Reklama

Reklama

Jako bych tam nebyla je příběhem mladé ženy ze Sarajeva, jejíž život se ze dne na den změní. Zbavena všeho, co kdy měla, čelící neustálé hrozbě smrti a bojuje proti nenávisti, kterou vidí kolem sebe. V posledním kroku odvahy nebo šílenství se rozhodne učinit ještě jeden vzdor: být opět sama sebou. A tento jednoduchý akt jí zachrání život. Zjistí totiž, že přežít znamená více než zůstat na živu. Jako bych tam nebyla je moderní válečný příběh, který objevuje lásku, identitu a spojitosti mezi námi všemi. (Film Europe)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (64)

emma53 

všechny recenze uživatele

Strašně smutné drama, žel reálné a o to víc jsem to pak dlouho rozdýchávala. Velkým plusem byl určitě fakt, že je to nejen v režii ženy Juanity Wilson, ale i podle knihy, kterou napsala také žena Slavenka Drakulić a scénáristkou byla Eliseo Altunaga. Kdo jiný, než ženy se dokáží tak dokonale vcítit do pocitů žen, které prožívaly ty hrůzy v zajateckém táboře. Jako bych tam nebyla je název přesně vystihující stav mysli, který dokonale předvedla Nataša Petrovic v roli Samiry. A možná, že i to pomalejší tempo bylo účelové, abychom se dokázali vcítit alespoň trochu do pocitů a událostí pro nás zcela nepochopitelných, ale které nikdy nevymizí z myslí žen, které to skutečně prožily. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Možná až příliš odosobněná artová zpráva o běsech nedávné balkánské války. Opravdu neobyčejně silné téma, kterému trochu chybí adekvátnější forma zpracování a s ní související emoční tlak. Ta existenciální reflexe obsažená již v samém názvu je z pohledu diváka trochu problematická, protože pak ani on sám ,,tam" úplně není. (Při zásadní scéně znásilnění má hlavní hrdinka čistě existenciální vjem, umělecky provázaný s Cizincem Alberta Camuse, kdy během znásilnění vnímá především mouchu usednuvší na zeď místnosti, než samotný ponižující akt). Silný film, který se ovšem dal natočit ještě mnohem působivěji... ()

Reklama

Fr 

všechny recenze uživatele

,,SVLÍKEJ SE!“… /// Deset minut (úvodních) klidu střídá vnitřní neklid. Můj (vo Samiře samozřejmě taky nepochybuju). A bohužel (z lidskýho hlediska vole) furt přituhuje, takže MŮJ neklid se zvětšuje. Naštěstí vod Samiry mám kliku, a to, že nejsu hezkej v tom nehraje roli. Vono totiž bejt hezká má za války jednu výhodu. Nezabijou vás hned. Ovšem vono bejt hezká, má za války i nevýhodu. Třeba tu, že vás (překvapení!) nezabijou hned. Několikaminutová scéna znásilnění (chtěl bych bejt v jednotce Benjamina Forda!) a to, že je tam malá holka – jsem na rozpacích…. je to vydírání nebo skutečnost? Bejt to horor, tak tomu spousta lidí napálí 5*. Ale takhle? Skutečnost? Skutečnost, na kterou neměla žaludek ani Angelína. Z chlapskýho úhlu pohledu to pak trochu zvolní, ale jestli si někdo myslí, že druhá půlka je v důsledku ,,konania postáv menej dôveryhodná“, tak je kokot a nechal bych ho zavřít ve správnou chvíli na správný místo. Třeba by mu nějakej čurák projetím análu utřídil myšlenky. Vono totiž čekání na naději může vypadat všelijak. Překvapením je i to, že na konci neservírujou žádnej lacinej citovej cajdák. Za mě: drama jako prase! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na filmy založený na skutečnosti. 2.) Chystám se prozradit parchantovi trochu silnější pravdu než Penélope Cruz. 3.) Víc asi nevím, snad jen třeba … násilí? 4.) Thx za titule ,,endstand“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Ekvivalent k filmovým svedectvám o utrpení v koncentračných táboroch. Surová, tichá dráma o zverstvách, stváraných na ženách (a dievčatkách) v Bosne a Hercegovine medzi rokmi 1992 a 1995. Očami mladej ženy, ktorá sa ocitla v nesprávnu chvíľu na nesprávnom mieste. Skoro celý film sa odohráva v tábore pre ženy, v dusnej atmosfére, na pustom priestranstve s tromi barákmi. Väčšina nepríjemných vecí (zabíjanie, znásilňovanie, ponižovanie) sa odohráva mimo záber, ale dôjde aj k jednej naturalistickej scéne - a dlhšej než je divákovi príjemné. Minimalistická Natasa Petrovic v hlavne roli postačujúca, Skarsgardove cameo potešilo. V závere sa film z deprimujúceho svedectva z lágru mení v úvahu o následkoch hrozných činov, s ktorými hlavná postava nielen že bude musieť žiť v spomienkach, ale ich bude musieť prijať za vlastnú krv v rodine... 4* dať nemôžem - druhá polovica filmu (pomer s kapitánom) je v psychológii postáv a ich konania menej dôveryhodná. I tak sa ale jedná o silný, nezabudnuteľný zážitok, po ktorom sa vám nebude ľahko zaspávať. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Překvapuje mě, že za tímto filmem stojí zrovna Irsko, když se celý odehrává na Balkáně. Nemyslím si ale, že by měli Balkánci něco skrývat. To, co tento film předvádí, se v jejich zemích prostě v devadesátých letech dělo a bylo to tak odporné, že na balkánskou válku často hledám hlubšího slova. U filmu mi občas chybělo více dialogů nebo alespoň jasných vysvětlení. Vše stálo na tom, ať si divák jednotlivé momenty vysvětlí po svém. Kamera totiž sem tam zabrala takové scény, že vidět je v reálu, tak se z nich asi jen tak nevzpamatujete. Podobné záběry má třeba ruský válečný film Jdi a dívej se. Jak říkám, Jako bych tam nebyla je opravdu hodně těžký film. Válka v Balkáně v místních chlapech probudila ty nejhorší pudy a rozvedla je do absolutna. Neřikám, že jiné války to nedokázaly, ale tady je to přeci jenom ještě docela dost aktuální. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (2)

  • Snímek vyhrál na mezinárodním filmovém festivalu Cinema Mundi stejnojmennou cenu pro nejlepší film. (Wisborg)
  • Film je natočen na motivy románu "Kao da me nema" chorvatské spisovatelky Slavenky Drakulić. (awful)

Reklama

Reklama