Za černou duhou

Tak som sa opäť nechal uniesť oblakom surrealistického opojenia. Tentoraz to bolo ale naozaj výnimočné. Niečo tak vizuálne nádherného a racionalitu požierajúceho som už dávno nevidel. Moja fantázia pracovala na plné obrátky hoci sa nemala logicky o čo oprieť, chýbal tu pevný bod ukotvenia príbehu. Čo samozrejme bežných filmových divákov požierajúcich konzumný "odpad" okamžite odradí. Mňa to však naopak doslova priklincovalo k stoličke a nepustilo ma až do konca. Nenachádzam slová... Abstraktnosť obrazu, hra s osvetlením, filtrami a jednoduchá elektronická hudba v pozadí v takto dokonale zmiešanej substancií robí s tohoto diela dokonalú surrealistickú snímku ktorá sa kilometrovým oblúkom vyhýba zaužívaným konvenciám. (31.12.2014)

Rád bych napsal, že vydržíte-li film neproklikávat, odmění se vám... Odmění vás něčím... Nějakým iniciačním zážitkem, nevšední pointou nebo zajímavým koncem třeba... Ne. Lhal bych. Neodmění. Esteticky pohledný vizuál a skvělá audio stopa (myslím hudbu i zvuky) jsou z mého omezeného úhlu pohledu jeho jediné hodnoty. Ale dám druhou, za celkově zajímavou zneklidňující atmosféru, za působivou transformaci doktora Barryho (v co vlastně?) a hlavně proto, abych nevypadal jako úplnej dement a lopaťák, protože je jasný, že čím víc hvězdiček člověk takovýmuhle filmu dá, tím víc je chytřejší než ti ostatní, kteří většinu času nejspíš vůbec nechápou, co se to vlastně na tom plátně děje. (19.01.2019)

Historka, která by vydala tak na dvacetiminutový příběh z Krajních mezí, je roztažena díky samým detailním záběrům, psychedelické hudbě, psychedelickým zpomaleným záběrům a dalšími zbytečnými detailními zpomalenými záběry na neskutečně dlouhou stopáž. Postavit někam podivně a z úhlu kameru, divně to říznout a divně nasvítit a ozvučit ještě nedělá umění, to umí každý blbec na Youtube. Prvních a posledních asi pět minut filmu stačí, abyste si udělali dojem o celku. Divák je zde až to poslední, ale pan režisér se asi - za poměrně drahé peníze - ukojil. (10.11.2012)

Medzi artom a exhibicionizmos nie je až tak tenká hranica, aby sa nedala rozoznať. Cosmatos skôr exhibuje, ale prečo mu to vyčítať, keď mu to ide tak dobre. Zmysel života opäť nenájdeme, ale to sa ani od umenia a kinematografie ani očakávať nedá. Vyzerá to fantasticky a osobne to pričítam tomu, že Cosmatos to ankrútil tak, aby nielen evokoval osemdesiatky, ale aby to pôsobilo tak, že to bolo v osemdesiatkách aj nakrútené. Tomu síce trochu bráni dokonalý digitálny obraz, ale s tým sa nedá nič robiť. Záver som čakal trochu drsnejší, tu tá náhoda pôsobí ako fór, len neviem, či bol zámerný. (02.05.2021)

Snové, halucinogenní, tajuplné, uhrančivé. Argentovy barvy, Kubrickův vesmír, Scottovy vetřelčí vize a duha, co zčerná. Zfilmovaná báseň o cestě, kterou si lze vyložit po svém. Sterilní chlad laboratoře a příroda venku. Hvězdy jak mlčenlivé průstřely temného plátna. Detail, celek, pokřivená perspektiva, touha, smrt. Odcizená, ale místy výtečně atmosferická hudba je drsně rozříznuta skladbou Angel Dust (Venom), s titulky přichází éterické zklidnění od SSQ (skladba Anonymous). Typická divná Kanada sedne jen skupince fajnšmekrů.... (31.12.2018)