkým vizuálem, s absencí smysluplných dialogů. Jediné poselství, které si z filmu odnáším je, že hovno v hávu umění, je pořád jenom hovno. Za mne odpad. (24.03.2019)

nemohu jinak. vtipne. (24.10.2019)

WTF? (03.12.2018)

Švankmajerovo pozorovací talent a schopnost předat zvukem a obrazem to, co v lidech vidí, baví. Je to vtipné a trefné. (27.10.2019)