Reklama

Reklama

Kokurikozaka kara

  • Japonsko コクリコ坂から (více)

Během příprav na olympiádu v Tokiu v roce 1964 bojují dva spolužáci ze střední za záchranu staré klubovny z období 2. světové války před demolicí a spolu najdou naději. (Netflix)

Videa (2)

Recenze (52)

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Syn Hajao Mijazakiho vo svojom druhom filme predostiera komorný príbeh zo študentských čias, v ktorom dominuje téma priateľstva, prvej lásky a akejsi hodnotovej revolúcie. Oproti jeho prvotine Príbehy zo Zememoria je príbeh omnoho ľudskejší. Dokonca by som si dovolil tvrdiť, že sa viacej hodí pre film zo živými hercami, než na animák. Dôvod je jednoduchý. Nie je v ňom nič natoľko zvláštne, natoľko zaujímavé aby to dokázalo divákovi vzbudiť ten pocit niečoho čarovného - teda toho čím je štúdio Ghibli povestné. Pre mňa to bolo síce veľmi príjemné pozeranie - kde hlavne motív ústrednej dvojice v pozadí a atmosfére prímorského mestečka mal svoje neopísateľné čaro, ale akási katarzia sa bohužiaľ nekonala. Príbehy ako keby viacej dbali na ľudský aspekt a namiesto poučovania o skutočných hodnotách a príbehoch o odvekom súboji dobra zo zlom, je tu vidieť akúsi snahu byť ľudskejší a stále krásny. Čo sa na jednu stranu aj darí. Na druhú stranu keď sa povie Ghibli tak sa mi v hlave objaví Princezná Mononoke a Spirited Away. Nie toto. ()

Hromino 

všechny recenze uživatele

Gedo senki mělo slibný námět, ale horší zpracování. U Kokuriko-zaka kara je tomu zase naopak. Což o to, je zde vidět jistý pokrok Gora směrem kupředu, je zde vidět, že scénář psal samotný pan Mijazaki senior, ale přesto mě to stejně jako právě ony příběhy ze Zeměmoří nepohltilo tak, jak bych od filmů z Ghibli očekával. Po přečtení synopse jsem od filmu očekával něco podobného jako Mimi wo sumaseba, přičemž má očekávání byla tak napůl splněna. Ano, z nemalé části se to na podobné vlně veze, ale ono úžasné kouzlo vyprávění prostřednictvím zasněné holky to poněkud postrádá. Neříkám, že je to vyloženě chyba, ale jelikož to kouzlo bylo tím, co mi především udělalo z Mimi wo sumaseba vynikající zážitek, nebudu tajit do jisté míry zklamání. Jinak je to film vcelku povedený, hlavní hrdinové fajnoví, menší výlet do Japonska o bezmála padesát let zpět příjemný. Jo, celkový pocit z filmu je pozitivní, ale čekal jsem, že to bude ještě lepší. Připadá mi, jako by se film zasekl tak napůl v cestě za fantazií filmu Mimi wo sumaseba vlastní, ale snad bude Gorův další film zase o něco lepší a já tak budu moct uvažovat konečně i o pěti hvězdách. ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Mládežnícka romanca s eko podtextom. Už keď to po sebe prečítam, jemne ma napne. Pretože hoci spisovatelia, spisovateľky a rad scenáristov sa roky snažia, z tohto kanála väčšinovo tečie buď ružovo sladkasto lepkavý odpad so snahou o "autentickú reč" a "vnímanie očami hrdinky" alebo prepálené aktivistické dielo. Preto niet čudo, že z tejto oblasti kultúrneho konzumu dáva veľa potenciálnych spotrebiteľov ruky preč. Chyba, vážení! Aj v tejto oblasti (zhruba ako v každej inej) sa vyskytuje pod nánosmi komerciou ponúkaného braku tak 15% hodnotných záležitostí. Príbeh zasadený do mojej najobľúbenejšej doby (60. roky) výtvarne potvrdzuje túžbu premiestniť sa časopriestorom do Japonska v čase prípravy olympiády a prežiť si tam vlastný dobrodružno-enviro-vzťahový príbeh v štýle príbehu dievčaťa Umi. ()

