Reklama

Reklama

Duben 1988. Ostrov Ouvéa v Nové Kaledonii. Skupina povstalců bojujících o nezávislost napadne policejní stanici ve Fayaoué, zabije čtyři strážníky a třicet dalších unese. Rukojmí pak drží v odlehlé jeskyni na tomto ostrově. Francie vyšle 300 vojáků s cílem nastolit na ostrově opět pořádek. Mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb, v němž se střetne stávající prezident Mitterrand a předseda vlády Chirac, stráví kapitán Philippe Legorjus horečným vyjednáváním s různými aktéry tohoto konfliktu, aniž by se mu podařilo zastavit nevyhnutelné - finální útok na povstalce v jejich skrýši... (claudel)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (20)

AppleCore 

všechny recenze uživatele

Ultimátní dramatickej zážitek, kterej se horko těžko dostával za hranice Francie. Na film samotnej jsem se těšil tak, že jsem čekal něco trochu víc dynamickýho. Ono se ve filmu ale vesměs jenom mluví a mluví a mluví a to pro člověka, kterej je schopnej přeložit asi tak každou třetí větu, neni dobrý (anglický titulky utíkaly rychlejš, než já stíhal překládat :D). A tak dobrejch devadesát minut koukáte na řešení situace prostřednictvím slov (nuda to však neni, právě naopak). Když ale přijde závěrečných třicet, slova nahradí samopaly a všechno se krásně zvrtne do fatálního konfliktu, kterej za strhujícího hudebního doprovodu vyústí do jednoho z nejlepších filmů, kterej jsem za tenhle rok zatim viděl, tak zjistíte, že i všechny ty dialogy, který tomu předcházely, jsou vlastně parádní a dohromady se závěrem tvoří strhující celek. A ač je film zcela o něčem jiném, v mnohých případech (je to čistě můj problém, že mi to připomíná filmy, který s tim nemají zase tolik moc společnýho, takže mě neberte zcela vážně) ve mě evokoval Malickovo Linii (skvělá kamera, džungle, jedna podobná scéna) říznutou špetkou Mnichova (řešení situace, v jistym slova smyslu příběhová podobnost). ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Kolonizovat bandu spuchlých kanibalů v Polynézii mohlo sice žabožroutům přinést pár vymazlených receptů, jak dochutit slimáky, nicméně když neandrtálské kmeny pohrdnou civilizací, která nepochopitelně prohlašuje homostejk za nehumánní, a rozhodnou se odtrhnout od Eiffelovky, zhořkne polenta v hubě i samotnému Mitterrandovi. Natočeno je to moc hezky a první hodinu to i docela slušně odsejpá, protože jste v očekávání, že se něco semele, pak však s hrůzou zjistíte, že to vyjednávání s lidoopy je příliš složité, jen tak neskončí, a pokud jste již viděli Gorily v mlze, začnete se pěkně otravovat a přát si, aby už je konečně ulovili, přivázali na klacek a odfrčeli s nimi do pařížského antropologického muzea. Na závěr se sice deseti minut nějakého toho "pif paf" dočkáte, to však ale zdaleka nevyváží ty dvě hodiny unylého žvanění a sledování, jak jde výkvětu francouzských ozbrojených složek plazení v džungli bez jakékoliv akce. ()

