Domů na svátky

4,5* Jeden z filmů, který mi nevyprchal z hlavy ani deset let po jeho shlédnutí. Když jsem se k němu dostal podruhé, zbylo mi sice v mysli jen pár obrazů z něj a ta zvláštní, křehká atmosféra. Možná to není film, který vás přimrazí do křesla, ale rozhodně je to film, který je uvěřitelný a opravdový. Hořkosladká skoroallenovská komedie s prvky romantického filmu. Jestli se někomu zdají závěrečné sekvence filmu melodramatické? Prosím - možná, že ano... ale on takový život občas je. Rozhodně se tomuhle citlivě natočenému a vřelému filmu se skvělými hereckými výkony nebudu vyhýbat ani potřetí. Bylo mi s ním moc dobře. (23.03.2008)

Tenhle film jsem si pustila kvůli dvěma věcem = režie Jodie Foster a herec Robert Downey Jr. v jeho předAllyovské době.. Byla by to skvělá hořkosladká komedie, kdyby tohle melodrama nepostrádalo humor.. Jinak fajn pohodový film o (ne)snášenlivosti jedné rodinky, který brzy po shlédnutí upadne v zapomnění.. (20.12.2013)

Jak do devadesáti minut zachytit charaktery a vztahy jedné obyčejné rodiny plné svérázných osobností? Jodie Foster zvolila cestu nadsazení a razantního zhuštění. Výsledný koncentrát nemusí chutnat každému, ale správné ředění, nebo chcete-li naladění, z něj udělá skvělou a v mnoha ohledech nezapomenutelnou podívanou. Zábavnou, současně i znepokojující, neučesanou a nevyhlazenou do líbivě třpytivé tretky, razantní a přece křehkou, plnou skvělých dialogů, geniálně načrtnutých a vystižených postav a hereckých výkonů. Od hlavní postavy Claudie v podání Holly Hunter, přes skvěle hláškující matku Anne Bancroftové až po trhlou tetu Gladys Geraldine Chaplinové, kde jediný, kdo trochu kazil výsledný dojem, byl Robert Downey Jr. možná až příliš přehrávající a tlačící na pilu. Některým scénám se člověk zasměje, některé mu připomenou vlastní zážitky a občas tím hektickým a upovídaným hurikánem probleskne okamžik, který vám silou svých emocí doslova vrazí srdce do krku a zastaví dech. Ať už je to scéna v „tělocvičně“, vyprávění Gladys o polibku nebo otcova vzpomínka na deset vteřin štěstí. (08.04.2011)

Asi si budu muset začít číst pořádně obsahy :D takhle jsem byla trochu vykolejená z těch "svérázných individualit", kterých na mě bylo v této rodině trochu moc. Tak moc, že už pro mě byla těžko uvěřitelná. Dle zdejších zajímavostí byl Robert Downey Jr. většinu natáčení pod vlivem, nu tomu bych i věřila, protože mi připomínal klauna bez červeného nosu. (04.10.2016)

Mít to propracovanější dialogy a mít to víc silnějších scén, asi bych ten plný počet i dal. Vedené je to naprosto perfektně (akorát jenom ten začátek možná trval moc dlouho), je to i dobře a citlivě natočené, téměř to nenudí, postavy jsou zde skvěle vykresleny a má to i zajímavé téma tajemství v rodině a jejich důsledky. Nejvíc na mě ale zapůsobila jedna scéna, ve které otec Claduii vypráví, že jeho nejlepší zážitek v životě trval sotva pár vteřin - což je dost zajímavá myšlenka, nad kterou jsem nikdy v životě nepřemýšlel, ale ono na ní něco je. Když jsem jako malý jednou šel s tátou a tetou z Ikey, prolétlo skoro těsně nad její střechou letadlo a já ho takhle blízko ve vzduchu v životě neviděl. Stále si to pamatuji, dost živě, a to mi bylo tak 6 nebo 7. A tenhle moment taky trval jen pár vteřin. Dokonce ten můj příklad krásně odkazuje i na to, co otec říká v tom filmu Claudii. Velmi mile mě ten film překvapil - má co říct, nenudí, zaujme a je opravdu velmi dobře veden. Nechci to zakřiknout, ale že by Jodie Foster byla i skvělá režisérka? Tady jsem totiž k plnému počtu rozhodně neměl daleko a jestli i její ostatní filmy jsou minimálně takových kvalit, jako Domů na svátky, mohla by být kromě mojí nejoblíbenější herečky (o tuhle pozici se ale dělí s Laurou Dern) i nejoblíbenější režisérkou? Uvidím. Silné 4* (02.04.2020)