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Goro Miazaky podruhé, tentokráte ovšem kvalitně, hlavně díky ději, který tentokráte není tak brutálně odfláknutý (což ovšem nepřipisuju taťkovi Hajajo Mijazakimu, který psal scénář, jako spíš tomu, že tenhle film nemá dějově tupou předlohu). Tenhle film u mě boduje tím, že je malý s osobní a tak nějak hřejivý (což například taková Princezna Mononoke není a proto je nedostižná, ale to je zas na jiné téma), postavy jsou tu sympatické a celé to má takovou příjemnou atmosféru, které dopomáhá zasazení do přelomu 50/60 let a studentoidní postavy, ovšem modlím se ku všem pohanským bohům celé Evropy, Ghibliané, příště tomu nasolte koňskou dávku fantasy, nebo konečně zkuste sci-fi, nebo něco dramatického, ale... Už ne nic takhle nekonfliktního a vzájemně zaměnitelného, protože včera jsem viděl Zvedá se vítr od Hajaja a nemůžu si pomoct, tyhle filmy jsou si pocitově tak podobné, až to bolí, což nesluší jménu Ghibli ani jménu Mijazaky, pro tyhle dvě jména je totiž finální resumé "Dobrý film" spíš urážkou na cti, jíž by měl následovat souboj na ostří rohu jednorožce. "´Trochu úcty, ty druhořadý alchymisto!!´" PS: ano, vlastně kritizuju i vyzdvihuju ty samé věci, vesmír se s tím bude muset smířit. ()

JFL 

všechny recenze uživatele

Pomalý, nekonfliktní a nedramatický - přízviska, která by jindy značila negativa, v případě druhého režijního počinu Goróa Mijazakiho představují slova chvály a konstatování znaků výjimečného díla. V překotné době, v kontextu hyperafektované japonské kinematografie a obzvláště pak v rámci tamní hysterické animované tvorby představuje "From Up on Poppy Hill" unikátní skvost. Obzvlášť když uvážíme, že se žánrově jedná o romanci a nostalgický film ze zlatých let dvacátého století a když jej porovnáme s jinými takovýmito filmy japonské produkce posledních deseti let. Zatímco kasovní trhák "Always - Sunset on Third Street" a jeho sequely i napodobitelé po vzoru "Vyprávěj" charakterizuje obsesivní ulpívání na detailech výpravy či titěrné oživování ikonických budov příslušné doby za pomoci speciálních efektů a až propagandistické vyzdvihování tradičních hodnot zosobněných pitoreskními figurami, projekt Studia Ghibli se drží decentně při zemi a historické dějiště si bere jen jako opodstatnění pro styl vyprávění o mladických nadějích. Že se jedná o historickou éru divák pozná až mimoděk z prvků v druhém plánu a konkrétní určení roku děje přichází až cca v polovině filmu v podobě plakátů na nadcházející olympiádu. Stejně tak i zdejší romance nejen že se vyhýbá genderovým schématům jinak v anime glorifikovaným a hypertrofovaným, ale zcela postrádá jakýkoli afekt, i strojenou cudnost. Vztah ústřední dvojice je naopak i bez přemíry slov úžasně hluboký a dramatický. Jen se stejně jako vše ve zdejším vyprávění odvíjí v decentních a velmi pozvolně se vyjevujících projevech. Jestliže režisérovy předchozí "Příběhy ze Zeměmoří" zatěžovaly ohromná přemíra děje a obšírnost světa a jeho mytologie, pak "From Up on Poppy Hill" je jeho důsledným protipólem - příběh, který by jinde vydal na jednu epizodu seriálu zde dostává veškerý prostor ke klidnému rozvinutí. Dějové zvraty zde mají podobu klidně konstatovaných a vyrovnaně přijímaných sdělení a dramatický vývoj nemá podobu strmé sinusoidy, nýbrž připomíná spíše vlnky na poklidném moři. Právě těmito postupy se podařilo vytvořit retro film, který diváka pohltí svou podmanivou atmosférou starých bezstarostných časů, ale při tom nikdy nesklouzne do melancholie. ()

Galerie (34)

Zajímavosti (2)

  • Ve scéně, kdy Umi a Šun nastoupí na loď, je možné všimnout si na lodi cedule s nápisem „Ghibli“, což je odkazem na Studio Ghibli, které film vyrobilo. (Hromino)
  • Ve filmu několikrát zazní píseň Ue o Muite Arukō, mimo Japonsko známá jako Sukiyaki, z roku 1961. V jeden okamžik se na černobílé obrazovce televizoru objeví také zpěvák Kyu Sakamoto. Paralela mezi písní a dějem, který podmalovává, spočívá i v tom, že se v skladbě zpívá o osamělém procházení se a o stěstí, které leží kdesi vzhůru. (Jirka_Šč)

Reklama

Reklama