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,To by naši politici neudělali ! '' ----- Odpovím, ale jo - udělali... obzvláště před prezidentskými volbami. Ono je to s těmi koloniemi těžké. Na jednu stranu je vám líto těch místních lidiček, mnohdy potomků lidožroutů a je jedno zda se bavíme o Jižní Americe, Africe nebo jako zde o Nové Kaledonii. Zlý bílý otrokář často ruku v ruce se zlým knězem či posléze misionářem vtrhli do těchto divokých bohem zapomenutých rájů aby zde začalo drancování a nastolování té pravé víry v Boha. Avšak ruku v ruce za nimi pomalu ale jistě přicházela civilizace a pokrok. Můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše co s tím můžeme dělat... Jistě, můžeme se hádat s etnografy zda např. pojídání albínů v černé Africe dnes naprosto běžné coby koouzlo s pro získání síly stojí za vymýcení tohoto zvyku či nikoliv. Třeba tím Afrika přichází o svoji jedinečnou kulturu a zvyky (a albíny pochopitelně: -) co já vím... Naštěstí nejsem albínem v tamních končinách, bohudík. Většina kolonií padla po druhé světové válce a získala nezávislost. Utlačované kmeny a národy si vydobily své právo na sebeurčení a vykročily ke světlým zítřkům. Třeba takový Izrael. Vznikl v roce 1948 a začal od nuly jako řada ostatních dekolonizovaných zemí. Kde je dnes on a kde jsou dnes ony? Hladomory, masakry, nemoci, genocida, přemnožení... A tak nějak náhle nevím zda nebylo lepší, když některé národy žily pod taktovkou mocnějšího správce či okupanta. Někdo prostě zajistit vládu a prosperitu neumí. Tak to je, nejsme stejní. U tohoto filmu jsem si to přesně uvědomil. Když si vůdce rebelů u ohníčku tam v džungli vyléval srdce kapitánu Legorjusovi. Rozumněl jsem jeho snu i ideálu. Byl ale v kontrastu s tím jak to po nezávislosti leckde dopadlo a jak to leckde vypadá dnes ... Film je spíše politickým thrillerem než akčním drama byť závěr byl hodně slušný. Mně se to ale líbilo celou dobu a ačkoliv jsem pozadí této skutečné události neznal, užíval jsem si Frantíky v tom tropickém ráji s jejich technikou a vybavením. Rozčarování kapitána Legorjuse chápu, holt vyjednávací metody v Paříži nelze použít tisíce kilometrů daleko kdesi v Pacifiku. A když už vám jdou domorodci na ruku, nesmí vám to zkurvit politici a volby... Dávám za 5 Gauloisessek. * * * * * ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Vzpoura je především politický film, který ale po francouzsku spoléhá na omezené vyprávění a takřka vše líčí skrze hlavního hrdinu - vyjednavače. Už dopředu ale víme, že všechno skončí tragicky, takže si můžeme vytvářet hypotézy maximálně tak o tom, jak přesně k tomu dojde, a napětí se snímku příliš nedaří budovat ani dalšími způsoby. Z hlediska formy a stylu je to v podstatě opak Greengrassova Letu č. 93, který neměl jednoho ústředního protagonistu, paralelně sledoval dění snad na pěti různých místech najednou a používal navíc dynamickou ruční kameru a rychlý střih. Tady když potřebujeme znát stanovisko politků nebo vyšších armádních důstojníků, případně se podívat mezi separatisty, musí za nimi jet Kassovitz osobně (a my spolu s ním), přičemž záběry jsou obvykle řešené pomalejšími kamerovými jízdami. Není to ani chytře (pro diváka) frustrující, jako nepřekvapivé a utahané. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

,,JÁ, ALPHONSE DIANOU, A MOJE SKUPINA, SE STAVÍME NA ODPOR ARMÁDĚ SVĚTOVÉ MOCNOSTI! JESTLI NÁS NEUPOSLECHNETE, TAK TU VŠICHNI ZEMŘETE!.…“ /// Tož, to vám tenkrát v roce 1988 v Nové Kaledonii vzpurní Kanakové dostali nápad a zachtělo se jim nezávislosti. Frantíci na to měli jinej názor, a tak zorganizovali další invazi. Speciální jednotka, paragáni, armáda, prostě všichni si vyrazili zaválčit proti partyzánům. 10 dní operace očima kapitán Philippe Legorjuse. Celkem dlouhý povídání. Spíš taková přehlídka zákulisí jednoho problému. ,,L´Ordre et la morale“ je politickej film, kterej má třeba i úryvkem z televizní debaty mezi Mitterrandem a Chiracem navodit atmosféru těch dnů, kdy byl každej vyjednavač k hovnu a celá ta záležitost začínala pořádně smrdět. A pak až teprv předvýst něco pro války chtivýho člověka. I ten se nakonec dočká. Partyzánština, opět pohledem jednoho člověka, ve kterýho kůži bych bejt kurva nechtěl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) ,,La Morale et l’Action“, publikaci od Philippe Legorjus z roku 1990 jsem nečetl. 2.) Jedu jen filmy podle skutečnosti. 3.) Chcu vysvětlit lidem z pralesa, že jak se z něho (ze všech stran) ozývá, tak se do něj ze západu volá. 4.) Thx za titule ,,bloodspill“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * ()

Galerie (16)

Zajímavosti (3)

  • Filmovalo sa na autentických miestach na ostrovoch v Novej Kaledónii. (MikaelSVK)
  • Speciální francouzské jednotky požívají německé útočné samopaly G53, ruskou karabinu A-91, americkou klasickou brokovnice pump-action typu 870MCS, švédskou útočnou pušku G3A3 a německou útočnou pušku typu M416. (Yoshitsune)

Reklama

Reklama